49 C 125/2023-40 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 49.761,94 Kč s úroky a úroky z prodlení ve výši, z částek a za dobu, jež rozvedl, a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky (část příslušenství přitom kapitalizoval; k částečnému zpětvzetí žaloby bylo později řízení částečně zastaveno co do částky 9.238 Kč a částky 394,94 Kč usnesením Městského soudu v Brně ze dne 26. 7. 2023, č. j. 49 C 125/2023-30). Žalobu zdůvodnil zejména tím, že se žalovaným dne 26. 1. 2022 uzavřela společnost [právnická osoba], smlouvu o úvěru, podle níž žalovaný částku 15.000 Kč a následně ještě podle dodatku ze dne 7. 6. 2022 částku 49.347,17 Kč. Čerpané částky se žalovaný zavázal vrátit v měsíčních splátkách. V rozporu s ujednáním žalovaný zaplatil pouze částky 946,46 Kč, 947,66 Kč a 1.888,26 Kč, tj. celkem 3.782,38 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobce, žalovaný o tom byl informován. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky, marně. 2. Žalovaný se ve věci – ač k tomu soudem vyzván – ve lhůtě mu k tomu soudem určené ani do dnešního dne nevyjádřil. K jednání soudu nařízenému na 24. 10. 2023, ač předvolán řádně a včas, se pak bez omluvy nedostavil, aniž soudu sdělil jakýkoli důvod, který by mu v účasti bránil. Za této situace soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. Jednání se neúčastnil ani žalobce, který svou neúčast omluvil (zároveň však svou absencí soudu znemožnil postup podle ustanovení 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.). 3. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění: 4. Z několika formulářů nadepsaných jako„ smlouva o úvěru splatném ve splátkách“ soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující zjištění. Jedná se o formuláře, na nichž není připojen podpis žalovaného (a ostatně ani žádné osoby za [právnická osoba]). 5. Z výpisu z účtu ([právnická osoba]) soud vzal za prokázané, že [právnická osoba] poskytla dne 5. 5. 2022 žalovanému částku 15.000 Kč, dne 26. 1. 2022 částku 15.000 Kč a dne 7. 6. 2022 částku 20.000 Kč. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud vzal za prokázané, že se v ní [právnická osoba] a žalobce domluvili na podmínkách pro postupování pohledávek. 7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 13. 10. 2022 a ze společného prohlášení [právnická osoba] a žalobce ze dne 25. 10. 2022 soud vzal za prokázané, že [právnická osoba] postoupila svou pohledávku za žalovaným žalobci. 8. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 31. 1. 2023 soud vzal za prokázané, že jí žalobce vyzval před podáním žaloby žalovaného k zaplacení žalované částky. Z připojeného podacího archu soud vzal za prokázané, že listina byla žalovanému odeslána dne 2. 2. 2023. 9. Z přípisu žalobce ze dne 13. 10. 2022, ze dne 17. 11. 2022, z další korespondence (ze dne 26. 9. 2022 a podacích archů, z obchodních podmínek [právnická osoba] a výpisu z obchodního rejstříku žalobce soud nevzal za prokázané žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění. 10. Žádné skutkové zjištění soud neučinil ani z listiny označené jako„ Výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky“ ze dne 15. 2. 2023. Jde o vyjádření ředitele zákaznické péče žalobce, jeho obsahem jsou skutková tvrzení žalobce, nejde svým charakterem o listinu, jíž by bylo lze vzít za prokázaná skutková tvrzení žalobce. Na listině je navíc uvedeno, že měly být realizovány tyto úkony: obyčejný dopis dne 17. 11. 2022 a cesta pověřeného terénního pracovníka žalobce na kontaktní adresu dlužníka dne 9. 2. 2023. Z ničeho pak neplyne, že žalobce reálně vynaložil náklad, jehož náhrady se žalobou domáhá (tj. v částce 256 Kč). 11. Po takto provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci: Společnost [anonymizována dvě slova] o. poskytla dne 5. 5. 2022 žalovanému částku 15.000 Kč, dne 26. 1. 2022 částku 15.000 Kč a dne 7. 6. 2022 částku 20.000 Kč (srov. výpis z účtu). Žalovaný vrátil částku 946,66 Kč, částku 947,66 Kč a částku 1.888,26 Kč, tj. celkem 3.782,38 Kč (tvrzení žalobce, žalovaný netvrdil ani neprokazoval, že by zaplatil více). Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci, o tom byl žalovaný informován. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky. 12. Soud nevzal za prokázané, že by žalovaný se [právnická osoba] uzavřel smlouvu (smlouvy) o obsahu, jak jej žalobce tvrdil. Dále nevzal za prokázané, že by před poskytnutím shora uvedených částek jakkoli reálně zjišťoval a ověřoval schopnost žalovaného splácet půjčky. Konečně, soud nevzal za prokázané tvrzení žalobce o tom, že na vymáhání pohledávky za žalovaným vynaložil částku ve výši 256 Kč. Svou absencí u jednání dne 24. 10. 2023 žalobce zabránil v postupu podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. 13. Po právní stránce pak soud věc posoudil takto: Smlouvy o půjčce – byly-li vůbec uzavřeny - soud hodnotí jako absolutně neplatné, neboť právní předchůdce žalobce zjevně před uzavřením smluv nijak, natož s odbornou péčí, neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, když reálně nezjišťoval, případně adekvátně neposoudil majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, výdaje atp., nezjišťoval jiné případné dluhy a splátky žalovaného aj. Tím porušil svou povinnost uloženou mu ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení § 588 o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18; k totožným závěrům dospěl též Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). Pro úplnost soud dodává, že nahrazené zákonem vymezeného účelu zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele paušálními částkami životního minima atp. nelze akceptovat. Právní předchůdce žalobce jako profesionální poskytovatel nebankovních úvěrů měl požadovat doložení reálných výdajů žalovaného, především výdajů spojených s bydlením a dalšími životními náklady (shodně srov. též rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2022, sp. zn. 74 Co 74/2021). 14. Ze všech shora uvedených důvodů soud smlouvy o půjčce v projednávané věci – byly-li vůbec uzavřeny - hodnotí jako absolutně neplatné, tedy z nich právo nelze přiznat. Právnímu předchůdci žalobce ani žalobci tak nevzniklo a nelze mu přiznat právo na zaplacení smluvního úroku či jiných plnění ze smlouvy. 15. Protože však žalovaný čerpal částku v celkové výši 50.000 Kč, došlo u něho k bezdůvodnému obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. a toto obohacení je povinen žalobci vydat podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. 16. Vzhledem k tomu, že dosud zaplatil (podle tvrzení žalobce, jež žalovaný nijak nezpochybňoval) částku 3.782,40 Kč, zbývá vydat 46.217,60 Kč. Splatnost této částky pak soud – v souladu s ustanovením § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, které je v tomto případě speciální úpravou pro vypořádání vztahu z bezdůvodného obohacení (shodně srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) – uložil žalovanému v obecné třídenní pariční lhůtě podle ustanoven § 160 odst.. 1 o. s. ř., neboť žádný z účastníků neuvedl ani ze spisu nevyplývá vhodnost jiné pariční lhůty. Ze všech shora uvedených důvodů soud rozhodl, jak ve výroku I. uvedeno. 17. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.). 18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. podle úspěchu ve věci (poměr úspěchu přitom soud posuzoval nejenom ve vztahu k jistině, a to též ve ale též příslušenství, tj. úroku z prodlení, který soud kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku, k tomu srov. ustanovení § 154 odst. 1 o. s. ř., a částkám do kterých vzal žalobce žalobu částečně zpět). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 68,8 %, žalovaný byl úspěšný v rozsahu 31,2 %, tzn. rozdíl je 37,6 % Náklady řízení sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2.001 Kč, odměny zástupce žalobce ve výši 1.250 Kč podle ustanovení § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), a to za dva úkony právní služby po 500 Kč a jeden právní úkon po 250 Kč, dále paušální částky jako náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, a to za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu ve věci samé – žaloba, jednoduchá výzva k plnění, a náhrady za daň z přidané ho