31 C 67/2023-19 — Městský soud v Brně

1. Žalobou soudu doručenou dne 25. 10. 2022 se žalobce domáhal zaplacení žalované částky spolu příslušenstvím (úroků, zákonných úroků z prodlení) z titulu smlouvy o poskytnutí úvěru ze dne 22. 12. 2009 [číslo]. Právní předchůdce žalobce a žalovaná uzavřeli výše označenou smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které se právní předchůdce žalobce zavázal žalované poskytnout úvěr až do výše úvěrového rámce 120 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr spolu s úroky a poplatky vrátit. Žalovaná své povinnosti porušila, poskytnutý úvěr nesplácela řádně a včas dle sjednaných podmínek, právní předchůdce žalobce proto od smlouvy odstoupil a prohlásil dluh ze smlouvy o úvěru za okamžitě splatný kde ni 31. 7. 2022. Dlužná částka 40 781,47 Kč se sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 39 441,47 Kč, poplatků za upomínku a na náhradu nákladů spojených s vymáháním splatného (dospělého) závazku dle Sazebníku poplatků, odměn, sankcí a náhrad nákladů úvěrových produktů ve výši 700 Kč, smluvních pokut ve výši 0,1 % denně dle Sazebníku poplatků, odměn, sankcí a náhrad nákladů úvěrových produktů ve výši 528 Kč a pojistného ve výši 1 % dle čl. E) Smlouvy ve výši 112 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobce, který marně vyzýval žalovanou k uhrazení dlužné částky. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Z žalobcem předložených listin soud zjistil následující skutkový stav: 5. Žalovaná dne 22. 12. 2009 vyplnila formulář žádosti o poskytnutí úvěru a rámcovou smlouvu o platebních službách [číslo] touto žádostí požádala v části B právního předchůdce žalobce, [právnická osoba], o poskytnutí úvěru za účelem financování předmětu koupě v celkové výši 14 676 Kč a současně v části C navrhla uzavření rámcové smlouvy o platebních službách, přitom požádala o zařazení do seznamu žadatelů o poskytnutí úvěrového rámce až do výše 100 000 Kč. Poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši min. 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč spolu s úroky ve výši 2,09 % měsíčně. V části E pak žalovaná vyslovila souhlas s pojištěním proti zneužití úvěrové karty ve výši 1 % ze sjednané měsíční splátky, platba pojistného se stala součástí předepsané měsíční splátky. Dle Sazebníku poplatků, odměn, sankcí a náhrad nákladů úvěrových produktů činí náhrada nákladů spojených s vymáháním splatného (dospělého) závazku 600 Kč a poplatek za odeslání upomínky k úhradě splatné (dospělé) splátky v měsíci následujícím po měsíci prodlení 100 Kč Smluvní pokuta za prodlení s úhradou splatné (dospělé) splátky činí 0,1 % denně z částky splátky v prodlení. Z transakční historie k úvěru [číslo] vyplývá, že dlužná částka k datu 20. 6. 2022 činila 45 572,83 Kč, z toho připadlo na úroky 4 791,36 Kč, poplatky 700 Kč, smluvních pokutu 528 Kč a pojistné 112 Kč. Dopisem ze dne 28. 6. 2022 právní předchůdce žalobce od úvěrové smlouvy [číslo] odstoupil pro prodlení žalované s úhradou splatných splátek k datu 31. 7. 2022 a současně ji vyzval k úhradě 45 573 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobce smlouvou ze dne 4. 8. 2022, tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem ze dne 8. 8. 2022. Žalobce vyzýval žalovanou k uhrazení dlužných částek předžalobní výzvou ze dne 22. 8. 2022. 6. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobcem jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru, z níž vyplývala žalobci povinnost poskytnout žalovanému peněžní prostředky-úvěr až do výše 100 000 Kč, žalované pak povinnost úvěr spolu se smluvními úroky z úvěru ve výši 2,09 % měsíčně splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši min. 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč dle § 497 a násl. obchodního zákoníku. V řízení bylo částí C formuláře žádosti o poskytnutí úvěru a rámcovou smlouvu o platebních službách [číslo] dále prokázáno, že součástí splátky bylo i pojistné ve výši 1 % ze sjednané měsíční splátky, v daném případě 112 Kč, jak bylo vyčísleno transakční historií k úvěru [číslo]. Právní předchůdce žalobce své povinnosti splnil a žalované sjednaný úvěrový rámec až do výše 100 000 Kč poskytl. Žalovaná však své smluvní povinnosti nedodržela, úvěr nesplatila. Dostala se proto do prodlení § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. V souvislosti s porušováním smluvních povinností ze strany žalované proto právní předchůdce žalobce přistoupil v souladu se smlouvou k sesplatnění celého úvěru. Žalované proto vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobce sesplatněnou jistinu, úroky z úvěru a poplatky v souhrnné výši 700 Kč za vymáhání závazku (dopis ze dne 28. 6. 2022). Pokud jde o výši a složení celkové dlužné částky, tuto žalovaná nečinila spornou, v řízení zůstala zcela neaktivní. Pohledávka byla v mezidobí dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, postoupena na žalobce, který je tak oprávněn ji vymáhat. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci dlužnou jistinu, úroky z úvěru dle § 502 obchodního zákoníku a úroky z prodlení dle §1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. (I. výrok). 7. Dále žalobce požadoval po žalované zaplacení smluvní pokuty ve výši 528 Kč za prodlení s úhradou splatné (dospělé) splátky ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení. V řízení bylo prokázáno, že ujednání o smluvní pokutě dle § 544 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku nebylo obsaženo ve smlouvě o úvěru samotné, ale v Sazebníku poplatků, odměn, sankcí a náhrad nákladů úvěrových. V rozsahu požadavku žalobce na úhradu smluvní pokuty ve výši 528 Kč soud žalobu zamítl, protože předmětné ujednání o smluvní pokutě je neplatné v souladu s ustanovením § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, neboť se příčí dobrým mravům. Soud přihlédl ke skutečnosti, že v daném případě se jedná o smlouvu spotřebitelskou a v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu v podstatě nemohou být součástí listiny, na které spotřebitel nepřipojuje svůj podpis. V daném případě se jednalo o poskytnutí úvěru na základě vyplnění formuláře žádosti o poskytnutí úvěru, přičemž tento formulář pouze odkazuje na všeobecné úvěrové podmínky smlouvy a Sazebník poplatků, odměn, sankcí a náhrad nákladů úvěrových. Ujednání o smluvní pokutě tak nesplňuje zákonné podmínky a soud s poukazem na závěr vyplývající z nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11, ze dne 11. 11. 2013, dle kterého v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, zde Sazebníku poplatků, odměn, sankcí a náhrad nákladů úvěrových, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na níž spotřebitel připojuje svůj podpis), dospěl k závěru, že je toto ujednání pro rozpor s dobrými mravy absolutně neplatné. Z těchto důvodů soud žalobu v předmětné části, pokud jde o požadovanou smluvní pokutu včetně úroku z prodlení z této, zamítl (II. výrok). 8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobce byl ve věci úspěšný, jeho neúspěch tvořil pouze nepatrnou část, má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Dle názoru soudu jsou tyto představovány: i) zaplaceným soudním poplatkem 1 632 Kč; ii) odměnou za zastoupení advokátem v rozsahu tří úkonů právní služby po 500 Kč (tarifní hodnota 40 781,47 Kč, převzetí věci, výzva k plnění, žaloba) dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.; iii) třemi režijními paušály po 100 Kč k těmto úkonům dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.; iv) částkou odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 378 Kč; celkem tedy 3 810 Kč (III. výrok tohoto rozsudku). Všechny tyto náklady soud shledává účelnými pro uplatňování či bránění práva žalobcem, a co do výše i úměrnými předmětu řízení a současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. Pro úplnost soud dodává, že žalobce vyúčtoval v žalobě náklady řízení dle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (2 740 Kč za úkon právní služby), nicméně soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce podává opakovaně návrhy obsahující totožnou argumentaci, z níž odvozuje svůj nárok a kterou může stále opakovat. Podle soudu je žaloba, ve které je nárok žalobce odvozován ze smlouvy o úvěru, typickou formulářovou žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Liší se totiž pouze údaji o osobě žalovaného, identifikací smlouvy, uvedením dlužné částky. Opakovanost používaného vzoru i četnost typových návrhů téhož žalobce je soudu známa z jeho úředn