55 C 90/2022-107 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne [datum], jejíž změna byla dne [datum] připuštěna, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 158.848 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] byla mezi žalobcem jakožto pronajímatelem a žalovanou jakožto nájemkyní uzavřena Nájemní smlouva, na jejímž základě byla žalovaná od 1. 2. 2016 oprávněna užívat byt [číslo] nacházející se v domě [adresa] v [obec] na ulici [ulice] (dále jen jako„ předmětný byt“). Vzhledem k tomu, že nájemkyně porušila své povinnosti vyplývající z nájmu tím, že nehradila žalobci nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním předmětného bytu, byla nájemkyni dána výpověď. Nájemní vztah zanikl ke dni 24. 6. 2019, od této doby užívala žalovaná předmětný byt bez právního důvodu, a to až do [datum], kdy byl předmětný byt exekučně vyklizen. Žalobou uplatněná pohledávka sestává z částky ve výši 7.768 Kč (nájemné za měsíce květen – červen 2019), z částky ve výši 69.912 Kč (bezdůvodné obohacení za měsíce červenec 2019 – prosinec 2020), z částky ve výši 80.397 Kč (bezdůvodné obohacení za měsíce leden 2021 – září 2022), z částky ve výši 128 Kč (nedoplatek vyúčtování služeb za rok 2020) a z částky ve výši 643 Kč (nedoplatek vyúčtování služeb za rok 2021). Žalovaná (ačkoliv písemně upomínána) dlužnou částku v celkové výši 158.848 Kč žalobci dosud neuhradila. 2. Žalovaná se k nároku uplatněnému žalobou nevyjádřila. 3. V daném případě provedl soud dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutkový stav. Žalobce je v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník nemovitosti pozemku p. [číslo] o výměře [anonymizováno] m² zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova [adresa] – bytový dům v [katastrální uzemí] (Výpis z katastru nemovitostí – listu vlastnictví [číslo] pro k.ú. [část obce]). Dne [datum] uzavřel žalobce jakožto pronajímatel a žalovaná jakožto nájemkyně Nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl nájem bytu [číslo] nacházejícího se ve [anonymizováno] podlaží domu na ulici [ulice a číslo] v [obec] (dále jen jako„ předmětný byt“). Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Nájemkyně se zavázala hradit žalobci za užívání předmětného bytu nájemné ve výši 59 Kč, přičemž výše měsíčního nájemného a záloh za úhradu služeb byla uvedena v evidenčním listu, který tvořil nedílnou součást Nájemní smlouvy. Od [datum] činila výše měsíčního nájemného částku 3.884 Kč (Nájemní smlouva ze dne [datum], Evidenční list – platný od [datum], Evidenční list – platný od [datum]). Dopisem ze dne 3. 6. 2019 dal žalobce nájemkyni z nájmu předmětného bytu výpověď, a to bez výpovědní doby, neboť žalobci nezaplatila nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytu za měsíce leden 2017 až prosinec březen 2019. Poštovní zásilka obsahující výpověď byla dne [datum] uložena u provozovatele poštovních služeb (Výpověď z nájmu bytu ze dne [datum]). Na základě rozsudku [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byla žalované uložena povinnost předmětný byt vyklidit. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum] a na základě usnesení [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byl nařízen výkon rozhodnutí. Dne [datum] byl žalobce soudním vykonavatelem vyrozuměn, že dne [datum] bude provedeno vyklizení předmětného bytu (Rozsudek [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], Usnesení [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], Vyrozumění č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]). Žalobce vystavil Vyúčtování služeb v období od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020, na základě něhož vyúčtoval žalované nedoplatek ve výši 128 Kč se splatností dne 31. 8. 2021. Žalobce dále vystavil Vyúčtování služeb v období od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2021, na základě něhož vyúčtoval žalované nedoplatek ve výši 643 Kč se splatností dne 31. 8. 2022 (Vyúčtování služeb za období 2020 – 2020, Vyúčtování služeb za období 2021 – 2021). Žalovaná byla dne 16. 2. 2021 vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 157.868 Kč; dne 13. 10. 2021 k úhradě dlužné částky ve výši 34.954 Kč; dne 19. 1. 2022 k úhradě dlužné částky ve výši 11.652 Kč; dne 16. 5. 2022 k úhradě dlužné částky ve výši 15.536 Kč; dne 14. 10. 2022 k úhradě dlužné částky ve výši 18.253 Kč a dne 28. 11. 2022 k úhradě dlužné částky ve výši 156.141 Kč (Předžalobní upomínka ze dne 16. 2. 2021, Výzva k úhradě ze dne 13. 10. 2021, Výzva k úhradě ze dne 19. 1. 2022, Výzva k úhradě ze dne 16. 5. 2022, Výzva k úhradě ze dne 14. 10. 2022, Předžalobní upomínka ze dne 28. 11. 2022). 4. Podle ustanovení § 2201 občanského zákoníku nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 5. Podle ustanovení § 2246 odst. 1 občanského zákoníku strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc. 6. Podle ustanovení § 2295 občanského zákoníku pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá. <b>7. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dle shora citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.</b> 8. V řízení bylo prokázáno, že žalobce je vlastníkem domu, v němž se předmětný byt nachází. Dále bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovanou vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy o nájmu bytu ve smyslu ustanovení § 2201 a § 2235 a násl. občanského zákoníku. V tomto závazkovém vztahu vystupoval žalobce jako pronajímatel a žalovaná jako nájemkyně. Nájem předmětného bytu zanikl výpovědí ke dni 24. 6. 2019. Počínaje 25. 6. 2019 užívala žalovaná předmětný byt bez jakéhokoliv právně relevantního důvodu, přičemž na základě rozsudku zdejšího soudu č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byla žalované uložena povinnost předmětný byt vyklidit. Předmětný byt byl exekučně vyklizen až dne [datum]. Žalovaná v rámci řízení neprokázala, že by za užívání předmětného bytu v období od května 2019 do září 2022 hradila žalobci jakoukoliv částku, a netvrdila ani nedoložila jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti ní žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný. 9. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná se zavázala hradit žalobci za užívání předmětného bytu měsíční nájemné ve výši 3.884 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná porušila svou základní povinnost ze shora popsaného závazkového vztahu vyplývající, kdy žalobci neuhradila nájemné za měsíce květen a červen 2019, soud žalobě v této části vyhověl a zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobci částku v celkové výši 7.768 Kč. V řízení bylo dále prokázáno, že nájem předmětného bytu zanikl výpovědí, a to ke dni 24. 6. 2019. Počínaje 25. 6. 2019 tedy žalovaná užívala předmětný byt ve vlastnictví žalobce bez jakéhokoliv právně relevantního důvodu. Žalobce tak má v souladu s ustanovením § 2295 občanského zákoníku právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného. V řízení bylo prokázáno, že výše naposledy ujednaného nájemného činila částku ve výši 3.884 Kč měsíčně. S ohledem na právě uvedené tak soud žalobě i v této části vyhověl a přiznal žalobci na náhradě za užívání předmětného bytu po skončení nájmu za měsíce červenec 2019 – prosinec 2020 částku v celkové výši 69.912 Kč a za měsíce leden 2021 – září 2022 (poměrnou část měsíce) částku v celkové výši 80.397 Kč. Žalobce dále požadoval po žalované i zaplacení nedoplatků vyplývajících z vyúčtování plnění poskytovaných s užíváním předmětného bytu. Zde soud pro úplnost sděluje, že od zániku nájmu bytu nelze požadovat platby na úhradu za plnění poskytovaná s užíváním předmětného bytu formou záloh, nýbrž pouze ve výši skutečně čerpaných plnění za dané období. Placení těchto záloh se totiž odvíjí od existence nájmu (ustanovení § 2247 občanského zákoníku). Pokud tedy nájemce po skončení nájmu byt neodevzdá pronajímateli a dále ho užívá, může pronajímatel požadovat úhradu za plnění, která v souvislosti s užíváním bytu po skončení nájmu nájemce požíval, nikoli jako součást náhrady za užívání bytu dle ustanovení § 2295 občanského zákoníku ve sjednané výši záloh, ale pouze ve výši skutečně čerpaných plnění za předmětné období, a to až po vyúčtování jejich skutečné výše. Vzhledem k tomu, že žalobce tomuto požadavku dostál, bylo žalobě i v této části vyhověno a žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částky ve výši 128 Kč a ve výši 643 Kč. Jelikož žalovaná nesplnila svou povinnost týkající se uplatněných práv včas, dostala se do prodlení a je tak v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku povinna zaplatit žalobci i požadovaný úrok z prodlení. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce měl ve věci pl