61 C 170/2023-44 — Městský soud v Brně

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 141 991,96 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnil tím, že uzavřel s žalovanou dne 28.3.2022 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytl žalované částku ve výši 144 000 Kč formou úvěrového rámce se splatností v pravidelných měsíčních splátkách počínaje 20. dnem v měsíci po čerpání úvěru ve výši 2,08 % sjednaného úvěrového rámce. Žalovaná čerpala po dobu existence úvěrového vztahu částku ve výši 148 358,73 Kč a celkem na poskytnutý úvěr uhradila 19 624 Kč P porušení dohodnutých podmínek smlouvy žalobce úvěr zesplatnil ke dni 15.2.2023 a vyzval žalovanou k úhradě zbytku dluhu. Žalobou se domáhal zaplacení zůstatku jistiny, která činila 139 591,96 Kč a společně s dlužnými poplatky a 141 991,96 Kč. Požadoval rovněž zaplacení sjednaných smluvních úroků a zákonných úroků z prodlení, které částečně kapitalizoval ke dni zesplatnění úvěru. 2. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalobce sdělil, že splnil svou zákonnou povinnost, nebť prostřednictvím odborných pracovníků zkoumal kreditní skóre žalované a zohlednil její příjmovou a výdajovou stránku, včetně rodinného stavu a způsobu bydlení a rovněž nahlížel do externích úvěrových registrů. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Soud věc projednal a rozhodl v souladu s ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy účastníci s tímto postupem vyjádřili souhlas, a to konkludentní formou. 5. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění. 6. Žalovaná dne 28.3.2022 uzavřela s žalobcem smlouvu o úvěru [číslo] na základě které jí byla poskytnuta formou úvěrového rámce částka ve výši 144 000 Kč. Reálně vyčerpala částku ve výši 148 358,73 Kč. Do zesplatnění uhradila celkem 19 624 Kč. 7. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že byla zaslána žalované, vyzývala k zaplacení zůstatku úvěru a upozorňovala na následné vymáhání prostřednictvím podání žaloby u soudu. 8. Zkoumání úvěruschopnosti žalované prokázáno nebylo. Žalobce soudu sice předložil výpisy z účtu žalované za období [číslo], smlouva o úvěru však byla poskytnuta o rok později a z výpisu je možné zjistit, že na začátku i konci měsíce vykazuje záporný zůstatek při tvrzeném měsíčním příjmu ze zaměstnání ve výši 80 000 Kč. Rovněž z účtu vyplývá, že během měsíce žalované provedla transakci platební kartou v kasinu a to opakovaně – celkem v deseti případech. 9. Podle úvěrové smlouvy byla žalovaná ke dni jejího uzavření podnikatelka s čistým měsíčním příjmem ve výši 30 000 Kč, svobodná, vyučená a s dvěma dětmi bydlela u rodičů. Tyto údaje nebyly nijak ověřovány a uvedené údaje neodpovídal předloženému výpisu z účtu. 10. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouvu podepsanou žalovanou dne 28.3.2022 nelze považovat za platně uzavřenou v režimu ust. § 2395 o.z., naopak jedná se o smlouvu absolutně neplatnou, a to z více důvodů. 11. Zejména je tato smlouva neplatná vzhledem k tomu, že žalobce zjevně před jejím uzavřením neposuzoval schopnost žalované úvěr splácet, neboť nezjišťoval informace týkající se jejích příjmů. Naprosto nelze konstatovat, že by při tomto posuzování postupoval s odbornou péčí a vyvinul jakoukoliv vlastní iniciativu, a to za situace, kdy schopnost splácet úvěr nevyplývá pouze z výše příjmů ze zaměstnání, které dle názoru soudu nebylo ověřeno, ale z celé řady dalších faktorů, mimo jiné též ze skutečnosti, zda dlužník současně nesplácí jiné splátky, z výše jeho reálných výdajů, které rovněž nebyly nejen zjišťovány, ale ani jinak ověřovány. Jestliže za této situace žalobce žalované poskytl úvěrovou částku, nejednal s odbornou péčí, musel si být vědom rizika nesplnění závazku ze strany žalované a rezignací na ověřování úvěruschopnosti porušil svou povinnost, kterou mu ukládá ust. § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost, neboť neschopnost dlužníka dluh splácet se nedotýká jen jeho samostatného, ale rovněž společnosti jako celku, v souvislosti s dlužníkovým předlužením a následnou insolvencí (srovnej též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18). Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci zjevně narušuje veřejný pořádek a je tedy absolutně neplatná dle ust. § 588 o.z., neboť jak z judikatury Ústavního soudu, tak Nejvyššího soudu a Nejvyššího soudu správního vyplývá, jak je uvedeno v rozsudku sp. zn. 1As 30/2015, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje a schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá žadatelem doložit a v opačném případě se dopouští správního deliktu. 12. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ust. § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny tak nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z.. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021). 13. Smlouva je dále nevyvážená i v řadě dalších ujednání, a to ve prospěch žalobce a neprospěch žalovaného, pro nadbytečnost je však soud již neuvádí. 14. Soud tedy na základě závěru o neplatnosti uzavřené smlouvy hodnotil skutečnost, že žalobce žalovanému poskytl na jeho účet částku 148 358,73 Kč, ze které bylo uhrazeno pouhých 19 624 Kč Jestliže tedy na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu ust. § 2991 odst. 2 o.z., které je povinen dle odst. 1 cit. ustanovení žalobci vydat, pak lze žalobu shledat důvodnou pouze co do této částky, která byla soudem žalobci přiznána a ve zbývajícím rozsahu, a to i pro požadované smluvní úroky a zákonné úroky z prodlení, byla žaloba zamítnuta. 15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobce byl, dle zásady úspěchu ve věci, v převažující části úspěšný, a to v rozsahu 59,25 %. Náleží mu proto odpovídající částka v rozsahu 8,5 % z účelně vynaložených nákladů na zaplacení soudního poplatku ve výši 5 680 Kč, odměny za tři úkony právní služby dle ust. § 14b vyhlášky [číslo] Sb,. kterými jsou převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a podání návrhu po 6 780 Kč a třikrát náhrada hotových výloh po 300 Kč a 21% DPH ve výši 4 460,40 Kč.