63 C 88/2022-28 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou soudu dne 29.2.2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobkyni jednak částku 15.657,99 Kč s úrokem za dobu od 8.4.2013 do 17.6.2016 ve výši 11.029,27 Kč a od 18.6.2016 ve výši 21% ročně z částky 15.657,99 Kč, úrokem z prodlení za dobu od 11.8.2012 do 17.6.2016 ve výši 4.769,28 Kč a od 18.6.2016 do zaplacení ve výši 7,5 % z částky 15.657,99 Kč a jednak částku 3.380,39 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba] byla uzavřena: - dne 13.2.2012 smlouva o půjčce [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty peněžité prostředky ve výši 26.000 Kč, s tím, že poskytnutá částka bude splácena spolu s poplatkem ve výši 8.260 Kč v pravidelných 60 týdenních splátkách po 571 Kč a poslední splátka byla splatná dne 8.4.2013. Avšak v rozporu se smlouvou žalovaná příslušné splátky úvěru nesplácela, když naposled uhradila splátku splatnou dne 3.8.2012, celkem uhradila 18.602 Kč a ke dni 17.6.2016 činila dlužná jistina 15.657,99 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17.6.2016 byla shora uvedená pohledávka společnosti [právnická osoba] vůči žalované postoupena žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem. Žalobkyně proto požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 15.657,99 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 11.029,27 Kč, 21% úroků z částky 15.657,99 Kč od 18.6.2016 do zaplacení, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 4.769,28 Kč a 7,5 % úroků z prodlení z dlužné jistiny od 18.6.2016 do zaplacení. - dne 12.10.2011 smlouva o půjčce [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty peněžité prostředky ve výši 22.000 Kč, s tím, že poskytnutá částka bude splácena spolu s poplatkem ve výši 18.392 Kč v pravidelných 60 týdenních splátkách po 674 Kč a poslední splátka byla splatná dne 5.12.2012. Avšak v rozporu se smlouvou žalovaná příslušné splátky úvěru nesplácela, když naposled uhradila splátku splatnou dne 14.8.2012, celkem uhradila 32.251 Kč a ke dni 17.6.2016 zůstala dlužna úrok ve výši 2.999,95 Kč a úrok z prodlení ve výši 380,44 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17.6.2016 byla shora uvedená pohledávka společnosti [právnická osoba] vůči žalované postoupena žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem. Žalobkyně proto požaduje zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 2.999,95 Kč a kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 380,44 Kč. Podáním doručeným soudu dne 16.5.2022 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět a soud řízení usnesením ze dne 27.5.2022, č.j. 63C 88/2022-19 ohledně částky 2.111,44 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4.769,28 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 11 029,27 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení za dobu od 18. 6. 2016 do 25. 9. 2018 ve výši 2 999,95 Kč a kapitalizovaného úroku za dobu od 18. 6. 2016 do 25. 9. 2018 ve výši 380,44 Kč, zastavil. 2. Z důkazů provedených v řízení byly zjištěny následující skutečnosti: Ze smlouvy o půjčce [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 12.10.2011 mezi žalovanou a společností [právnická osoba], ve smlouvě se strany dohodly, že žalované bude poskytnuta půjčka ve výši 22.000 Kč. Poskytnutou částku spolu s „ poplatkem“ ve výši 18.392 Kč se žalovaná zavázala splácet v 60 pravidelných týdenních splátkách po 674 Kč. 3. Ze smlouvy o půjčce [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 13.2.2012 mezi žalovanou a společností [právnická osoba], ve smlouvě se strany dohodly, že žalované bude poskytnuta půjčka ve výši 26.000 Kč. Poskytnutou částku spolu s „ poplatkem“ ve výši 8.260 Kč se žalovaná zavázala splácet v 60 pravidelných týdenních splátkách po 571 Kč. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17.6.2016 a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17.6.2016 soud zjistil, že žalovaná byla informována o skutečnosti, že společnost [právnická osoba], postoupila svoji pohledávku za žalovanou ze smlouvy [číslo] smlouvy [číslo] na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek z 13.6.2016, což bylo žalované oznamováno dopisem ze dne 17.6.2016. 5. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná uzavřela ve dnech 12.10.2011 a 13.2.2012 s právní předchůdkyni žalobkyně smlouvu o úvěru podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), na základě které byly žalované v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 22.000 Kč (dne 12.10.2011) a ve výši 26.000 Kč (dne 13.2.2012), oproti závazku žalované poskytnutou částku 22.000 Kč spolu se sjednaným„ poplatkem“ – tedy úrokem – ve výši 18.392 Kč vrátit v 60 týdenních splátkách po 674 Kč. Poskytnutou částku ve výši 26.000 Kč se žalovaná zavázala vrátit spolu se sjednaným„ poplatkem“ – tedy úrokem – ve výši 8.260 Kč, v 60 týdenních splátkách po 571 Kč. 6. Soud má za to, že již taková dohoda stran ohledně takto vysoké sazby úroků svým účelem odporuje zákonu a příčí se dobrým mravům. Podle ustanovení § 2395 o. z. se sice úvěrovaný ve smlouvě o úvěru zavazuje vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky a občanský zákoník neobsahuje žádné ustanovení o tom, do jaké výše je možné úroky sjednat, avšak vycházeje z ustanovení § 1802 o.z. neměly by smluvené úroky přesahovat obvyklé úroky, to je v rozmezí cca 2 až 25% z poskytnuté částky. V daném případě byly sjednány úroky ve výši 18.392 Kč, tedy 83,6% z poskytnuté částky, resp. ve výši 8.260 Kč, tedy 31,76% z poskytnuté částky. Takové ujednání stran sazby úroků soud shledal dle ustanovení § 3, § 8, § 547 a § 580 odst.1 o.z. neplatným, neboť byl sjednán úrok vysoce přesahující úrokovou míru obvyklou v praxi peněžních ústavů. 7. Soud se však předně zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně ověřovala schopnost žalované splácet žádaný úvěr a dospěl k závěru, že nikoliv. V řízení nebylo doloženo, že by právní předchůdkyně žalobkyně prováděla jakákoli zjištění ohledně majetkové situace žalované a že by byla zjišťovala, tím méně ověřovala reálné příjmy a reálné výdaje žalované. Z toho důvodu dospěl soudu k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně porušila povinnost stanovenou jí v ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, když před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí neposuzovala schopnost žalované úvěr splácet, neboť řádně nezjišťovala a neověřila majetkové poměry žalované, a smlouva o úvěru byla hodnocena podle ustanovení § 588 o.z. jako neplatná. 8. S ohledem na závěr o neplatnosti uzavřené smlouvy a vzhledem k tomu, že z poskytnuté částky ve výši 22.000 Kč žalovaná uhradila 32.521 Kč, jak žalobkyně uvedla v žalobě a z částky 26.000 Kč žalovaná uhradila 18.602 Kč, to znamená, že z celkem poskytnutých prostředků ve výši 48.000 Kč uhradila žalovaná 51.123 Kč, byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má žalovaná právo na náhradu nákladů řízení. Protože žalované v souvislosti s podanou žalobou žádné náklady řízen nevznikly, bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku II. 10. Žalobkyně uhradila za podanou žalobu soudní poplatek ve výši 800 Kč. Výše soudního poplatku dle položky 1a písm. b) sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, však činí 1.000 Kč. Proto bylo žalobkyni stanoveno doplatit soudní poplatek ve výši 200 Kč.