41 C 22/2023-110 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal vydání rozhodnutí, podle kterého by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci: 1) částku 280 88,16 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 88,54 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 5 646,04 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 280 888,16 Kč od 14. 1. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 % a úrokem 7,45 % ročně částky 252 608,45 Kč od 14. 1. 2022 do zaplacení a za 2) částku 13 241,19 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 871,26 Kč od 7. 1. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 % a úrokem 16,9 % ročně z částky 10 871,26 Kč od 7. 1. 2022 zaplacení, jakož k úhrady vzniklých nákladů řízení. V odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že žalovaný od právního předchůdce [právnická osoba], resp. [příjmení] [příjmení], neboť ta s [anonymizováno] fúzovala, čerpal finanční prostředky ve výši 260 000 Kč, jako půjčku na refinancování pod [číslo]. Po prověření jeho úvěruschopnosti byla půjčka žalovanému poskytnutá. [jméno] se žalovaný zavázal splácet v 84 splátkách po 3 982 Kč měsíčně. Pro porušování povinností zakotvených i v produktových podmínkách žalobce dlužnou částku zesplatnil, když žalovaný podle výpisu z účtu uhradil jen 3 splátky. Žalobce stanovil jistinu dluhu na částku 252 608,45 Kč a vyčíslil dlužné poplatky na částku 28 279,71 Kč. Na svůj dluh žalovaný dále již nic nezaplatil. Druhý nárok, který žalobce v tomto řízení vůči žalovanému uplatnil, se týkal úhrady částky ve výši 13 241,19 Kč. Uvedená částka se měla skládat z částky 10 871,26 Kč a z částky 2 369,93 Kč. V rámci popisu skutkového děje žalobce uvedl, že i v tomto případě žalovaný čerpal u [anonymizována dvě slova] (fakticky tedy u [anonymizováno]) úvěr ve výši 5 000 Kč, coby povolený kontokorent k jeho účtu č. [bankovní účet]. Povinností žalovaného bylo čerpání finančních prostředků průběžně splácet. Protože žalovaný dojednané finanční prostředky přečerpal a řádně dluh nesplácel, tak žalobce dne 6. 1. 2022 pohledávku zesplatnil. Vyčíslená částka přečerpaného dluhu činila 10 871,26 Kč a uhrazená nebyla. Zároveň žalobce využil sjednané možnosti a sankcionoval žalovaného smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 10 871,26 Kč, ovšem je za období od 7. 1. 2022 do 12. 8. 2022. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, přestože k tomu byl ze strany soudu vyzván. K jednání se bez omluvy nedostavil. Soud tak ve věci rozhodl na základě obsahu spisu a výsledků provedeného dokazování. 3. Soud ve věci provedl dokazování, ze kterého zjistil následující skutkový stav věci. 4. Z návrhu na uzavření smlouvy o kontokorentu ve výši 5 000 Kč vyplývá, že byl s úrokem 16,90 % ročně žalovanému poskytnut, když smluvní vztah bylo možné ukončit z důvodu porušování smluvních povinností. Uvedená listina byla ze strany banky akceptována. Stejně jako návrh na uzavření smlouvy o poskytnutí půjčky na refinancování ve výši 260 000 Kč, ve kterém se žalovaný zavázal uhradit uvedenou částku ve splátkách po 3 982 Kč měsíčně, při úroku 7,45 % ročně. Oba návrhy byly žalovaným podepsané dne 29. 6. 2021. 5. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného z června 2021, je patrné, že částka 260 000 Kč byla žalovanému připsána na jeho účet pod č. [bankovní účet]. Zjevné je, že uvedený účet byl vedený jako kontokorentní, když na něm bylo umožněno čerpat i částku 5 000 Kč, jako povoleného kontokorentu. Z výpisů za červenec, srpen i září 2021, ale i dalších do spisu založených (č. l. 17 – 28 spisu) bylo zjištěno, že žalovaný uhradil jen první 3 splátky po 3 982 Kč. Naproti tomu aktivně finanční prostředky z bankovního účtu/úvěrů čerpal. Dále z výpisů z účtu vyplývá, že žalovanému bylo společností [právnická osoba] v srpnu 2021 zaplaceno 19 710 Kč a v září 2021 pak 10 582 Kč. Ostatní výpisy (od října 2021) již zachycují jen narůstající dluhy žalovaného v u kontokorentu propad až na – 10 871,26 Kč. Další řádné kreditní transakce z úču patrné nejsou. 6. Z tzv. konsolidovaného black listu na č. l. 41 a následující spisu bylo soudem zjištěno, že původní věřitel měl žalovaného„ screeningovat“ v rámci jeho vstupních údajů ohledně jeho úvěruschopnosti. Z listin zde založených fakticky vyplývá, že celkový počet kontraktů žalovaného je 5, a to bez jakéhokoliv bližšího vysvětlení. Suma zbývajících splátek činí 374 383 Kč. Jinak je uvedená listina jen obtížně interpretovatelná. 7. Z tabulky/identifikace žádosti založené na č. l. 46 spisu vyplývá, že žalovaný požádal banku o částku 260 000 Kč a o částku 5 000 Kč (coby kontokorentu) s tím, že je v tabulce zachycené, že vyživované dítě má mít 1, počet osob v domácnosti 4, když žijí v pronajatém bytě. Vzdělání žalovaného je středoškolské, když v pozici zaměstnance by měl pobírat částku cca 22 000 Kč. Výdaje na živobytí činí 4 000 Kč. Pravděpodobnost splácení úvěru byla bankou stanovená na 98,76 % a platební kapacita žadatele činila 12 666 Kč. Z tzv. protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta vyplývá, jak banka průběžně postupuje při zohlednění příjmů a výdajů žalovaného. Žádné reálné podklady však do spisu založené nebyly. 8. Z postupní smlouvy, jakož i z oznámení o postoupení pohledávek v řízení uplatněných se podává, že se obě dostaly do majetku žalobce. Zároveň byl žalovaný upozorňován na nesplácení dlužných splátek a byl vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby, jakož i k provedení úhrad. To vyplývá také z výzev adresovaných žalovanému. 9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (zákon č. 257/2016 Sb.) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Soud předně uvádí, že na základě žalobcem doložených dvou smluvních typů (smlouvy o půjčce uzavřené podle ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku a smlouvy o úvěru uzavřené podle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku), byly právním předchůdcem žalobce žalovanému finanční prostředky poskytnuté a žalovaný je aktivně čerpal. To vyplývá jak z návrhů na uzavření smluv, tak i z jejich akceptací a konec konců i ze samotných výpisů z účtu žalovaného, na který byly finanční prostředky připsány. Lze konstatovat, že žalovaný sám byl v této projednávané věci procesně pasivní, když na svoji procesní obranu nic neuvedl a k jednání se nedostavil. Soud proto rozhodoval na základě výsledků provedeného dokazování, a to tak, že z větší části žalobě vyhověl. 12. Pohledem výsledků řízení je jasné, že co se týká úvěruschopnosti, kterou se soud musí ze zákona zabývat, tak ta ze strany žalobce, resp. jeho právního předchůdce nebyla řádně prověřená způsobem, jak ji má na mysli ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Přestože byl žalobce, jako právní nástupce po úvěrující bance ve smyslu ustanovení § 118a o. s. ř. u jednání poučený o nutnosti doložit další důkazy svědčící o tom, že bylo obsahu citovaného zákona učiněno zadost, tak další listiny uvedené prokazující, již žalobce (podle svých slov) ani banka k dispozici nemají. Jinak řečeno k dispozici již nebyly žádné další výpisy z účtu prokazující řádný příjem žalobce, jeho mzdové listy, platové výměry, pravidelná fakturace zákazníkům žalovaného apod. Soud tak uplatněný nárok na zaplacení částky 260 000 Kč nemohl kvalifikovat jako nárok na zaplacení dlužné částky z titulu řádně uzavřené smlouvy o půjčce, ale musel je dále kvalifikovat jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. V uvedeném ohledu lze odkázat i na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ale i na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 1 AS 30/2015, které akcentovaly nutnost odborně a obezřetně prověřit majetkové poměry žadatele o úvěr, a to spolehlivým způsobem. 13. V řízení bylo jasně prokázané, že finanční prostředky ve výši 260 000 Kč byly věřitelem žalovanému skutečně poskytnuté (ad/ obsah výpisů z účtu žalovaného). Co se týká půjčky částky 260 000 Kč, tak pohledem prvních tří výpisů z účtu bylo prokázané, že žalovaný uhradil jen tři splátky po 3 982 Kč, tedy 11 946 Kč. Proto soud od částky 260 000 Kč mohl odečíst částku 11 946 Kč. Tak mohlo být postavené najisto, že je nárok žalobce důvodný jen co do částky 248 054 Kč, a že je možné jej žalobci přisoudit z titulu bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 obča