47 C 24/2023-57 — Městský soud v Brně

1. Žalobou ze dne 9. 11. 2022 (podána téhož dne) se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit částku 28 636 Kč na jistině, 1 492 Kč na dlužných úrocích, 300 Kč poplatky za upomínky, 1 996 Kč a 1 355 Kč smluvní pokutu, úroky 21,37 % ročně z 28 636 Kč od 25. 9. 2022 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení 15 % ročně z 28 636 Kč od 25. 9. 2022 do zaplacení, to vše z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 15. 4. 2022, č. sml. [číslo]. Na základě uvedené smlouvy žalobce poskytl žalovanému dne 20. 4. 2022 částku ve výši 27 500 Kč + 2 500 Kč provizi zprostředkovateli, přičemž žalovaný byl povinen dluh splatit ve 33 splátkách po 1 210 Kč měsíčně počínaje 20. 5. 2022. Žalovaný dluh nesplnil řádně a včas. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 2. Soud za splnění podmínek § 115a, § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl na jednání dne 16. 5. 2023 a vyhlásil tento rozsudek. 3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. 4. Dne 15. 4. 2022 uzavřeli žalobce a žalovaný smlouvu o spotřebitelském úvěru, č. sml. [číslo] (důkaz touto smlouvou). Ve smlouvě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč s ročním úrokem 21,37 %, žalovaný se zavázal vrátit úvěr ve 33 měsíčních splátkách po 1 210 Kč, počínaje dnem 20. 5. 2022. Ve smlouvě žalovaný uvedl jako svou adresu bydliště [adresa žalovaného]. Dále ve smlouvě žalovaný uvedl číslo svého bankovního účtu [bankovní účet]. 5. Z potvrzení [název banky] ze dne 8. 11. 2022 soud zjistil, že žalobce dne 20. 4. 2022 odeslal na bankovní účet [bankovní účet] částku 27 500 Kč. Z obdobného potvrzení soud zjistil, že žalobce téhož dne odeslal částku 2 500 Kč jakožto provizi zprostředkovateli, to ovšem na jiné číslo účtu ([bankovní účet]) než byl účet, na který žalobce poukázal částku 27 500 Kč ([bankovní účet]), přičemž účet, na nějž byla uhrazena částka 2 500 Kč, byl podle smlouvy o spotřebitelském úvěru účet zprostředkovatele (důkaz smlouvou). 6. V době uzavírání smlouvy měl žalobce ohledně majetkových, výdělkových a osobních poměrů žalovaného tyto informace: 1) nájemní smlouvu žalovaného k bytu (důkaz dodatkem k nájemní smlouvě ze dne 22. 1. 2021, v níž figuruje žalobce a [jméno] [příjmení] jako nájemce, s tím, že cena za nájem je 10 000 Kč měsíčně; dodatek [číslo] k nájemné smlouvě je datován 28. 1. 2022); 2) prověření v rámci databáze centrální evidence exekucí s negativním výsledkem, databáze insolvenčního rejstříku s negativním výsledkem (důkaz: výpis z Centrální evidence exekucí k 20. 4. 2022, výstup z insolvenčního rejstříku k 20. 4. 2022); 3) Výplatní pásky za měsíce 2/ 2022 a 3/ 2022 z pracovního poměru o výši čisté mzdy za 2/ 2022 ve výši 16 839 Kč a za 3/ 2022 ve výši 22 720 (důkaz těmito výplatními páskami); 4) listinu označenou jako Výdaje spotřebitele, podepsanou žalovaným 15. 4. 2022, na níž je uvedeno, že výdaje na bydlení a výdaje související s bydlením jako voda, energie činí 5 000 Kč měsíčně a další běžné pravidelné měsíční výdaje činí částku 3 777 Kč, že žalovaný je svobodný a má mzdu 20 000 Kč (důkaz Výdaji spotřebitele); 5) listinu označenou jako Závazky spotřebitele, podepsanou žalovaným 15. 4. 2022, přičemž tato listina je toliko podepsaná žalovaným, je vyplněná v tabulce pro zápis seznamu závazků, dluhů, kdy tyto činí 3 777 měsíčně (důkaz Závazky spotřebitele); 6) Listina označená jako Posouzení úvěruschopnosti zákazníka, podepsaná žalobcem dne 20. 4. 2022, na níž je uveden příjem žalovaného 20 000 Kč, výdaje žalovaného na bydlení 5 000 Kč, a normativní náklady na bydlení 7 151 Kč, životní minimum zákazníka 4 250 Kč, nezabavitelná částka 7 601 Kč (důkaz touto listinou). 7. Podle žalobce, po odečtení běžných výdajů (nákladů na bydlení výši 5 000 Kč a dalších jiných pravidelných výdajů ve výši 3 777 Kč - zejména jídlo apod., jež v sobě má absorbovánu životní minimum) žalovanému zbyde částka 11 223 Kč měsíčně (tj. 20 000 – 5 000 – 3 777), ze které je žalovaný schopen hradit žalobci měsíčně splátku 1 210 Kč, kdy žalovanému zbyde částka 10 013 Kč měsíčně. 8. Výzvou ze dne 24. 7. 2022 žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dluhu z titulu předmětné smlouvy do 30 dnů od odeslání této výzvy. Výzvu žalobce zaslal žalovanému na adresu [adresa žalovaného] (důkaz: výzva ze dne 24. 7. 2022). 9. Výzvou ze dne 24. 8. 2022 žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dluhu z titulu předmětné smlouvy do 30 dnů od odeslání této výzvy. Výzvu žalobce zaslal žalovanému na adresu [adresa žalovaného] (důkaz: výzva ze dne 24. 8. 2022). 10. Výzvou – zesplatnění pro smlouvu - ze dne 24. 9. 2022 žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dluhu z titulu předmětné smlouvy do 10 dnů od odeslání této výzvy. Výzvu žalobce zaslal žalovanému na adresu [adresa žalovaného], odeslána dne 24. 9. 2022 (důkaz: výzva ze dne 24. 9. 2022 + podací lístek). 11. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části, ve které se žalobce domáhal vrácení poskytnutých peněžních prostředků, a zákonných úroků z prodlení (a to ještě v omezeném rozsahu). 12. Soud dospěl k závěru, že žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § 2395 občanského zákoníku. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 cit. zákona, když se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli. Žalobce je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 cit. zákona) V řízení bylo prokázáno, že žalobce fakticky poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 27 500 Kč. 13. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) platí, že:„ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ 14. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru platí:„ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.“. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.“. 15. Z uvedeného je zřejmé, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Tato právní úprava má základ v předpisech Evropské unie Soudní dvůr EU rozhodl o výkladu ustanovení směrnice 2008/48/ES na základě předběžné otázky položené českými soudy (rozsudek ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance). Soudní dvůr došel k závěru, že stejně tak, jako musí vnitrostátní soud zkoumat z úřední povinnosti, zda byla při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru dodržena informační povinnost, musí také z úřední povinnosti zkoumat, zda byla splněna povinnost věřitele předem posoudit úvěruschopnost spotřebitele, stanovená v článku 8 směrnice. 16. Soud tak z úřední povinnosti zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany věřitele z úřední povinnosti. Soud dospěl k závěru, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele - žalovaného - na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobce porušil svoji povinnost poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěru