31 C 21/2023-21 — Městský soud v Brně

Žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 21. 11. 2022 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu 19 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], poskytla žalovanému částku ve výši 20 000 Kč převodem na jeho účet č. [bankovní účet], v poznámce k platbě bylo uvedeno [číslo]. Mezi uvedenými smluvními stranami probíhalo jednání o uzavření smlouvy o úvěru, nicméně smlouvu není žalobce, na kterého byla pohledávka za žalovaným postoupena, doložit. Proto se úhrady dlužné částky domáhá z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Pohledávka byla postoupena na žalobce, který marně vyzýval žalovaného k uhrazení dlužné částky. Před podáním žaloby žalovaný žalobci uhradil 1 000 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Žalobce předložil soudu formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru a žalovaným nepodepsanou a nedatovanou smlouvu o úvěru, na základě které měl věřitel poskytnout žalovanému částku ve výši 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách. Dle potvrzení o provedené platbě byla dne 5. 4. 2020 na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol] z účtu společnosti [právnická osoba] poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč. Ze zprávy [právnická osoba] ze dne 3. 3. 2023 bylo zjištěno, že bankovní účet č. č. [bankovní účet] je účtem žalovaného a že na tento účet byla dne 5. 4. 2020 poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč pod [variabilní symbol]. Pohledávka byla postoupena na žalobce smlouvou ze dne 21. 7. 2022, což bylo žalovanému oznámeno dne 12. 8. 2022 Žalobce vyzýval žalovaného k uhrazení dlužných částek předžalobní výzvou ze dne 12. 8. 2022, obě zmíněné písemnosti byly podány k poštovní přepravě dle podacího lístku dne 12. 8. 2022. Právním posouzením věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, protože žalobce se domáhá úhrady částky ve výši 19 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, neboť nebylo prokázáno uzavření předestřené smlouvy o úvěru. Věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, tato skutečnost byla prokázána potvrzením o provedené úhradě ze dne 5. 4. 2020 a zprávou [právnická osoba] ze dne 3. 3. 2023, které však žalovaný žalobci dosud neuhradil. Žalovaný zůstal ve sporu neaktivní a netvrdil, že by dlužnou částku, byť jen z části uhradil. Žalobci tak vznikl dle § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve formě poskytnuté částky ve výši 20 000 Kč s odečtením toho, co bylo žalobci žalovaným vráceno, tedy 1 000 Kč. Pohledávka byla v mezidobí dle ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena na žalobce, který je tak oprávněn ji vymáhat. Soud proto žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 19 000 Kč včetně příslušenství, tj. úroku z prodlení v zákonné výši stanovené dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (I. výrok). Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky výzvou ze dne 12. 8. 2022. Dle ust. § 573 občanského zákoníku výzva došla žalovanému tři dny po jejím odeslání, tedy 16. 8. 2022. Žalovaný se tak dostal do prodlení dne 18. 8. 2022. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobce byl ve věci úspěšný, jeho neúspěch tvořil pouze nepatrnou část, má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Dle názoru soudu jsou tyto představovány: i) zaplaceným soudním poplatkem 800 Kč; ii) odměnou za zastoupení advokátem v rozsahu tří úkonů právní služby po 300 Kč (tarifní hodnota 19 000 Kč, převzetí věci, výzva k plnění, žaloba) dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb.; iii) třemi režijními paušály po 100 Kč k těmto úkonům dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.; iv) částkou odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 252 Kč; celkem tedy 2 252 Kč (II. výrok tohoto rozsudku). Všechny tyto náklady soud shledává účelnými pro uplatňování či bránění práva žalobcem, a co do výše i úměrnými předmětu řízení a současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. Pro úplnost soud dodává, že žalobce vyúčtoval v žalobě náklady řízení dle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (1 860 Kč za úkon právní služby), nicméně soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce podává opakovaně návrhy obsahující totožnou argumentaci, z níž odvozuje svůj nárok a kterou může stále opakovat. Podle soudu je žaloba, ve které je nárok žalobce odvozován ze smlouvy o úvěru, resp. z titulu bezdůvodného obohacení, typickou formulářovou žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Liší se totiž pouze údaji o osobě žalovaného, identifikací smlouvy, uvedením dlužné částky. Opakovanost používaného vzoru i četnost typových návrhů téhož žalobce je soudu známa z jeho úřední činnosti.