61 C 210/2022-25 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se návrhem ze dne 3.12.2018 domáhal, aby soud uložil žalované zaplatit mu částku ve výši 10 600 Kč, společně se zákonnými úroky z prodlení od 3.1.2019 do zaplacení náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 4 000 Kč. Žalobu zdůvodnil tím, že podle smlouvy zápůjčce ze dne 3.12.2018 poskytl žalované částku 8 000 Kč, kterou se zavázala splatit společně s poplatkem ve výši 2 600 Kč do 2.1.2019. Žalovaná svůj závazek nesplnila 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, ač k tomu byl soudem vyzvána. 3. S ohledem na výši žalované částky soud dle ust. § 157 o.s.ř. za souhlasu účastníků nenařizoval k rozhodnutí ve věci jednání. 4. Z předložených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. 5. Dne 3.12.2019 byla žalované zaslána žalobcem na účet č. [bankovní účet] částka ve výši 8 000 Kč, tuto jí poskytl žalobce poté, co ověřila zasláním částky 1 Kč uzavření smlouvy vytvořené účastníky na internetových stránkách [webová adresa]. Soud vzal za prokázané, že oba tento proces proběhl. Nevzal však za prokázané, že by před poskytnutím částky 8 000 Kč byla ověřována, natož aktivně a s odbornou péčí, schopnost žalované tuto částku splatit. 6. Žalovaná se zavázala k zaplacení žalované částky nejpozději do 2.1.2019. 7. Podle ust. § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Jak shora uvedeno, soud vůbec nemá za prokázáno, že by byla uzavřena tvrzená smlouva. I kdyby však byla, je nutno ji hodnotit jako absolutně neplatnou, neboť právní předchůdce žalobce zjevně před jejím uzavřením nijak, natož s odbornou péčí, neposoudil schopnost žalované úvěr splácet, když dostatečně nezjišťoval (neověřoval) její majetkové poměry, příjmy, výdaje, počet vyživovacích povinností atp. Z předloženého formuláře nevyplývají jakékoliv informace o osobních a majetkových poměrech žalovaní a ani to, že by byly jakkoliv zjišťovány její existující závazky. 9. Tím žalobce porušil svou povinnost uloženou mu ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení § 588 o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18; k totožným závěrům dospěl též Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). Pro úplnost soud dodává, že nahrazené zákonem vymezeného účelu zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele paušálními částkami životního minima atp. nelze akceptovat. Žalobce jako profesionální poskytovatel nebankovních úvěrů měl požadovat doložení reálných výdajů žalované, především výdajů spojených s bydlením a dalšími životními náklady (shodně srov. též rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2022, sp. zn. 74 Co 74/2021). 10. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce, pokud vůbec byla uzavřena, nelze podle této smlouvy právo přiznat. Žalobci, tak nevzniklo a nelze mu přiznat právo na zaplacení poplatku za zapůjčení či smluvní pokuty, jejichž zaplacení se domáhal. 11. Protože však žalovaná čerpala částku 8 000 Kč, došlo u ní k bezdůvodnému obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. a toto obohacení je povinna vydat podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. a to částku ve výši 8 000 Kč, která byla uvedeného dne připsána na její účet vedený u [právnická osoba] 12. Soud proto shledal žalobu důvodnou v té části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 8 000 Kč s úroky z prodlení (k právu na zaplacení úroku z prodlení srov. ustanovení § 1970 o. z.) z této částky ode dne 3.1.2019 do zaplacení. Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O pariční třídenní lhůtě soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I.). 13. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.). 14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Oba účastníci byli úspěšní zhruba v jedné polovině nároku a soud tedy rozhodl, že se jim náhrada nákladů nepřiznává.