52 C 192/2022-23 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou podanou dne 22. 8. 2022 domáhá po žalované zaplacení částky 13.000 Kč a 40.000 Kč s příslušenstvím. Právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], (dále jen„ věřitel“) uzavřel s žalovanou dne 14. 2. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] předal žalované peněžní prostředky ve výši 13.000 Kč. Žalovaná se dále zavázala zaplatit úrok za půjčené prostředky ve výši 2.600 Kč (s úrokovou sazbou ve výši 24,24 %) a dále také odměnu za administrativní činnost ve výši 2.600 Kč a za hotovostní inkaso splátek poplatek ve výši 5.200 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 390 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 9. 4. 2020. Žalovaná na dlužnou částku neuhradila ničeho. Žalobce tak požaduje po žalované zaplacení jistiny ve výši 13.000 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2.389,66 Kč (úrok ve výši 24,24 % ročně počítaný z dlužné jistiny od 10. 4. 2021 do data postoupení) a kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 813,31 Kč (za období od 10. 4. 2021 do data postoupení) a úrok ve výši 24,24 % ročně z dlužné jistiny a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny, oba od 8. 1. 2022 do zaplacení. 2. Právní věřitel uzavřel s žalovanou dne 17. 11. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] předal žalované peněžní prostředky ve výši 40.000 Kč. Žalovaná se dále zavázala zaplatit úrok za půjčené prostředky ve výši 6.800 Kč (s úrokovou sazbou ve výši 20,74 %) a dále také odměnu za administrativní činnost ve výši 8.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek poplatek ve výši 22.800 Kč, a to v 80 týdenních splátkách po 970 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 30. 5. 2021. Žalovaná na dlužnou částku uhradila pouze 12.750 Kč. Žalobce tak požaduje po žalované zaplacení jistiny ve výši 40.000 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 5.115,87 Kč (úrok ve výši 20,74 % ročně počítaný z dlužné jistiny od 31. 5. 2021 do data postoupení) a kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2.035 Kč (za období od 31. 5. 2021 do data postoupení) a úrok ve výši 20,74 % ročně z dlužné jistiny a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny, oba od 8. 1. 2022 do zaplacení. 3. Dlužná pohledávka byla postoupena na žalobce s účinností ke dni 7. 1. 2022, což bylo žalované oznámeno. 4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 5. Soud rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť – k výzvě soudu – žalobce s tím vyjádřil souhlas a žalovaný se nevyjádřil, tudíž lze mít za to, že souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), a je možné rozhodnout na základě předložených listinných důkazů; z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. 6. Ze smlouvy o úvěru [číslo] jejíž součástí jsou smluvní podmínky, ze dne 14. 2. 2020, soud zjistil, že věřitel poskytl žalované částku 13.000 Kč, žalovaná se zavázala zaplatit poplatek za poskytnutí peněžních prostředků ve výši 10.400 Kč sestávající z poplatku za administrativní činnost ve výši 2.600 Kč, úroku ve výši 2.600 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 5.200 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit dlužnou částku v 60 týdenních splátkách ve výši 390 Kč výše úrokové sazby činila 32,15 % ročně, roční RPSN činí 206,15 %. Splátky se započítávají nejprve na poplatky, teprve poté na jistinu. V případě prodlení zákazníka s placením příslušné splátky má úvěrující právo požadovat zaplacení celého zbývajícího dosud neuhrazeného dluhu v plné výši. 7. Ze smlouvy o úvěru [číslo] jejíž součástí jsou smluvní podmínky, ze dne 17. 11. 2019, soud zjistil, že věřitel poskytl žalované částku 40.000 Kč, žalovaná se zavázala zaplatit poplatek za poskytnutí peněžních prostředků ve výši 37.600 Kč sestávající z poplatku za administrativní činnost ve výši 8.000 Kč, úroku ve výši 6.800 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 22.800 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit dlužnou částku v 80 týdenních splátkách ve výši 970 Kč výše úrokové sazby činila 20,74 % ročně, roční RPSN činí 163,05 %. Splátky se započítávají nejprve na poplatky, teprve poté na jistinu. V případě prodlení zákazníka s placením příslušné splátky má úvěrující právo požadovat zaplacení celého zbývajícího dosud neuhrazeného dluhu v plné výši. Z karty zákazníka ze dne 17. 11. 2019 soud zjistil, že žalovaná uvedla jako své celkové měsíční příjmy 18.948 Kč a celkové měsíční výdaje 14.612 Kč, přičemž použitelný příjem činil 6.848 Kč. Žalovaná v kartě uvedla, že nemá vůči věřiteli žádné další půjčky. 8. Z výzvy k plnění ze dne 14. 4. 2022 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužných pohledávek. Podle oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 2. 2022 věřitel informoval žalovanou o postoupení pohledávek na žalobce. Pohledávky byly postoupeny na žalobce smlouvou ze dne 7. 1. 2022. 9. Z ostatních provedených důkazních prostředků soud nezjistil žádné další rozhodné skutečnosti. 10. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen„ ZoSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Dle ust. § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 13. Dle ust. § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Dle ust. § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 15. Dle ust. § 1879 OZ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 16. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 OZ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 9 odst. 1 ZoSU). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39). 17. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s věřitelem uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019). 18. Věřitel v rámci zkoumání solventnosti žalované dle vlastního tvrzení vycházel z karty zákazníka dle vyplněných po