54 C 155/2022-47 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou na soud dne 22. 9. 2021, doplněnou o podání ze dne 3. 11. 2022, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 18.786 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedl, že mezi účastníky byla dne [datum] prostřednictvím internetových stránek žalobce [webová adresa] uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 15.000 Kč ve prospěch účtu žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s poplatky do 24 měsíců od poskytnutí úvěru. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti; na svůj dluh uhradil 11.091 Kč. Žalobce se podanou žalobou domáhá zaplacení částky 18.786 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 110,70 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 18.786 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci, resp. jejich zástupci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili). 4. Dne [datum] byla mezi účastníky prostřednictvím služeb komunikace na dálku (na webových stránkách žalobce [webová adresa]) uzavřena smlouva o úvěru ([příjmení] žádosti [číslo], ID klienta [číslo]), na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 15.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 49,10 % ročně ve 24 měsíčních splátkách. Žalovaný čerpal úvěr dne [datum] bezhotovostním převodem na jeho účet č. [bankovní účet]. Splátky úvěru byly ze strany žalovaného hrazeny nepravidelně, žalovaný uhradil dne [datum] částku 1 Kč, dne [datum] částku 1 Kč, dne [datum] částku 9.680 Kč a dne [datum] částku 1.409 Kč, tj. částku v celkové výši 11.091 Kč (jak také plyne z výpisu čerpání, úhrad a splátek). 5. V souvislosti s uzavřením smlouvy o úvěru žalovaný uvedl, že má příjem 26.000 Kč, příjem ostatních členů domácností činí 19.000 Kč, měsíční výdaje domácnosti činí 15.000 Kč a hradí další splátky v celkové výši 20.000 Kč. 6. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] žalobce žalovaného opětovně vyzval k úhradě dluhu. 7. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. 8. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 12. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 13. Podle § 547 občanského zákoníku, musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 14. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. 16. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou 17. V posuzované věci byla úvěruschopnost žalovaného prověřována na webových stránkách společností zabývajících se zjišťováním poskytnutých bankovních a nebankovních úvěrů (BRKI, NRKI, SOLUS). Žalobce však žádným způsobem nezjišťoval a neposuzoval schopnost žalovaného řádně splácet úvěr, nezkoumal pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalovaného či jeho osobní a majetkové poměry, nevyžádal si doklady k ověření úvěruschopnosti žalovaného a ani sám aktivně neprovedl dostatečná šetření, která by osvědčila schopnost žalovaného řádně splácet poskytnutý úvěr. Ze smlouvy rovněž žádným způsobem nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany žalobce jakkoli ověřovány nebo by byla s odbornou péčí blíže zkoumána příjmová a výdajová stránka žalovaného. Žalobce rovněž nevyžádal na žalovaném dokumenty (pracovní smlouvu, výplatní pásky, výpisy z účtů či jiné dokumenty), které by osvědčovaly, že žalovaný (resp. domácnost žalovaného) má příjem a výdaje v tvrzené výši. Přihlédnout je třeba také k tomu, že žalobce i přes výše uvedené poskytl žalovanému úvěr s vědomím, že žalovaný hradí další dluhy v měsíční výši 20.000 Kč. 18. Žalobce tedy postupoval zcela formálně, když před uzavřením smlouvy o úvěru dostatečným způsobem nezjišťoval a neověřoval údaje týkající se příjmů a výdajů žalovaného. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 19. Žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18). 20. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nespl