54 C 234/2022-49 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou na soud dne 6. 9. 2022, doplněnou o podání ze dne [datum], se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 16.000 Kč spolu s příslušenstvím. Právní předchůdce žalobce [právnická osoba] uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému prostřednictvím partnerské pobočky [právnická osoba], a.s., poskytnuta dne [datum] částka 12.000 Kč. Na základě žádosti žalovaného o navýšení úvěru byla žalovanému ve prospěch jeho účtu poskytnuta dne [datum] částka 4.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit finanční prostředky nejpozději do [datum], smlouvou sjednané povinnosti však neplnil řádně a včas; na svůj dluh neuhradil ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na přechodného věřitele [právnická osoba], který následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. 2. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], bylo řízení částečně zastaveno a současně připuštěna změna žalobního návrhu tak, že žalobce se domáhal zaplacení částky 16.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 16.000 Kč od [datum] do zaplacení. 3. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil 4. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci, resp. jejich zástupci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili). 5. Mezi právním předchůdcem žalobce - původním věřitelem [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Předchůdce žalobce na základě smlouvy poskytl žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 12.000 Kč; hotovost byla žalovanému vyplacena prostřednictvím partnerské společnosti – pobočky [právnická osoba], a.s. Žalovaný se zavázal vrátit částku do 30 dnů od jejího poskytnutí s možností prodloužení splatnosti. Na základě žádosti žalovaného byl dne [datum] pomocí prostředků komunikace na dálku rozšířen předmět smlouvy o úvěru [číslo] kdy předchůdce žalobce dne [datum] poskytl převodem na účet žalovaného č. [bankovní účet] částku 4.000 Kč. Žalovaný se zavázal celou částku úvěru ve výši 16.000 Kč uhradit do [datum]. 6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] původní věřitel [právnická osoba] postoupil pohledávku z předmětné smlouvy o úvěru na přechodného věřitele [právnická osoba] Přechodný věřitel na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] následně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum], který byl odeslán téhož dne. 7. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. 8. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet 10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 12. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 13. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 14. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. 16. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce, resp. jeho právní předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná 17. Z předložené smlouvy o úvěru a dalších listinných důkazů žádným způsobem nevyplývá, že by se právní předchůdce žalobce řádně a s odbornou péčí zabýval schopností žalovaného splácet poskytnutou částku. Žalobce v reakci na výzvu soudu stran posouzení úvěruschopnosti nedoplnil ničeho; uvedl pouze, že o poskytnutí úvěru svědčí předložený výpis z účtu. 18. Právní předchůdce žalobce tedy postupoval zcela formálně a žalovanému poskytl úvěr, aniž by se alespoň pokusil zjistit informace o jeho reálných příjmech a výdajích. Právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru nepostupoval s odbornou péčí, když dostatečným způsobem neověřoval údaje uvedené žalovaným. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018). 19. Právní předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18). 20. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvě