62 C 131/2022-62 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 16. 6. 2022, doplněnou podáním ze dne 9. 11. 2022 a podáním ze dne 16. 10. 2023, domáhala po žalovaném zaplacení 119.171,55 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] (dále je„ právní předchůdce“) a žalovaným byla dne 12. 2. 2020 uzavřena smlouva [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému 50.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s poplatkem ve výši 62.824 Kč, který se skládal z úroku po dobu trvání smlouvy ve výši 86 % ročně, dále z částky na zpracování, doručení a flexibilní splácení a z částky za administrativní činnost a komfortní splácení, a to v 21 měsíčních splátkách po 5.373 Kč. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti; na svůj dluh uhradil 16.173 Kč. Část úhrady ve výši 3.687,91 Kč byla započtena na dlužnou jistinu a část úhrady ve výši 12.485,09 Kč na dlužný poplatek. Pro případ prodlení s úhradou pravidelných splátek byla sjednána povinnost žalovaného zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. S účinností ke dni 1. 2. 2022 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Podanou žalobou se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 46.312,09 Kč, poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 46.471,36 Kč, smluvní pokuty ve výši 24.788,10 Kč, sankčních poplatků ve výši 1.600 Kč a příslušenství v podobě úroku a úroku z prodlení. 2. Žalobkyně dále uvedla, že právní předchůdce s odbornou péčí zjišťoval, ověřoval a hodnotil úvěruschopnost žalovaného, vycházel z informací poskytnutých žalovaným, pracovní smlouvy žalovaného, z dostupných systémů (CEE, BRKI, NRKI) a také z ekonomického modelu, jež je podložen statistickými daty. Právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného. 3. Podáním doručeným soudu dne 16. 10. 2023 vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně úroku ve výši 74,25 % ročně z částky 46.312,09 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení 4. Soud proto podle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) výrokem pod bodem I tohoto rozhodnutí řízení zčásti zastavil; souhlasu žalovaného nebylo třeba (§ 96 odst. 4 o. s. ř.). 5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 6. Soud projednal věc v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání nedostavil, přestože byl řádně a včas předvolán, ani svou nepřítomnost neomluvil, nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti; svou neúčast u jednání omluvila. 7. Soud provedl dokazování listinami. 8. Dne 12. 2. 2020 byla mezi společností [právnická osoba], a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. Žalovaný svým podpisem potvrdil, že mu byla poskytnuta částka 50.000 Kč a zavázal se ji vrátit spolu s úrokem ve výši 48.205 Kč s úrokovou sazbou 86 % ročně, poplatkem za zpracování spotřebitelského úvěr ve výši 1.500 Kč, poplatkem za komfortní poskytnutí a splácení ve výši 4.285 Kč, poplatkem za flexibilní splácení ve výši 6.125 Kč a doplňkovým pojištěním ve výši 2.709 Kč, tj. částku v celkové výši 62.824 Kč, to vše v 21 měsíčních splátkách po 5.373 Kč (poslední splátka měla činit 5.364 Kč). Žalovaný se dále zavázal hradit poplatky za zahájení vymáhání dluhu, poplatky za upomínky a pro případ prodlení s úhradou dluhu také smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. 9. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o úvěru byla dne 11. 2. 2020 vyplněna zákaznická karta žalovaného. Žalovaný uvedl, že žije ve vlastní nemovitosti, je svobodný a nemá vyživovací povinnost vůči žádným osobám. Žalovaný byl v době žádosti o poskytnutí úvěru zaměstnán na plný úvazek; uvedl, že má 1 zdroj příjmu a jeho čistý příjem činí 31.000 Kč měsíčně. Odhadované měsíční výdaje žalovaného byly určeny částkou 8.000 Kč. Z karty se podává, že totožnost žalovaného byla ověřena předložením občanského průkazu, údaje uvedené žalovaným byly právním předchůdcem žalobkyně ověřeny předložením pracovní smlouvy, potvrzením o příjmu a výplatními páskami za prosinec 2019 a leden 2020; v prosinci 2019 činila mzda žalovaného 1.341,17 euro, v lednu 2020 činila mzda žalovaného 1.168,23 euro. 10. Podle přehledu historie splácení žalovaný uhradil na dluh dne 26. 3. 2020 částku 5.373 Kč, dne 24. 8. 2020 částku 5.400 Kč a dne 20. 10. 2020 částku 5.400 Kč; celkem žalovaný na dluh uhradil 16.173 Kč. 11. Z výpisu z centrální evidence exekucí ze dne 2. 11. 2022 vyplývá, že proti žalovanému bylo dne 27. 1. 2022 zahájeno exekuční řízení. 12. Výzvou ze dne 10. 2. 2022 žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžitému splacení dluhu. Výzva byla žalovanému odeslána dne 11. 2. 2022. 13. Předžalobní výzvou ze dne 20. 5. 2022 žalobkyně upomenula žalovaného na výši dluhu a vyzvala jej k jeho zaplacení nejpozději ve lhůtě 7 dnů od datace výzvy. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 24. 5. 2022. 14. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 právní předchůdce žalobkyně s účinností k 1. 2. 2022 postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem z 1. 2. 2022, který byl podle potvrzení podání odeslán 11. 2. 2022. 15. Provedené důkazy soud hodnotil (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy že nic nebrání tomu, aby z nich při rozhodování o věci vycházel; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Pravost ani pravdivost jednotlivých listinných důkazů nebyla účastníky zpochybňována. 16. Z dalších provedených listinných důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti relevantní pro rozhodnutí v dané věci. Soud pro nadbytečnost neprovedl navrhovaný důkaz výslechem svědkyně [jméno] [příjmení], která měla být jako zástupce právního předchůdce žalobkyně přítomna při uzavírání úvěrové smlouvy a svou výpovědí měla stvrdit, že jí žalovaný skutečně předložil doklady uvedené v zákaznické kartě, která byla vyplněna podle údajů v těchto dokladech, tj. pracovní smlouvě, potvrzení o příjmu a výplatních páskách. Soud shledal provedení tohoto důkazu nehospodárným, neboť jednak žalobkyni uvěřil, že údaje uvedené v zákaznické kartě byly podloženy pracovní smlouvou, potvrzením o příjmu a výplatními páskami žalovaného, jednak závěr o částečné nedůvodnosti žaloby nespočívá na tom, že příjem žalovaného z pracovního poměru nebyl náležitě ověřen, jak bude podrobně osvětleno níže. 17. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 12. 2. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně v hotovosti poskytl žalovanému částku 50.000 Kč za poplatek v souhrnné výši 62.824 Kč. Žalovaný na dluh uhradil částku 16.173 Kč. S účinností ke dni 1. 2. 2022 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu upomínkou ze dne 20. 5. 2022. 18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 19. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 21. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spot