31 C 177/2022-58 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 22. 6. 2022 domáhal po žalovaném zaplacení částky 43 988 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], s žalovaným uzavřel dne 25. 11. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a poplatek ve výši 15 488 Kč spolu s 56% úroky z úvěru ročně právnímu předchůdci žalobce vrátit v 52 pravidelných týdenních splátkách po 683 Kč. Žalovaný se však ocitl v prodlení s úhradou splátek úvěru, do postoupení pohledávky žalobci byla žalobci zaplacena pouze částka 4 000 Kč a ke dni 1. 2. 2022 činila dlužná jistina 18 312,42 Kč, dlužný poplatek 13 175,58 Kč, kapitalizovaná smluvní pokuta 10 000 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 1 062,82 Kč a sankční poplatky 2 500 Kč, přičemž předmětem žaloby jsou též úroky z úvěru ve výši 56 % ročně z dlužné jistiny a zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla právním předchůdcem žalobce postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 žalobci jako novému věřiteli, postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 1. 2. 2022. K otázce posuzování úvěruschopnosti žalovaného uvedl, že právní předchůdce žalobce prověřil před uzavřením smlouvy o úvěruschopnost žalovaného úvěr splácet důkladně, vycházel přitom z informací, které sám aktivně zjišťoval a ověřoval ze zdrojů nezávislých na žalovaném, provedl lustraci žalovaného v BRKI, NRKI, v jeho interní databázi, insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, databázi neplatných dokladů a zhodnotil příjem a výdaje žalovaného. Uvedl, že se jednalo o úvěr s nízkou nominální hodnotou. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z žalobcem předložených listin soud zjistil následující skutkový stav. 4. Žalovanému byly právním předchůdcem žalobce poskytnuty standartní informace o spotřebitelském úvěru. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalovaný vyplnil Zákaznickou kartu – žádost o spotřebitelský úvěr, do které uvedl, že žije s rodiči, pracuje jako číšník na plný úvazek, dosahuje pravidelného měsíčního příjmu ve výši 12 800 Kč a jeho běžné měsíční výdaje činí 4 000 Kč. Dále uvedl, že nemá závazek ze zápůjčky u jiné společnosti a že nemá veden na jeho jméno bankovní účet. Žalobce soudu předložil výsledek lustrace žalovaného v centrální evidenci exekucí, kde je uveden záznam, že žalovaný čelí exekuci s datem zahájení 28. 6. 2022, dotaz byl na osobu žalovaného do evidence vložen až dne 10. 10. 2022, tedy 3 roky po poskytnutí úvěru. Dále soudu předložil výstup z databáze BRKI a NRKNI, ze kterého soud zjistil, že na žalovaném je exekučně vymáhán závazek z 6. 12. 2018, který trval v době uzavření této smlouvy o spotřebitelském úvěru (do 17. 8. 2020), předmětem se stal úvěr ve výši 23 000 Kč, k datu poslední aktualizace 31. 10. 2019 činila dlužná částka z tohoto závazku žalovaného 31 387 Kč a žalovaný získal status F, tedy nejhorší. Přesto byla dne 25. 11. 2019 mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. Právní předchůdce žalobce se touto smlouvou zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal úvěr spolu s poplatkem ve výši 15 488 Kč (celkem se zavázal právnímu předchůdci žalobce vrátit 35 488 Kč) splácet v 52 týdenních splátkách po 683 Kč. Dle tvrzení žalobce žalovaný splatil právnímu předchůdci žalobce 4 000 Kč. Právní předchůdce žalobce žalovaného upozornil na prodlení s úhradou splátek výzvou ze dne 9. 2. 2020 a výzvou k úhradě splátek po splatnosti opakovaně vyzval žalovaného k úhradě splátek dne 12. 7. 2020, dne 16. 8. 2020 a dne 17. 9. 2020, dále žalovaného vyzval k úhradě dluhu před jeho předáním na centrální vymáhání dne 15. 10. 2020 a dne 7. 12. 2020 žalovanému oznámil, že jeho dluh byl předán k centrálnímu vymáhání. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 soud zjistil, že pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla právním předchůdcem žalobce postoupena žalobci a tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem ze dne ze dne 1. 2. 2022. Dopisem ze dne 10. 2. 2022 byl žalovaný vyzván k okamžité úhradě dlužné částky, výzva byla podána k poštovní přepravě dne 11. 2. 2022. Následně byl žalovaný opětovně upomínán o úhradu dluhu předžalobní upomínkou ze dne 20. 5. 2022. 5. Soudu je z úřední činnosti známo, že u zdejšího soudu je veden spor pod sp. zn. 115 C 238/2022, ve kterém je po žalovaném žádána úhrada dluhu ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaný jako úvěrovaný uzavřel dne 2. 9. 2019 a na základě které mu byl společností [právnická osoba] poskytnut úvěr ve výši 28 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet pravidelnými týdenními splátkami po 840 Kč týdně, tedy 3 360 Kč měsíčně. Závazek měl být splácen do 26. 10. 2020, avšak žalovaný na svůj dluh nezaplatil ničeho. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Soud se nejprve zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru (žalovaná byla spotřebitelem – viz § 419 občanského zákoníku) splnil svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. 11. Poskytovatel úvěru má s odbornou péčí posoudit, zda spotřebitel nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 12. Konkrétně v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší soud konstatoval,„ že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/20