44 C 185/2022-54 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 5. 6. 2022 domáhala zaplacení částky 47.843 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy ze dne 12. 11. 2019, na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč. Žalobkyně žalobou požaduje částku 19.090,56 Kč na dlužné jistině, částku 9.460,44 Kč na dlužném úroku, částku 8.092 Kč na dlužném poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru, garanci celkové ceny a péče o zákazníka, splátkové prázdniny, garance neuplatnění pohledávky [anonymizováno] v případě úmrtí zákazníka, dále částku 10.000 Kč na sjednané smluvní pokutě (0,1 % denně z dlužných splátek za dobu do 1. 2. 2022), částku 1.200 Kč jakožto poplatky za zaslané upomínky (4 upomínky po 300 Kč), částku 1.188,74 Kč na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení z dlužných splátek za dobu do 17. 3. 2022, dále úrok 49 % z dlužné jistiny od 18. 3. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 18. 3. 2022 do zaplacení. Žalovaná dlužnou částku nezaplatila ani přes předžalobní výzvu. 2. Podáním ze dne 17. 3. 2023 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět ohledně úroku ve výši 37. 25 % ročně z částky 19.090,56 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení. 3. Žalovaná se k nároku uplatněnému žalobou nevyjádřila. 4. Podle § 96 odst. 1 o. s. ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle odst. 2 věty prvé téhož paragrafu je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. 5. Vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby ohledně požadovaného úroku, soud rozhodl v souladu s § 96 odst. 2 o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 6. Z dokazování provedeného při jednání soud zjistil následující skutkový stav. 7. Dne 12. 11. 2019 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovanou uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě níž byla žalované téhož dne poskytnuta v hotovosti částka 20.000 Kč, přičemž poskytnutí uvedené částky žalovaná svým podpisem stvrdila. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s úrokem kapitalizovaným na částku 11.751 Kč a poplatkem za zpracování spotřebitelského úvěru, garance celkové ceny a péče o zákazníka, splátkové prázdniny, garance neuplatnění pohledávky [anonymizováno] v případě úmrtí zákazníka, ve výši 8.092 Kč, celkem tedy částku ve výši 39.843 Kč, a to v 23 měsíčních splátkách po 1.661 Kč a poslední 24. splátce po 1.640 Kč. Úrok dle smlouvy činil 49 % ročně. Smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky nebyla obsažena v samotné smlouvě o úvěru, ale v čl. 6 Smluvních podmínek (které žalovaná nepodepisovala). V čl. 6 Smluvních podmínek byl upraven poplatek za zaslanou upomínku ve výši 300 Kč. 8. Ze zákaznické karty ze dne 12. 11. 2019 a z výpisu z centrální evidence exekucí soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalované. 9. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 1. 2. 2022. Výzvou ze dne 10. 2. 2022 a předžalobní výzvou ze dne 20. 5. 2022 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. 10. Z výpisu ze statistiky [příjmení] [jméno] národní banky (č.l. 45 spisu) soud zjistil, že průměrná úroková sazba nových bankovních úvěrů na spotřebu pro domácnosti v listopadu 2019 činila 8,34 %. 11. U předložených upomínek ze dne 15. 10. 2020, 5. 4. 2020, 18. 6. 2021, 14. 12. 2020, 19. 2. 2021, 19. 1. 2020, 15. 2. 2021, 11. 1. 2021, 17. 9. 2020, 30. 11. 2020, 3. 5. 2020, 14. 6. 2020, 19. 7. 2020, 23. 8. 2020 a 26. 1. 2020 nebylo prokázáno jejich odeslání žalované. 12. Návrh na doplnění dokazování výslechem [jméno] [příjmení] soud pro nadbytečnost zamítl, neboť již z provedených důkazů dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalované byla právní předchůdkyní žalobkyně posouzena řádně. 13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle § 577 občanského zákoníku je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas. 15. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Právní předchůdkyně žalobkyně se touto smlouvou zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 20.000 Kč, přičemž žalovaná svým podpisem stvrdila, že jí byla částka 20.000 Kč dne 12. 11. 2019 v hotovosti vyplacena. Žalovaná se touto smlouvou zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně jak jistinu úvěru ve výši 20.000 Kč, tak úrok ve výši 11.751 Kč a poplatek za„ zpracování spotřebitelského úvěru, garance celkové ceny a péče o zákazníka, splátkové prázdniny, garance neuplatnění pohledávky [anonymizováno] v případě úmrtí zákazníka“ ve výši 8.092 Kč, celkem tedy částku 39.843 Kč ve sjednaných měsíčních splátkách. Žalovaná však ve sjednaných splátkách celkovou částku úvěru řádně a včas neuhradila (dle tvrzení žalobkyně žalovaná uhradila pouze částku 3.200 Kč, která byla v částce 909,44 Kč započtena na jistinu a v částce 2.290,56 Kč na úrok). Pohledávka za žalovanou byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. 16. Co se týče smlouvou sjednaného úroku ve výši 11.751 Kč, tj. 49 % ročně, soud považuje takto vysoký úrok za zcela nepřiměřený a neplatný pro rozpor s dobrými mravy (§ 1813 občanského zákoníku, § 580 občanského zákoníku), neboť téměř šestinásobně přesahuje obvyklou úrokovou míru uplatňovanou bankami v daném období (8,34 %). Soud k tomuto odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu (např. rozsudek ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, nebo rozsudek ze dne 24. 1. 2007, sp. zn. 33 Odo 234/2005). Dle zmiňované judikatury lze za ještě přiměřený považovat úrok ve výši trojnásobku sazby uplatňované bankami v daném období. Soud proto s odkazem na § 577 občanského zákoníku žalobkyni přiznal úrok ve výši 25,02 % ročně, kdy má za to, že takováto výše úroku odpovídá spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. Z celkového ve smlouvě sjednaného úroku ve výši 11.751 Kč lze tudíž za přiměřený považovat úrok 6.000,20 Kč (11.751/49 x 25,02). Žalobkyně uváděla, že na úrok byla žalovanou uhrazena částka 2.290,56 Kč. Výrokem II. tohoto rozsudku tudíž byl žalobkyni přiznán úrok ve výši 3.709,64 Kč (6.000,20 Kč – 2.290,56 Kč), a ve zbytku požadovaného úroku ve výši 5.750,80 Kč byla žaloba výrokem III. tohoto rozsudku zamítnuta. 17. K argumentaci žalobkyně v podání ze dne 17. 3. 2023 zpochybňující použití databáze ARAD v projednávané věci soud v prvé řadě uvádí, že tato skutková argumentace žalobkyně byla uplatněna až po koncentraci řízení dle § 118b o. s. ř., a tudíž k ní nelze přihlédnout. Nadto má soud za to, že i přesto, že výstup ze statistiky ARAD České národní banky není pro spotřebitelské úvěry s nízkou nominální hodnotou zcela přesně vypovídající, je pro použití v projednávané věci plně dostačující (žalobkyni byl ostatně přiznán úrok ve výši trojnásobku úroku zjištěného ze statistiky ARAD). Žalobkyně ostatně sama ani neuvádí, jak by měl dle jejího názoru soud zcela přesně zjistit průměrnou úrokovou sazbu uplatňovanou bankami v daném období u daného typu úvěru. 18. Vzhledem k tomu, že žalovaná v rámci řízení neprokázala, že by žalobkyni či její právní předchůdkyni zbývající dlužné částky zaplatila a netvrdila ani nedoložila jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti ní žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný, soud žalobě výrokem II. tohoto rozsudku částečně vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu úvěru ve výši 19.090,56 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3.709,64 Kč, poplatek za„ zpracování spotřebitelského úvěru, garance celkové ceny a péče o zákazníka, splátkové prázdniny, garance neuplatnění pohledávky [anonymizováno] v případě úmrtí zákazníka“ ve výši 8.092 Kč, úrok ve výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny od 18. 3. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.188,74 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny od 18. 3. 2022 do zaplacení (právo žalobkyně na zákonný úrok z prodlení vyplývá z § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.). 19. Výrokem III. tohoto rozsudku byla žaloba zamítnuta jednak ohledně nepřiměřeného úroku (5.7