36 C 197/2021-43 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 27. 11. 2020 po žalovaném zaplacení částky 21.397 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.780,74 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4.701,97 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 12.445,48 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně a úroku 29 % ročně z částky 12.445,48 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, jako nároků ze smlouvy o zápůjčce [číslo] (dále jen smlouva), kterou dne 14. 8. 2017 žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně - společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen původní věřitel). 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, na výzvy soudu nereagoval, po celou dobu řízení zůstal naprosto nečinný. 3. Vzhledem k tomu, že byly splněny všechny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání, posoudil soud nárok žalobkyně podle § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů žalobkyní předložených. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní: výpisu žalobkyně z obchodního rejstříku, smlouvy o zápůjčce včetně smluvních podmínek, zákaznické karty ze dne 14. 8. 2017, smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání, předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně včetně dokladu o odeslání soud zjistil, že dne 14. 8. 2017 uzavřel původní věřitel s žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] dle Občanského zákoníku (dále jen OZ) a zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ), na základě které téhož dne žalovaný čerpal peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se kromě zapůjčené jistiny 20.000 Kč zavázal zaplatit částku ve výši 17.333 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3.577 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování a doručení ve výši [částka] a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 8.416 Kč (dále jen poplatek). Celkovou částku 37.333 Kč se zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 623 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 8. 10. 2018. Úvěruschopnost žalovaného původní věřitel ověřoval na základě informací, které sdělil žalovaný v rámci zákaznické karty, ve které uvedl, že má dosažené vzdělání učňovské, je svobodný, neuvedl žádný důvod zápůjčky, v rámci údajů o zaměstnání uvedl, že pracuje na plný pracovní úvazek s tím, že zaměstnání bylo ověřeno pracovní smlouvou, výplatními páskami bez uvedení bližší specifikace s pracovním zařazením - dělník pro zaměstnavatele [anonymizováno], [obec] s čistým příjmem 22.500 Kč s odhadovanými měsíčními výdaji 5.000 Kč, bez kreditní karty, bez zápůjček u jiné společnosti. V části,,ověřené dokumenty”, kde mělo být uvedeno, za které období jsou dokumenty poskytované (měsíc a rok) je zaškrtnuta pracovní smlouva a 3 výplatní pásky bez bližší specifikace. V poslední rubrice zákaznické karty je uvedeno, že manažerka původního věřitele [jméno] [příjmení] stvrdila svým vlastnoručním podpisem, že veškeré jí vyplněné údaje na zákaznické kartě plně souhlasí s doklady, které jí byly předloženy žadatelem o zápůjčku. Žalovaný celkem vrátil původnímu věřiteli 15.600 Kč, tuto částku původní věřitel započítal na jednotlivé nároky dle uzavřené smlouvy. 5. Pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi původním věřitelem a žalobkyní ze dne 20. 1. 2020 postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. 6. Podle § 2390 OZ přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 2392 odst. 1 věta první OZ při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy - zák. č. 257/2016 Sb. (dále ZSÚ) poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 12. Podle § 2991 odst. 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Po podřazení výše uvedených skutkových zjištění pod výše citovaná ustanovení ZSÚ a OZ, dospěl soud k závěru, že smlouva uzavřená mezi původním věřitelem a žalovaným je absolutně neplatná. Původní věřitel s odbornou péčí neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, pokud vycházel pouze z vyplněných údajů v zákaznické kartě. Pokud manažer původního věřitele prohlásil, že ověřil všechny údaje, jedná se o ověření nedostatečné, když není přesně v části,,ověřené dokumenty” uvedeno, z jaké konkrétní pracovní smlouvy žalovaného vycházel, nejsou specifikovány 3 výplatní pásky, běžné měsíční výdaje jsou stanoveny pouze odhadem. Bylo povinností původního věřitele ověřovat konkrétní měsíční výdaje, a to výši výloh spojených s bydlením, přestože žalovaný uvedl, že žije s rodiči. Pokud uzavíral smlouvu ve 44 letech, těžko lze předpokládat, že by pokud bydlel s rodiči, těmto neplatil příslušné finanční částky na umožnění svého bydlení. Rovněž z karty nevyplývá, zda bylo zjišťováno, zda má nějakou vyživovací povinnost. Soud dospěl k závěru, že původní věřitel v rámci zkoumání úvěruschopnosti, a to zejména výdajů žalovaného, nepostupoval s řádnou pečlivostí a odborností a neposoudil jeho úvěruschopnost správně. 14. Z výše uvedených důvodů soud smlouvu o zápůjčce, vyhodnotil jako absolutně neplatnou, dle které nelze žalobkyni požadované právo přiznat. Žalobkyni lze přiznat pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 2 OZ, neboť bylo prokázáno, že žalovaný čerpal od původního věřitele částku 20.000 Kč a vrátil částku 15.600 Kč, tudíž je povinen zaplatit rozdíl - částku 4.400 Kč. Jestliže byla uzavřena absolutně neplatná smlouva, nelze přihlížet k tomu, zda původní věřitel nebo žalobkyně započítala zaplacenou částku částečně na jistinu, částečně na další poplatky či úroky dle smlouvy. 15. O povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení rozhodl soud podle § 1970 OZ a ve spojení s vl. nař. č. 351/2013 Sb., kdy žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení od 1. dne následujícího po té, co se žalovaný zavázal dlužnou částku zaplatit (8. 10. 2018 - poslední platba), tedy od 9. 10. 2018, a to ve výši 8,5 % ročně tak, jak požadovala žalobkyně. 16. Ve výroku ad. II. soud ve zbývající části, tj. do částky 16.997 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.780,74 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4.701,97 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 12.445,48 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně a úroku ve výši 29 % ročně z částky 12.445,48 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítl, neboť se jedná o plnění z neplatné smlouvy. 17. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z ust. § 1879 a násl. OZ - postoupení pohledávky na žalobkyni, přičemž žalovaný byl o postoupení písemně informován. 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobkyně byla úspěšná pouze v rozsahu 22 %, neúspěšná v rozsahu 78 %, procento úspěšnosti ve prospěch žalovaného činí rozdíl, tj. 78 - 22 = 56 %. Protože žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žalovanému právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.