38 C 8/2023-26 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 10. 3. 2022 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 13, 338,85 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ věřitel“) uzavřel s žalovanou dne 24. 11. 2015 smlouvu rychlé půjčce [číslo] na jejímž základě poskytl věřitel žalované úvěr ve výši 50.000 Kč. Žalovaná se smlouvou zavázala uhradit poskytnutý úvěr formou pravidelných měsíčních splátek. Úrok byl sjednán ve výši 30,9% ročně s poplatkem za pojištění typu C ve výši 119 Kč měsíčně a s dalšími poplatky dle smlouvy a ceníku Pohledávka byly na žalobce postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 9. 2021. Žalovaná ani přes výzvu žalobce dlužnou částku dosud neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě řádně nevyjádřila. 3. Z předložených listinných důkazů (údaje klienta ze dne 30. 10. 2020, návrh na uzavření smlouvy o rychlé půjčce ze dne 29. 11. 2015, akceptace návrhu na uzavření smlouvy o rychlé půjčce ze dne 24. 11. 2015, kopie OP žalované, všeobecné obchodní podmínky, celkový přehled započtených pohledávek, souhrnný výpis pohybů na účtě, ceník produktů a služeb, produktové podmínky pro osobní úvěry [anonymizováno], rámcová smlouva o postoupení pohledávek č. 2018 ze dne 29. 8. 2018, smlouva o postoupení pohledávek č. [] [číslo] ze dne 23. 9. 2021, potvrzení platby ze dne 7. 10. 2021, vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 12. 10. 2021, přehled podacích čísel ze dne 20. 10. 2021, prohlášení o okamžité splatnosti ze dne 3. 8. 2021, přehled podacích čísel ze dne 20. 10. 2021, výzva k úhradě dluhu ze dne 26. 11. 2021, seznam odeslaných předžalobních výzev ze dne 26. 11. 2021, přípis ze dne 1. 3. 2022) soud zjistil následující skutkový stav: 4. Věřitel s žalovanou uzavřeli dne 29. 11. 2015 smlouvu o rychlé půjčce [číslo] na základě které se věřitel zavázal poskytnout žalované částku 50.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splácet formou 72 měsíčních splátek po 1.653 Kč, při úroku 30,9% ročně, roční procentní sazba nákladů (RPSN) činí 35,7%. Z akceptace návrhu na uzavření smlouvy o rychlé půjčce ze dne 24. 11. 2015 vyplývá, že věřitel akceptoval návrh žalované k uzavření smlouvy. 5. Dle souhrnného výpisu pohybu na účtě vyplývá, že věřitel poskytl žalované částku 50.000 Kč dne 23. 11. 2015. 6. Z celkového přehledu započtených pohledávek vyplývá, že žalovaná zaplatila věřiteli za období od 25. 1. 2016 do 22. 2. 2021 celkem částku 116.026,51 Kč. 7. Z návrhu na uzavření smlouvy o rychlé půjčce vyplývá, že věřitel pouze touto listinou zkoumal předsmluvní informace ke zjištění a posouzení úvěruschopnosti vydlužitele coby spotřebitele, když celkový měsíční příjem žalované byl zjištěn v částce 14.000 Kč a limit kontokorentů ve výši 5.000 Kč. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek č. [] [číslo] ze dne 23. 9. 2021, potvrzení platby ze dne 7. 10. 2021 a z vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 12. 10. 2021 soud zjistil, že pohledávky za žalovanou byly postoupeny z věřitele na žalobce, což bylo žalované oznámeno dne 12. 10. 2021. 9. Žalobce vyzýval žalovanou k uhrazení dlužných částek výzvou k zaplacení ze dne 26. 11. 2021. 10. Z dalších prováděných důkazů nebyly zjištěny žádné pro rozhodnutí soudu rozhodné skutečnosti. 11. Zjištěný skutkový stav soud podřadil pod následující ustanovení právních předpisů: 12. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 13. Podle ustanovení § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ ZoSU“), spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 14. Podle ustanovení § 9 odst. 1 ZoSU je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 15. Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 16. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 17. Podle § 2991 odst. 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 18. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda žalobce jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o zápůjčce smlouvy, která svými vlastnostmi a charakterem je dle § 1 ZoSU spotřebitelským úvěrem, splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 OZ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 9 odst. 1 ZoSU). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015-39). 19. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaná smlouvu uzavřela, a pokud jí podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusela ji s žalobcem uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019). 20. Právní předchůdce žalobce v rámci zkoumání solventnosti žalované dle vlastního tvrzení vycházel z prohlášení žalované v návrhu na uzavření smlouvy o rychlé půjčce, když neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované v návrhu. K důkazu předložil pouze návrh na uzavření smlouvy o rychlé půjčce a kopii OP žalované a údaje klienta ze dne 30. 10. 2020, které však dostatečně neprokazují, že příjem žalované byl věřitelem dosta