55 C 56/2023-21 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 12. 12. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 13.953 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] uzavřel právní předchůdce žalobce (společnost [právnická osoba]) s žalovaným Smlouvu o půjčce [číslo] (dále jen jako„ Smlouva“), na základě níž byla žalovanému poskytnuta v hotovosti půjčka ve výši 14.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce půjčku ve výši 14.000 Kč, včetně souhrnného poplatku ve výši 9.296 Kč, prostřednictvím 52 týdenních splátek, přičemž poslední splátka byla splatná dne 17. 1. 2006. Žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobce částku v celkové výši 9.343 Kč. Na základě Smluv o postoupení pohledávek ze dne [datum] a ze dne [datum] byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovaným. Žalovaný (ačkoliv písemně upomínán) zbývající dlužnou částku žalobci dosud neuhradil. 2. Žalovaný se k nároku uplatněnému žalobou nevyjádřil. 3. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání i za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili. 4. V daném případě provedl soud dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutkový stav. Dne [datum] byla mezi právním předchůdcem žalobce (společností [právnická osoba]) a žalovaným uzavřena Smlouva o půjčce [číslo] (dále jen jako„ Smlouva“), na základě které byly žalovanému poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 14.000 Kč, což žalovaný svým podpisem stvrdil. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce poskytnutou půjčku, a to včetně souhrnného poplatku ve výši 9.296 Kč, tedy uhradit částku v celkové výši 23.296 Kč, prostřednictvím 52 týdenních splátek ve výši 448 Kč. Nedílnou součástí této Smlouvy byly i Smluvní podmínky. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba] jakožto postupitelem a [právnická osoba] [anonymizováno] jakožto postupníkem byla na [právnická osoba] [anonymizováno] postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovaným, což bylo žalovanému oznámeno dne 25. 6. 2015. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi [právnická osoba] [anonymizováno] jakožto postupitelem a žalobcem jakožto postupníkem byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovaným, což bylo žalovanému oznámeno dne 1. 10. 2018. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván dopisem zástupce žalobce ze dne 18. 11. 2022. 5. V projednávaném sporu nejde o právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných. Soud proto v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „občanský zákoník“) posuzoval daný závazkový vztah podle zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen jako„ občanský zákoník“), neboť se jedná o právní poměr vzniklý před 1. 1. 2014. Totéž platí pro posouzení práva na úroky z prodlení. 6. Dle ustanovení § 657 občanského zákoníku smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 7. Dle ustanovení § 39 občanského zákoníku neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 8. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena Smlouva o půjčce dle ustanovení § 657 a násl. občanského zákoníku (dále jen jako„ Smlouva“). Právní předchůdce žalobce se touto smlouvou zavázal poskytnout žalovanému půjčku ve výši 14.000 Kč, přičemž žalovaný svým podpisem stvrdil, že půjčka mu byla dne 18. 1. 2005 v hotovosti vyplacena. Žalovaný se touto smlouvou zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce jak půjčku ve výši 14.000 Kč, tak i souhrnný poplatek ve výši 9.296 Kč, a to prostřednictvím 52 týdenních splátek ve výši 448 Kč. Žalovaný však poskytnutou půjčku ve sjednaných splátkách nevrátil a porušil tak svou základní povinnost z tohoto závazkového vztahu vyplývající. Pokud jde poté o ujednání o souhrnném poplatku ve výši 9.296 Kč, soud jej považuje za neplatné ve smyslu ustanovení § 39 občanského zákoníku. Souhrnný poplatek je totiž v projednávané věci cenou peněz, tedy příjmem plynoucím původnímu věřiteli za poskytnutí peněžních prostředků žalovanému. Není přitom podstatné, jak poskytovatel půjčky svou odměnu ve smlouvě označí, ani to, zda tuto odměnu označuje a uvádí jako celkovou částku, či zda uvádí jakékoli její složky. Za podstatné je třeba považovat to, že všechny tyto částky jsou svou povahou odměnou poskytovatele, a musí být přiměřené výši poskytované částky a délce doby, po níž je půjčka splácena (k tomu srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 101 VSPH 15/2012 ze dne 22. 3. 2012). Z porovnání výše souhrnného poplatku (tj. 9.296 Kč), výše poskytnuté částky (tj. 14.000 Kč) a její splatnosti (tj. 52 týdnů) však nelze než dovodit, že souhrnný poplatek je k výši půjčky zcela v nepoměru. Soud zde přihlédl i k okolnosti, že ujednání o souhrnném poplatku je sice obsaženo v samotné Smlouvě, ale jako takové je stále součástí formulářově předtištěného vzoru, který neumožňoval žalovanému jakoukoliv modifikaci a žalovanému tak bylo v podstatě toto smluvní ujednání vnuceno. Takové ujednání je nutno považovat za nepřijatelné a označit za neplatné pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy (k tomu srov. již nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). Neplatnost tohoto ujednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege), a to od počátku (ex tunc), proto žalobci právo na zaplacení souhrnného poplatku nevzniklo a plnění poskytnuté žalovaným na absolutně neplatné smluvní ujednání nelze započítávat. Pokud tedy žalovaný převzal dne 18. 1. 2005 peněžení prostředky ve výši 14.000 Kč a uhradil částku v celkové výši 9.343 Kč, je žalobou uplatněný nárok důvodný toliko co do rozdílu mezi částkou čerpanou a částkou již vrácenou. S ohledem na právě uvedené tedy soud žalobě v této části vyhověl a ve výroku I. tohoto rozsudku zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci částku ve výši 4.657 Kč. Jelikož žalovaný nesplnil svou povinnost týkající se tohoto uplatněného práva včas, dostal se do prodlení a je tak v souladu s ustanovením § 517 odst. 2 občanského zákoníku povinen zaplatit i úrok z prodlení. Ve zbývajícím rozsahu (tj. ohledně zaplacení částky ve výši 9.296 Kč s příslušenstvím), soud žalobu ve výroku II. tohoto rozsudku zamítnul. 9. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení částky v celkové výši 13.953 Kč. Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I. tohoto rozsudku, tedy částkou ve výši 4.657 Kč, ohledně které soud žalobě vyhověl. Naopak úspěch žalovaného je představován výrokem II. tohoto rozsudku, tedy částkou ve výši 9.296 Kč, ohledně které byla žaloba zamítnuta. Žalobce byl proto úspěšný v 33,4 % předmětu řízení, žalovaný byl úspěšný v 66,6 % a po vzájemném zápočtu úspěchu žalovaného vůči úspěchu žalobce, by žalovaný měl právo na náhradu 33,2 % účelně vynaložených nákladů. Vzhledem k tomu však, že žalovanému v tomto směru žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, jak je ve výroku III. tohoto rozsudku uvedeno. 10. Výrok IV. tohoto rozsudku je odůvodněn ustanoveními § 2 odst. 1 písm. a), § 4 odst. 1 písm. j) a § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen jako „zákon o soudních poplatcích“), podle nichž je žalobce povinen zaplatit soudní poplatek ve výši stanovené v Sazebníku soudních poplatků. Řízení v projednávané věci bylo zahájeno na základě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalobce za tento návrh uhradil soudní poplatek ve výši 800 Kč. Soud platební rozkaz nevydal a dle Položky 2 odst. 2 Sazebníku soudních poplatků soud v tomto případě doměří žalobci poplatek do výše Položky 1 Sazebníku soudních poplatků. Doplatek doměřeného soudního poplatku je přitom splatný až v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé (k tomu srov. usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 93 Co 56/2013 ze dne 7. 2. 2014, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 48/2014). S ohledem na právě uvedené tak byla žalobci uložena povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč (Položka 1 odst. 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků) tímto rozsudkem.