33 C 298/2022-40 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou domáhá vydání rozhodnutí, dle kterého by žalovaná byla zavázána k zaplacení celkem částky 30 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovanou dne 4. 2. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vedle jistiny uhradit předchůdci žalobce úrok a odměnu v celkové výši 8 000 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 300 Kč. Žalovaná uhradila pouze na pohledávku částku 4 700 Kč, kterou předchůdce žalobce započetl částečně na úroky, poplatky. Jistina tak zůstala nesplacená v celé výši 10 000 Kč, vedle této uplatňuje kapitalizované úroky ve výši 4 525,20 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1 800 Kč a sjednané úroky ve výši 25,14 % a zákonné úroky z prodlení. Dále předmětnou žalobou uplatňuje částku 20 000 Kč z titulu nesplaceného úvěru poskytnutého předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] na základě smlouvy ze dne 15. 11. 2018 pod [číslo]. Žalovaná vedle předmětné jistiny se zavázala zaplatit předchůdci žalobce úrok a odměnu v celkové výši 17 800 Kč, to vše v 78 týdenních splátkách po 485 Kč. Žalovaná uhradila na pohledávku pouze částku 9 850 Kč, kterou předchůdce žalobce započetl na úrok a poplatky. Žalobou se domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč, dále kapitalizovaných úroků ve výši 7 125,45 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 350 Kč, sjednaných úroků ve výši 21,27 % z dlužné jistiny a zákonných úroků z prodlení. K výzvě soudu pak žalobce doplnil, jakým způsobem předchůdce žalobce prověřoval úvěruschopnost žalované, kdy uvedl, že dle karty žalované byl zjišťován příjem z pracovního poměru ve výši 14 500 Kč a vedlejší příjem ve výši 5 500 Kč, pokud jde o výdaje, jednalo se o nájemné ve výši 5 500 Kč, výdaje na osobní výdaje 5 500 Kč a splátky dalších půjček ve výši 1 940 Kč. Dále předchůdce žalobce prověřil insolvenční rejstřík a registry dlužníků, uvedl, že k těmto tvrzením však nemá již k dispozici žádné listinné důkazy, kterými by tato tvrzení prokázal. 2. Žalovaná se k žalobě písemně nevyjádřila. 3. Soud provedl dokazování a dospěl k následujícím dílčím skutkovým závěrům. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] ze dne 4. 2. 2019 soud zjistil, že předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] uzavřel s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalované poskytl úvěr ve výši 10 000 Kč v hotovosti. Dle smlouvy se žalovaná vedle jistiny zavázala zaplatit předchůdci žalobce úrok, administrativní poplatek a odměnu za hotovostní inkaso splátek v celkové výši 8 000 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 300 Kč. Z listiny nazvané„ smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] ze dne 15. 11. 2018“ soud zjistil, že předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl žalované úvěr ve výši 20 000 Kč a to v hotovosti. Vedle jistiny se žalovaná zavázala zaplatit předchůdci žalobce úrok, administrativní poplatek a odměnu za hotovostní inkaso splátek v celkové výši 17 800 Kč, to vše v 78 týdenních splátkách po 485 Kč. Z přípisu společnosti [právnická osoba] ze dne 3. 2. 2022 a podacího lístku ze dne 4. 2. 2022 soud zjistil, že předchůdce žalobce oznámil žalované postoupení pohledávek z výše uvedených smluv o spotřebitelském úvěru, současně žalovanou vyzval k úhradě dlužné částky do 10 dnů po obdržení dopisu. Předmětný přípis byl předán k poštovní přepravě dne 4. 2. 2022. Z přípisu zástupce žalobce ze dne 14. 4. 2022 a podacího lístku ze dne 19. 4. 2022 soud zjistil, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky. 4. Žalobce přes výzvu soudu neprokázal tvrzení o tom, jakým konkrétním způsobem byla prověřena úvěruschopnost žalované, když pouze tvrdil, že předchůdce žalobce ověřil výplatní pásky ohledně příjmu žalované, pokud jde o výdaje, vycházel toliko z tvrzení žalované. Soudu žádné listiny k prokázání těchto tvrzení nedoložil. 5. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Dle ustanovení § 1813 občanského zákoníku, má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. 11. Dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že předchůdce žalobce žalované poskytl z titulu uzavřených smluv o spotřebitelském úvěru částku 10 000 Kč, na kterou dle tvrzení žalobce žalovaná uhradila částku 4 700 Kč, a dále částku 20 000 Kč, na kterou žalovaná dle tvrzení žalobce uhradila částku 9 850 Kč. Žalobce v řízení prokázal plnění z titulu uzavřených smluv, neprokázal však tvrzení ohledně řádného prověření úvěruschopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr a to s odbornou péčí tak, jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy ke kusým tvrzením nepředložil žádné důkazy. 13. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege) a to od počátku, proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky. Žalobci tak právo na zaplacení sjednaných úroků, odměny za hotovostní inkaso splátek a administrativní poplatek, nevzniklo a nelze jej proto žalobci přiznat. Pokud však žalovaná na základě takto neplatné smlouvy předmět úvěru převzala, kdy čerpala z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 4. 2. 2019 částku 10 000 Kč, je povinna takto vyčerpané peněžní prostředky vrátit žalobci, jakožto bezdůvodné obohacení (ustanovení § 2991 a násl. občanského zákoníku). Žalobce ve svých skutkových tvrzení uvedl, že na předmětný úvěr žalovaná uhradila částku 4 700 Kč, zůstává tak povinna doplatit žalobci finanční prostředky ve výši 5 300 Kč. V části, kdy předchůdce žalobce splnil své povinnosti z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 15. 11. 2018 a žalované poskytl finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, je rovněž žalovaná takto poskytnuté finanční prostředky žalobci vrátit. Dle tvrzení žalobce na předmětný úvěr žalovaná plnila celkem ve výši 9 850 Kč, zůstává tak povinnost žalované zaplatit žalobci částku 10 150 Kč. S ohledem na výše uvedené soud žalobě částečně vyhověl a žalovanou zavázal k úhradě celkem částky 15 450 Kč. Jelikož žalovaná nesplnila svoji povinnost týkající se uplatněného práva včas, dostala se do prodlení a je tak v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, povinna zaplatit z této částky i úrok z prodlení. Doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena zákonem a v posuzovaném případě nebyla ani účastníky dohodnuta