63 C 55/2022-29 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou soudu dne 30.7.2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 14.901,75Kč s úrokem za dobu od 30.3.2018 do 29.11.2019 ve výši 5.989,34 Kč a od 30.11.2019 do zaplacení v sazbě 23,72% z částky 14.901,75 Kč a s úrokem z prodlení za dobu od 6.4.2018 do 29.11.2019 ve výši 2.121,64 Kč a od 30.11.2019 do zaplacení ve výši 8,5 % z částky 14.901,75 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba] byla dne 16.2.2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě byly žalovanému téhož dne poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 2.100 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 3.000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.000 Kč v pravidelných 58 týdenních splátkách po 450 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 29.3.2018. Protože žalovaný své platební povinnosti nesplnil, když uhradil toliko 6.550 Kč, požaduje žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 29.11.2019 postoupena, zaplacení nejen dlužné jistiny 14.901,75 Kč, ale i smluvených úroků v sazbě 23,72 % ročně z jistiny ve výši 14.901,75Kč vyčíslených za dobu od 30.3.2018 do 29.11.2019 částkou 5.989,34 Kč a úroků z prodlení v sazbě 8,5 % ročně z jistiny ve výši 14.901,75Kč vyčíslených za dobu od 6.4.2018 do 29.11.2019 částkou 2.121,64 Kč. 2. Z důkazů provedených v řízení byly zjištěny následující skutečnosti: Z karty zákazníka – žádosti o zápůjčku bylo zjištěno, že žalovaný požádal dne 15.2.2017 společnost [právnická osoba], o peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč s týdenní splatností sjednaných splátek, přičemž v žádosti uvedl, že žije s rodiči, v nájmu, je zaměstnán, jeho čistý měsíční příjem je 15.000 Kč, celkový příjem domácnosti je 15.000 Kč a odhadované měsíční výdaje 10.500 Kč. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 15.2.2017 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalovaným, v této se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč oproti závazku žalovaného vrátit poskytnutou částku ve výši 15.000 Kč spolu s úrokem ve výši 2.100 Kč, poplatkem ve výši 3.000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.000 Kč, celkem tedy 26.100 Kč a to v 58 týdenních splátkách. 4. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29.11.2019, daným k poštovní přepravě dne 13.12.2019, jak bylo zjištěno z podacího lístku č. [anonymizováno]. 5. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný uzavřel dne 15.2.2017 s právní předchůdkyni žalobkyně smlouvu o úvěru podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), na základě které byly žalovanému v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku spolu se sjednaným úrokem ve výši 2.100 Kč, poplatkem ve výši 3.000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.000 Kč zaplatit v 58 týdenních splátkách. Ve smlouvě tedy bylo dohodnuto, že za půjčení finanční částky 15.000 Kč uhradí žalovaný úplatu ve formě úroků ve výši 2.100 Kč (to je 14 % z poskytnuté částky), a ve formě poplatků dalších 9.000 Kč, (to je 60 % z poskytnuté částky), celkem byl tedy sjednán úrok v sazbě 74 % z poskytnuté částky. 6. Soud má za to, že dohoda stran ohledně takto vysoké sazby úroků svým účelem odporuje zákonu a příčí se dobrým mravům. Podle ustanovení § 2395 o. z. se sice úvěrovaný ve smlouvě o úvěru zavazuje vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky a občanský zákoník neobsahuje žádné ustanovení o tom, do jaké výše je možné úroky sjednat, avšak vycházeje z ustanovení § 1802 o.z. neměly by smluvené úroky přesahovat obvyklé úroky, to je v rozmezí cca 2 až 25% z poskytnuté částky. V daném případě byly sjednány úroky ve výši 74 % z poskytnuté částky. Takové ujednání stran sazby úroků soud shledal dle ustanovení § 3, § 8, § 547 a § 580 odst. 1 o.z. neplatným, neboť byl sjednán úrok vysoce přesahující úrokovou míru obvyklou v praxi peněžních ústavů. 7. S ohledem na závěr o částečné neplatnosti uzavřené úvěrové smlouvy a vzhledem k tomu, že z poskytnuté částky ve výši 15.000 Kč žalovaný vrátil 6.550 Kč, jak žalobkyně uvedla v žalobě, bylo žalobě vyhověno v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 8.450 Kč (15.000 – 6.550 = 8.450) a podle ustanovení § 1968, 1970 o.z. zavázal soud žalovaného povinností zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení, jejichž výše byla stanovena podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Z podacího lístku České pošty, s.p. [anonymizováno]je zřejmé, že výzva k úhradě dlužné částky adresovaná žalovanému byla dána k přepravě provozovateli poštovních služeb dne 1.5.2020 a žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky do 7.5.2020. Nesplnil-li tedy žalovaný svůj peněžitý závazek dne poté, to je 8.5.2020, ocitl se ode dne následujícího, tedy od 9.5.2020 v prodlení a je podle ustanovení § 1970 o.z. povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení. Žalobkyně je tedy oprávněna požadovat nejen zaplacení vzniklého dluhu, ale i úroků z prodlení. Žalovanému byla proto stanovena povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení z dlužné částky 8.450 Kč od 9.5.2020 tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a ve zbývající části byla žaloba ohledně částky 6.451,75 Kč (14.901 – 8.450 = 6.451), požadovaných úroků a úroků z prodlení zamítnuta, neboť žalovaný po uvedenou dobu nebyl v prodlení, resp. žaloba byla vzhledem k neplatnosti uzavřené smlouvy v části sjednaných úroků nedůvodná. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky v celkové výši 14.901,75 Kč a byla úspěšná ve výši 8.450 Kč, což je 56 % z požadované částky. Vzhledem k tomu, že úspěch obou účastníků byl téměř shodný, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.