39 C 243/2022-75 — Městský soud v Brně

Žalobce se svojí žalobou podanou soudu 14. 5. 2020 domáhal po žalovaném zaplacení částky s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a to z titulu toho, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) uzavřel se žalovaným dne 26. 2. 2018 smlouvu o vydání kreditní karty, kterou byl žalovanému poskytnut úvěr do výše 38 000 Kč. Žalovaný úvěr čerpal, ale nesplácel jej. Takto vzniklá pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce. Platební rozkaz vydaný v této věci se žalovanému nepodařilo doručit, proto byl tento dle § 173 odst. 2 o.s.ř. zrušen. Žalobce v žalobě souhlasil s postupem soudu dle § 115a o.s.ř. (rozhodnutí bez jednání). Žalovanému byla žaloba, výzva k vyjádření a výzva k rozhodnutí bez jednání doručena fikcí, když po marném uplynutí úložní doby byla obsílka s těmito písemnostmi dne 1. 2. 2023 vložena žalovanému do poštovní schránky. Žalovaný zůstal nečinný, k žalobě ani k rozhodnutí bez jednání se nevyjádřil. Soud mě proto za to, že i žalovaný takto dává najevo svůj souhlas s rozhodnutím bez jednání. Soud provedl v rámci projednávání této věci dokazování čtením listinných důkazů, a to zejména pak všeobecnými obchodními podmínkami [právnická osoba], obchodními podmínkami pro vydávání a používání kreditních karet, smlouvou o vydání kreditní karty [číslo] z 26. 2. 2018, výpisem z účtu kreditní karty, zesplatněním čerpaného úvěru, předžalobní výzvou a poštovním podacím archem k této upomínce. Po zhodnocení výše uvedených důkazů jednotlivě a v jejich vzájemném souhrnu vzal soud za prokázaný tento následující skutkový děj: [právnická osoba] je obchodní korporací zapsanou v obchodním rejstříku Městského soudu v Praze, když tato firma podniká mj. i v oblasti bankovních služeb, tedy i poskytování úvěrů a půjček. Žalovaný dne 26. 2. 2018 uzavřel s bankou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo poskytnutí kreditní karty žalovanému, když žalovanému byl na vydané kreditní kartě poskytnut úvěrový rámec, tedy možnost čerpat finanční prostředky až do 38 000 Kč. Takto čerpané prostředky prostřednictvím kreditní karty měl však žalovaný povinnost splácet s dohodnutým úrokem 23,99 % z vyčerpané částky úvěru. Splátky měly činit minimálně 3,5 % měsíčně z čerpaných prostředků, jak je ostatně zřejmé z části 5.2 podmínek pro kreditní karty, konkrétně bodu 4. Žalovaný měl v souvislosti s čerpáním úvěru prostřednictvím kreditní karty povinnost hradit poplatky a náklady, které byly splatné dle bodu X.4, X.5 obchodních podmínek měsíčně k datu splatnosti té které splátky (smlouva o vydání kreditní karty, obchodní podmínky [právnická osoba], podmínky pro kreditní karty, ceník poplatků a služeb). Z výpisu z účtu kreditní karty je zřejmé, že žalovaný po poskytnutí úvěrového rámce takto získané finanční prostředky čerpal, když jistina čerpaného úvěrového rámce činí 36 443,08 Kč, přičemž dohodnuté úroky činí 3 173,37 Kč a poplatky 557 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení, neboť své povinnosti čerpané finanční prostředky kreditní kartou nesplácel, proto banka dle článku XVI.1. (i) obchodních podmínek, s přihlédnutím k článku XVI.2. (ii) nesplacenou výši úvěru včetně úroků a poplatků zesplatnila 25. 9. 2019. Z titulu zesplatnění úvěru tak žalovaný dluží žalobci 37 008 Kč. Za dobu od data, kdy se žalovaný dostal do prodlení, tedy od 26. 9. 2019 do 14. 2. 2020, činí kapitalizovaný úrok žalobcem požadovanou částku 3 173,37 Kč. Oprávněnost výše kapitalizovaného úroku soud zjistil matematickým propočtem procentuální výměry za shora uvedené období. Prodlení žalovaného nadále trvá, když žalobce má nárok nejen na kapitalizovanou ale i procentuální výměru úroků 23,99 %, což bylo dohodnuto ve smlouvě, ale taktéž i na zákonné úroky z prodlení. Žalovaný v této věci zůstal nečinný, ničeho právně ani skutkově významného neuvedl. Co se týče právní kvalifikace této věci, soud dle § 3028 odst. 1 OZ posoudil tuto věc dle právní úpravy platné v době uzavření smlouvy o kreditní kartě, přičemž podle § 1721 a násl. OZ, s přihlédnutím k § 1724 a násl. OZ, došlo mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným k uzavření smlouvy o závazku, který má charakter smlouvy o úvěru. Podle ustanovení § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky v měně dle § 2396 OZ. Poskytovatel úvěru dle § 2398 odst. 1 OZ poskytl žalovanému peněžní prostředky dle smlouvy, když však žalovaný své povinnosti řádně a včas splácet čerpané prostředky z kreditní karty neplnil a dostal se do prodlení (§ 2395 a § 2399 odst. 1 OZ). Banka proto úvěr zesplatnila a žalovanému vznikla povinnost vrátit nesplacenou výši úvěru s příslušenstvím a poplatky ve lhůtě stanovené bankou. Tuto povinnost však žalovaný nesplnil, ničeho ani částečně nehradil. Takto vzniklá pohledávka za žalovaným byla v souladu s § 1879 a násl. OZ postoupena na současného žalobce, když na předžalobní výzvu současného vlastníka pohledávky žalovaný nereagoval. Po aplikaci prokázaného skutkového děje k právní kvalifikaci této věci nezbývá soudu nic jiného, než konstatovat, že je žaloba důvodná, a proto jí bylo také v celém rozsahu vyhověno. Žalovaný je podle § 1968 a násl. OZ v prodlení s úhradou svého závazku, když požadovaná výše úroků vyplývá ze smluvních ujednání mezi účastníky, a co se týče zákonného úroku z prodlení, tato je v souladu s § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Úspěšnému žalobci soud přiznal dle § 142 odst. 1 o.s.ř. náklady řízení, a to soudní poplatek 1 481 Kč, odměnu za právní pomoc za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby a výzva žalovanému k plnění) při sazbě 2 580 Kč za úkon (§ 7 bod 5 vyhl. 177/1996 Sb.). Ke každému úkonu soud připočetl náhradu výdajů 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. 177/1996 Sb.). Celkovou odměnu za právní zastoupení ve výši 8 640 Kč soud navýšil o 21 % DPH, neboť právní zástupce žalobce je registrován jako plátce této daně. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.