31 C 176/2022-54 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 16. 6. 2022 domáhal po žalovaném zaplacení částky 25 483 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], s žalovaným uzavřel dne 14. 10. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a poplatek ve výši 9761 Kč spolu s 42% úroky z úvěru ročně právnímu předchůdci žalobce vrátit v 12 pravidelných měsíčních splátkách po 2 064 Kč. Žalovaný se však ocitl v prodlení s úhradou splátek úvěru, do postoupení pohledávky žalobci byla žalobci zaplacena pouze částka 8 278 Kč a ke dni 1. 2. 2022 činila dlužná jistina 10 666,64 Kč, dlužný poplatek 5 816,36 Kč, kapitalizovaná smluvní pokuta 7 500 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 556,38 Kč a sankční poplatky 1 500 Kč, přičemž předmětem žaloby jsou též úroky z úvěru ve výši 42 % ročně z dlužné jistiny a zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla právním předchůdcem žalobce postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 žalobci jako novému věřiteli, postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 1. 2. 2022. K otázce posuzování úvěruschopnosti žalovaného uvedl, že právní předchůdce žalobce prověřil před uzavřením smlouvy o úvěruschopnost žalovaného úvěr splácet důkladně, vycházel přitom z informací, které sám aktivně zjišťoval a ověřoval ze zdrojů nezávislých na žalovaném, provedl lustraci žalovaného v BRKI, NRKI, v jeho interní databázi, insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, databázi neplatných dokladů a zhodnotil příjem a výdaje žalovaného. Uvedl, že se jednalo o úvěr s nízkou nominální hodnotou. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z žalobcem předložených listin soud zjistil následující skutkový stav. 4. Žalovanému byly právním předchůdcem žalobce poskytnuty standartní informace o spotřebitelském úvěru. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalovaný vyplnil Zákaznickou kartu – žádost o spotřebitelský úvěr, do které uvedl, že žije s rodiči, pracuje jako zásobovač na plný úvazek, dosahuje pravidelného měsíčního příjmu ve výši 19 406 Kč a jeho běžné měsíční výdaje činí 4 500 Kč. Za účelem ověření příjmu právnímu předchůdci žalobce předložil pracovní smlouvu a výplatní pásky za srpen a září 2019. Dále uvedl, že má závazek ze zápůjčky u jiné společnosti a že má veden na jeho jméno bankovní účet, výpis z účtu však právnímu předchůdci žalobce nepředložil. Žalobce soudu předložil výsledek lustrace žalovaného v centrální evidenci exekucí, ze kterého vyplývá, že žalovaný neměl v evidenci veden žádný záznam. Dále soudu předložil výstup z databáze BRKI a NRKI, ze kterého soud zjistil, že žalovaný měl před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru dalších 6 závazků, u 2 z nich je uveden údaj vzniku, a to dne 27. 7. 2015, předmětem tohoto závazku byl úvěr ve výši 18 000 Kč, a dne 25. 8. 2019, předmětem tohoto závazku byl úvěr ve výši 6 000 Kč. V případě závazku ze dne 27. 7. 2015 dále bylo zjištěno, že žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou dluhu, maximální výše dlužné dosáhla dne 31. 7. 2017 hodnoty 27 339 Kč, poslední datum prodlení s úhradou nastalo dne 31. 5. 2019. U ostatních závazků nebyly žádné informace k dispozici. Následně byla dne 14. 10. 2019 mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. Právní předchůdce žalobce se touto smlouvou zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal úvěr spolu s poplatkem ve výši 9 761 Kč (celkem se zavázal právnímu předchůdci žalobce vrátit 24 761 Kč) splácet v 12měsíčních splátkách po 2 064 Kč. Dle tvrzení žalobce žalovaný splatil právnímu předchůdci žalobce 8 278 Kč. Právní předchůdce žalobce žalovaného upozornil na prodlení s úhradou splátek výzvou ze dne, 19. 4. 2020, 10. 5. 2020, 26. 1. 2021, 25. 2. 2021 a dne 19. 5. 2021 vyzval žalovaného poslední výzvou k úhradě dluhu. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 soud zjistil, že pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla právním předchůdcem žalobce postoupena žalobci a tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem ze dne ze dne 1. 2. 2022. Dopisem ze dne 10. 2. 2022 byl žalovaný vyzván k okamžité úhradě dlužné částky, výzva byla podána k poštovní přepravě dne 11. 2. 2022. Následně byl žalovaný opětovně upomínán o úhradu dluhu předžalobní upomínkou ze dne 20. 5. 2022. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Soud se nejprve zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru (žalovaná byla spotřebitelem – viz § 419 občanského zákoníku) splnil svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. 10. Poskytovatel úvěru má s odbornou péčí posoudit, zda spotřebitel nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 11. Konkrétně v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší soud konstatoval,„ že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Ačkoliv se citované rozhodnutí vztahuje k předchozí právní úpravě (zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru), je plně aplikovatelné i za současné právní úpravy (zákon č. 257/2016 Sb., o sp