37 C 153/2021-194 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 3. 11. 2021 domáhala zaplacení částky 160 578,33 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení. Svoji žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] a žalovaná částka představuje dosud nesplacený úvěr. 2. Žalovaný nárok žalobkyně ani z části neuznal, neboť žalobkyně před poskytnutím úvěru nedostatečně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, úvěr žalovanému měl být poskytnut na dobu 10 let a zkoumání jeho příjmů a výdajů za dobu předcházejících osmi měsíců je nedostatečné. Žalobkyně neověřovala údaje, které jí žalovaný poskytl. Předmětná úvěrová smlouva je tedy neplatná. Žalobkyně nezohlednila všechny splátky žalovaného, když uhradil částku 190 320 Kč a dlužná částka tedy činí pouze 84 680 Kč. 3. Žalobkyně ve své replice uvedla, že úvěruschopnost žalovaného posuzovala dostatečně, když vycházela z tvrzení žalovaného, prověřila, že žalovaný nepodal návrh na povolení oddlužení a není s ním vedeno řízení, v jehož důsledku by došlo ke ztížení schopnosti žalovaného splácet své závazky nebo by byl omezen v nakládání s majetkem, příp. by o jeho podstatnou část přišel. Žalobkyně dále zlustrovala žalovaného v bankovních i nebankovních úvěrových registrech, v systému [příjmení], a zjistila, že žalovaný nemá žádné závazky po splatnosti, dále z účtu žalovaného za dobu předcházejících osmi měsíců zjistila příjmy žalovaného ve výši 97 980,76 Kč a jeho životní náklady a výdaje ve výši 61 471,70 Kč, platební kapacita žalovaného tedy byla spočtena ve výši 36 509,06 Kč, měsíční splátka přitom činila pouze 3 172 Kč, přičemž zjištěné údaje odpovídaly těm, které jí sdělil žalovaný. Na účtu žalovaného nebyly žádné rizikové transakce. Žalovanému byl poskytnut úvěr s anuitními splátkami, splátky tedy byl započítávány částečně na úrok a částečně na jistinu. Žalovaný na svůj dluh uhradil 197 847,65 Kč, kdy na jistinu byla započtena částka 114 421,67 Kč. 4. Po provedeném dokazování soud zjistil, že žalovaný žalobkyni požádal o poskytnutí úvěru ve výši 275 000 Kč s tím, že od září 2009 podniká v oboru zprostředkování pojištění, peněžnictví, činnosti související s úvěry, je rozvedený, má jednu nezaopatřenou osobu, vzdělání má ukončené maturitou, bydlí ve vlastním, jeho čistý měsíční příjem činí 120 000 Kč a nemá žádné nesplacené závazky, jak se podává z jeho žádosti ze dne 22. 4. 2015 (č. l. 4). Z informací CBCB (č. l. 27) se podává, že žalovaný neměl žádné závazky po splatnosti, neměl žádný záznam v registru [příjmení], jak je zřejmé z jeho výpisu (č. l. 23), při schvalování úvěru vzala žalobkyně v úvahu výši poskytnuté částky, výši úvěru, platební kapacitu žalovaného ve výši 93 582 Kč, výše uvedená zjištění z registrů, dobu poskytnutí úvěru a výši splátek, jak se podává z přehledu posouzení úvěruschopnosti (č. l. 34 až 39). Žalobkyně dále ověřovala příjmy žalovaného z jeho bankovního účtu, který sama vedla, za období 1. 9. 2014 až 9. 4. 2015, jak se podává z výpisu příjmů (č. l. 40) a všechny transakce na tomto účtu za období 26. 8. 2014 až 15. 4. 2015, jak se podává z jejich výpisu (č. l. 51). Na základě žádosti žalovaného účastníci dne 27. 4. 2015 uzavřeli smlouvu o úvěru částky 275 000 Kč, kterou se žalovaný s úrokem ve výši 6,9 % ročně zavázal splácet ve 120 měsíčních anuitních splátkách po 3 172 Kč od 15. 5. 2015, jak se podává z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 27. 4. 2015 (č. l. 6) a z předsmluvních informací (č. l. 9 p. v. až 15). Součástí smlouvy byly i obchodní podmínky žalobkyně a sazebník poplatků, jak je z nich zřejmé. Úvěr byl žalovanému poskytnut dne 27. 4. 2015, jak se podává z výpisu z úvěrového účtu č. 2015. Z oznámení ze dne 28. 4. 2020 (č. l. 17) se podává, že od 15. 5. 2020 byly žalovanému odloženy splátky na 3 měsíce. Přesto žalovaný svůj dluh řádně nesplácel a dlužná jistina činí 160 578,33 Kč a úrok za období 14. 8. 2020 až 30. 10. 2021 pak 13 600,76 Kč, jak se podává z přehledu splátek úvěru. Žalobkyně tedy zbytek úvěru zesplatnila ke dni 24. 1. 2021, jak se podává z přípisu ze dne 17. 1. 2021. Konkrétní přehled úvěru je zřejmý z transakční historie (č. l. 85 až 106), přehled splátek pak z výpisů z úvěrového účtu (č. l. 106 až 174). Ani přes předžalobní výzvu žalovaný na svůj dluh ničeho dalšího neuhradil, jak je zřejmé z této výzvy ve spojení s poštovním podacím archem. 5. Z faktury č. l. 16 soud neučinil žádná skutková zjištění. 6. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen„ ZoSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Dle ust. § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Dle ust. § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda žalobkyně jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 OZ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZoSU). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39). 12. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s žalobkyní uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019). 13. Žalobkyně v rámci zkoumání solventnosti žalovaného vycházela z tvrzení žalovaného, že od září 2009 podniká ve finančních službách, má jednu nezaopatřenou osobu, bydlí ve vlastn