62 C 80/2023-53 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 13. 2. 2023, doplněnou podáním ze dne 7. 11. 2023, domáhala zaplacení 23.673,84 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi účastníky byla dne 8. 11. 2019 uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr formou čerpání úvěrového rámce až do výše limitu 25.000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr spolu s úrokem pravidelnými měsíčními splátkami splatnými 20. dne daného kalendářního měsíce, a to ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Současně se žalovaný zavázal hradit poplatky a případné sankce dle úvěrových podmínek žalobkyně. Jelikož žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, žalobkyně úvěr ke dni 10. 11. 2022 zesplatnila. Za dobu trvání úvěrového vztahu žalovaný čerpal peněžní prostředky v celkové výši 49.858,27 Kč; na poskytnutý úvěr uhradil 40.616,58 Kč. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení nesplacené jistiny ve výši 20.577,84 Kč, poplatků ve výši 196 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč, smluvních pokut ve výši 2.000 Kč a příslušenství. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“); žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, souhlas žalovaného se předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Dne 8. 11. 2019 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr formou úvěrového rámce do výše 25.000 Kč. Žalovaný se úvěr zavázal splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 4 % z aktuální dlužné částky vždy k 20. dni v kalendářním měsíci. Roční úroková sazba činila 26,28 % ročně. 5. V souvislosti s uzavřením smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru žalovaný uvedl, že je svobodný, žije u rodičů a nemá vyživovací povinnost vůči žádným osobám. V době žádosti o poskytnutí revolvingového úvěru byl žalovaný zaměstnaný, jeho příjem činil 24.000 Kč; žalovaný hradil splátky jiných dluhů ve výši 8.000 Kč měsíčně. Žalovaný byl lustrován v registrech NRKI, CEE a ISIR. 6. Žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 49.858,27 Kč, na dluh uhradil 40.616,58 Kč; poslední úhrada ze strany žalovaného byla provedena dne 29. 7. 2022 (viz výpis čerpání, úhrad a splátek). 7. Výzvou ze dne 10. 11. 2022 byl žalovaný upozorněn na dluh ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] v celkové výši 25.687,24 Kč a byl vyzván k jeho úhradě do 14 dnů od sepsání výzvy; výzva byla odeslána 11. 11. 2022. 8. Předžalobní upomínkou ze dne 1. 12. 2022 žalobkyně žalovaného opětovně vyzvala k úhradě dluhu; upomínka byla odeslána dne 2. 12. 2022. 9. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy. 15. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. 16. V posuzované věci žalovaný předložil žalobkyně pouze částečný přehled o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích. Z žádosti o úvěr nevyplývá, že by ze strany žalobkyně byla dostatečně zjišťována příjmová a výdajová stránka žalovaného, a také že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany žalobkyně dostatečně ověřovány a hodnoceny. Žalobkyně žádným způsobem neověřovala skutečnou výši tvrzených příjmů žalovaného, nevyžádala na žalovaném jakékoliv dokumenty (pracovní smlouvu, výplatní pásky, výpisy z účtů či jiné dokumenty), které by osvědčovaly, že žalovaný skutečně dosahuje tvrzených příjmů. Ohledně výdajové stránky žalovaného lze žalobkyni přisvědčit, že v rámci posuzování výdajové stránky není nutné vždy vycházet z údajů tvrzených dlužníkem. Povinnost žalobkyně ověřovat s řádnou péčí výdajovou stránku žalovaného však nelze automaticky nahrazovat obecným statistickým modelem, neboť tento není schopen určit skutečné měsíční výdaje dané osoby (žalovaného). K užití statistického modelu nebo výpočtu s pomocí modelu žalobkyně, tzv. [příjmení], lze důvodně přistoupit až tehdy, pokud žalobkyně ani přes vynaloženou snahu nebude moci výdaje žalovaného dostatečně zjistit a ověřit. V daném případě je z předložených dokumentů zjevné, že žalobkyně při poskytování úvěru neprojevila žádnou aktivní činnost směřující ke zjištění reálné výše výdajů žalovaného a bez dalšího přistoupila k užití [příjmení] modelu s využitím statistických dat. Nelze rovněž odhlédnout od toho, že žalovanému poskytla úvěr i přes vědomost o dalších dluzích žalovaného, které hradil splátkami ve výši 8.000 Kč měsíčně. 17. Žalobkyně tedy postupovala formálně a do žádosti o úvěr uvedla údaje sdělené žalovaným bez toho, aniž by dostatečně ověřila jeho výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do formuláře, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, proto nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018). 18. Žalobkyně nedostála své zákonem stanovené povinnosti, když poskytla žalovanému revolvingový úvěr v rozporu s § 86 z.s.ú. Neplatnost smlouvy o revolvingovém úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18). 19. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelsk