31 C 13/2023-20 — Městský soud v Brně

1. Žalobou soudu doručenou dne 4. 8. 2022 se žalobce domáhal zaplacení žalované částky spolu s příslušenstvím (úroků, zákonných úroků z prodlení) z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] ze dne 26. 7. 2019. Právní předchůdce žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr do výše úvěrového rámce 50 000 Kč, který byl žalovaný oprávněn čerpat prostřednictvím kreditní karty. Žalovaný se smlouvou zavázal úvěr splácet v měsíčních minimálních splátkách sestávajících se ze sjednané procentuální výše z částky, která byla vyčerpána v předcházejícím měsíci, z vyúčtovaných poplatků, z částek po splatnosti a z částky přečerpání úvěrového rámce. Žalovaný sjednaný úvěr průběžně čerpal, avšak nesplácel řádně a včas v souladu se smlouvou, proto právní předchůdce žalobce dne 31. 10. 2020 ukončil smlouvu a vyzval žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky. Aktuální výše úrokové sazby úroku činila dle úrokového lístku právního předchůdce žalobce 15,99 % ročně. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 5. 2021 byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovaným. Přes výzvu k úhradě žalovaný žalobci dluh neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání podnikatelské kreditní karty [číslo] dne 26. 7. 2019. Úvěrový rámec byl sjednán do výši 50 000 Kč, z toho hotovostní úvěrový rámec představoval částku 40 000 Kč. Žalovaný byl jako podnikatel oprávněn na základě této smlouvy opakovaně čerpat úvěr pro podnikatelské účely bez žádosti o čerpání až do výše úvěrového rámce prostřednictvím kreditní karty mu vydané. Žalovaný se smlouvou zavázal splatit celý vyčerpaný úvěr včetně úroků a veškerých poplatků v minimální splátce smlouvou sjednaným způsobem nejpozději do data splatnosti uvedeného na výpise, tj. do konce tzv. bezúročného období. Dle výpisu z úvěrového účtu žalovaného činila ke dni 31. 5. 2022 dlužná částka - 40 561,01 Kč. Právní předchůdce žalobce dopisem ze dne 1. 11. 2021 nesplacený zůstatek úvěru zesplatnil a vyzval žalovaného k jeho okamžité úhradě. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 17. 5. 2021 zjistil, že byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 2. 6. 2021. 5. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že mezi žalobcem jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným byla dle § 2395 občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru, z níž vyplývala právnímu předchůdci žalobce povinnost poskytnout žalovanému peněžní prostředky-úvěr do výše 50 000 Kč, žalovanému pak povinnost úvěr spolu se smluvními úroky z úvěru a poplatky splatit smlouvou určeným způsobem. Výpisem z úvěrového účtu žalovaného bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce své povinnosti splnil, když žalovanému sjednaný úvěr poskytl. Žalovaný však své smluvní povinnosti nedodržel, úvěr nesplatil. Dostal se proto do prodlení dle § 1968 občanského zákoníku. V souvislosti s porušováním smluvních povinností ze strany žalovaného tak právní předchůdce žalobce přistoupil v souladu se smlouvou k sesplatnění celého úvěru. Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit žalobci sesplatněnou jistinu, úroky z úvěru a úroky z prodlení. Pokud jde o výši a složení celkové dlužné částky, tyto žalovaný nijak nerozporoval. Pohledávka byla v mezidobí dle § 1879 občanského zákoníku postoupena na žalobce, který je tak oprávněn ji vymáhat. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci žalovanou částku, tj. jistinu, úroky z úvěru a úroky z prodlení dle §1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). 6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Dle názoru soudu jsou tyto představovány: i) zaplaceným soudním poplatkem 1 256 Kč; ii) odměnou za zastoupení advokátem v rozsahu tří úkonů právní služby po 500 Kč (tarifní hodnota 31 390,78 Kč, převzetí věci, výzva k plnění, žaloba) dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.; iii) třemi režijními paušály po 100 Kč k těmto úkonům dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.; iv) částkou odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 378 Kč; celkem tedy 3 434 Kč (II. výrok tohoto rozsudku). Všechny tyto náklady soud shledává účelnými pro uplatňování či bránění práva žalobcem, a co do výše i úměrnými předmětu řízení a současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. Pro úplnost soud dodává, že žalobce vyúčtoval v žalobě náklady řízení dle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (1 500 Kč za úkon právní služby), nicméně soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce podává opakovaně návrhy obsahující totožnou argumentaci, z níž odvozuje svůj nárok a kterou může stále opakovat. Podle soudu je žaloba, ve které je nárok žalobce odvozován z účastnické smlouvy o úvěru, typickou formulářovou žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Liší se totiž pouze údaji o osobě žalovaného, identifikací smlouvy a uvedením dlužné částky nesplaceného úvěru. Opakovanost používaného vzoru i četnost typových návrhů téhož žalobce je soudu známa z jeho úřední činnosti.