32 C 52/2023-23 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 18.10.2022 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 41 139 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o zápůjčce. Žalobce v návrhu uvedl, že s žalovaným dne 15.6.2021 uzavřel smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobce žalovanému poskytl zápůjčku ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobci vrátit celkem částku 32 719 Kč (tj. jistina ve výši 25 000 Kč a poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 7 719 Kč), a to do 15.7.2021. Žalovaný ve lhůtě splatnosti ke dni 15.7.2021 nic neuhradil. Žalobce žalovanému opakovaně zasílal upomínky, kdy v souladu s čl. 2 Smlouvy požaduje poplatek ve výši 500 Kč za každou zaslanou upomínku, celkem tedy 2 500 Kč. Žalobce dále požaduje v souladu s čl. 2 Smlouvy smluvní pokutu ve výši 0,10% denně z dlužné částky ve výši 25 000 Kč od 16.7.2021 do 30.8.2022 ve výši 8 420 Kč, neboť původní výše smluvní pokuty 10 250 Kč byla ponížena o částečnou úhradu ve výši 1 830 Kč, kterou žalovaný před podáním žaloby uhradil. Žalovaný na dlužnou částku následně již nic neuhradil, ke dni podání žaloby tak žalobce požaduje zaplacení částky 43 139 Kč, tj. jistina ve výši 25 000 Kč, poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 7 719 Kč, poplatek za zaslané upomínky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuta ve výši 8 420 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. bylo jednáno v nepřítomnosti žalovaného. 3. Soud provedl dokazování čtením podstatného obsahu listinných důkazů, kdy zjistil následující skutečnosti. 4. Ze smlouvy o zápůjčce bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel žalobcem smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobce poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto zápůjčku vrátit do dne 15.7.2021 spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 7 719 Kč. V čl. 2 Smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% z dlužné částky za každý den prodlení a dále poplatek za zaslání upomínky ve výši 500 Kč. 5. Z potvrzení o platbě ze dne 15.6.2021 bylo zjištěno, že z účtu žalobce byla na účet č. [bankovní účet] zaslána částka 25 000 Kč. Dle smlouvy se jedná o účet žalovaného. 6. Z upomínky ze dne 22.7.2021, ze dne 29.7.2021, ze dne 5.8.2021, ze dne 14.8.2021 a ze dne 29.8.2021 bylo zjištěno, že žalobce opakovaně žalovaného vyzýval k úhradě dlužné částky. K předloženým upomínkám nebyl předložen žádný doklad o jejich odeslání. 7. Z předžalobní upomínka včetně poštovního podacího archu bylo zjištěno, že dne 2.8.2022 byla žalovanému zasílána předžalobní upomínka. 8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. 14. Mezi účastníky existovala vůle uzavřít smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobce poskytl žalovanému částku 25 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobci vrátit částku 32 719 Kč do dne 15.7.2021. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobce v žalobě uvedl, že při posuzování schopnosti žalovaného zápůjčku splácet vycházel z informací, které si vyžádal od žalovaného zejména o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech. Žádné dokumenty, ze kterých by bylo zřejmé, že žalobce ověřoval úvěruschopnost žalovaného, však soudu předloženy nebyly. Soud má tedy za to, že žalobce dostatečně aktivně nezjišťoval schopnost žalovaného zápůjčku splácet. 15. Soud přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Žalobce soudu nepředložil žádný důkaz o skutečnosti, že by z jeho strany byla ověřována schopnost žalovaného poskytnutou zápůjčku splácet, nedostál tak své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. [spisová značka]). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. [ústavní nález], kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 16. Pakliže soud dospěl k závěru, že smlouva byla absolutně neplatná od počátku, došlo ze strany žalovaného k bezdůvodnému obohacení, neboť získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 25 000 Kč, žalovaný uhradil celkem 1 830 Kč, kdy neuhrazená jistina činí 23 170 Kč, žalovanému tak vzniklo bezdůvodné obohacení odpovídající jistině. Protože žalovaný doposud na bezdůvodné obohacení nic neuhradil, soud žalobě, pokud jde o bezdůvodné obohacení, vyhověl. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. 17. Pokud jde o další uplatňované nároky, v tomto rozsahu soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o zápůjčce jako celku žalobci nárok na tyto částky nevznikl. 18. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. 19. V projednávané věci byl úspěch na obou stranách téměř totožný, soud proto rozhodl o nepřiznání náhrady nákladů řízení žádnému z účastníků.