31 C 135/2023-23 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou na soud dne 8. 11. 2022 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 20 508,66 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] (dále je„ právní předchůdce“) a žalovanou byla dne 25. 3. 2015 uzavřena smlouva o poskytování bankovních a dalších služeb, kterou se právní předchůdce žalobce zavázal zřídit a vést bankovní účet č. [bankovní účet] a žalovaná se zavázala platit za poskytované bankovní služby poplatky dle ceníku. Právní předchůdce dále s žalovanou uzavřel dne 13. 5. 2019 smlouvu o povoleném debetu [číslo], kterou se zavázal poskytnout žalované kontokorentní úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úroky ve výši 21,9 % ročně. Právní předchůdce žalobce svou povinnost ze smlouvy o úvěru splnil, žalovaná však porušila smluvní povinnosti tím, že úvěr přečerpala, vznikl nepovolený debetní zůstatek, proto banka dne 26. 11. 2021 přistoupila k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Právní předchůdce žalobce dne 26. 1. 2022 postoupil pohledávku za žalovanou na přechodného věřitele [anonymizováno] [právnická osoba], který dne 8. 2. 2022 postoupil pohledávku za žalovanou na žalobce. V důsledku prodlení žalované vznikl žalobci nárok na zaplacení dlužné jistiny ve výši 19 971,46 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 972,76 Kč a dlužných poplatků ve výši 537,20 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci, resp. jejich zástupci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili). 4. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla dne 25. 3. 2015 uzavřena smlouva o poskytování bankovních a dalších služeb, kterou se právní předchůdce žalobce zavázal zřídit a vést bankovní účet č. [bankovní účet] a žalovaná se zavázala platit za poskytované bankovní služby poplatky dle ceníku. Dne 13. 5. 2019 uzavřel předchůdce žalobce s žalovanou smlouvu o povoleném debetu [číslo], kterou se zavázal poskytnout žalované kontokorentní úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úroky ve výši 21,9 % ročně. Uzavření této smlouvy předcházelo zkoumání úvěruschopnosti žalované lustrací v jednotlivých registrech bez negativní informace, vyplněním formuláře žalovanou o svých osobních údajích a dále měl předchůdce žalobce k dispozici kompletní výpis z účtu žalované od 13. 4. 2015, ve kterém byly zaznamenány veškeré finanční transakce, které žalovaná činila, její příjmy a výdaje. Proto byl dle protokolu o ověření úvěruschopnosti žalované úvěr ve výši 20 000 Kč právním předchůdcem schválen. Z mimořádného výpisu z účtu žalované bylo zjištěno, že účet žalované vykazoval zápornou hodnotu – 22 481,42 Kč, k datu 24. 11. 2021 činila nesplacená jistina 19 971,46 Kč. Předchůdce žalobce proto dopisem ze dne 26. 11. 2021 od smlouvy o povoleném debetu [číslo] odstoupil a úvěr prohlásil za okamžitě splatný, dne 21. 1. 2021 dále odstoupil pro vznik nepovoleného záporného zůstatku na účtu č. [bankovní účet] též od smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb. 5. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek č. 2018 ze dne 29. 8. 2018 a ze smlouvy o postoupení pohledávek č. 2018 /09/41 ze dne 26. 1. 2022 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila svoji pohledávku za žalovanou na [právnická osoba] a.s. jako přechodného věřitele. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 17. 2. 2022. 6. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek č. 2018 /09/41 ze dne 8. 2. 2022 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobce. Žalovaná byla o postoupení pohledávky informována dopisem ze dne 23. 3. 2022. 7. Předžalobní upomínkou ze dne 23. 3. 2022 žalobce žalovanou na výši dluhu opětovně upozornil a vyzval ji k jeho úhradě. 8. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „občanského zákoníku“), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 10. Podle. ust. § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 11. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovanou byla uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru dle § 2395 občanského zákoníku, z níž vyplývala právnímu předchůdci žalobce povinnost poskytnout žalované peněžní prostředky-úvěr do výše 20 000 Kč, žalované pak povinnost úvěr spolu se smluvními úroky z úvěru a sjednanými poplatky splatit v souladu s uzavřenou smlouvou. Právní předchůdce žalobce své povinnosti splnil, když žalované sjednaný úvěr poskytl. Žalovaná však své smluvní povinnosti nedodržela, úvěr nesplatila, nadto povolený úvěrový rámec nepovoleně přečerpala. Dostala se proto do prodlení dle § 1968 občanského zákoníku. Pro porušování smluvních povinností ze strany žalované proto žalobce přistoupil v souladu se smlouvou k sesplatnění celého úvěru dopisem ze dne 26. 11. 2021. Žalované tak vznikla povinnost zaplatit žalobci sesplatněnou jistinu, poplatky, úroky z úvěru a úroky z prodlení. Pokud jde o výši a složení celkové dlužné částky, tyto žalovaná nijak nerozporovala. Pohledávka za žalovanou byla postoupena v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku na žalobce, který je tak oprávněn ji vymáhat. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci žalovanou částku, tj. jistinu, poplatky, úroky z úvěru a úroky z prodlení dle §1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. 12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Dle názoru soudu jsou tyto představovány: i) zaplaceným soudním poplatkem 821 Kč; ii) odměnou za zastoupení advokátem v rozsahu tří úkonů právní služby po 300 Kč (tarifní hodnota 20 508,66 Kč, převzetí věci, výzva k plnění, žaloba) dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb.; iii) třemi režijními paušály po 100 Kč k těmto úkonům dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.; iv) částkou odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 252 Kč; celkem tedy 2 273 Kč (II. výrok tohoto rozsudku). Všechny tyto náklady soud shledává účelnými pro uplatňování či bránění práva žalobcem, a co do výše i úměrnými předmětu řízení a současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. Pro úplnost soud dodává, že žalobce vyúčtoval v žalobě náklady řízení dle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (1 940 Kč za úkon právní služby), nicméně soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce podává opakovaně návrhy obsahující totožnou argumentaci, z níž odvozuje svůj nárok a kterou může stále opakovat. Podle soudu je žaloba, ve které je nárok žalobce odvozován ze smlouvy o úvěru, typickou formulářovou žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Liší se totiž pouze údaji o osobě žalovaného, identifikací smlouvy, uvedením dlužné částky za nesplacenou jistinu, kapitalizované úroky a dlužné poplatky. Opakovanost používaného vzoru i četnost typových návrhů téhož žalobce je soudu známa z jeho úřední činnosti (např. sp. zn. 115 C 222/2022).