72 C 37/2023-53 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky ve výši 15.000 Kč, a to s tím, že právní předchůdce žalobce uzavřel dne 18. 1. 2018 s žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl žalované částku ve výši 15.000 Kč. Žalovaná se zavázala částku jistiny vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6.750 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěru ve výši 1.378 Kč, inkasním poplatkem ve výši 2.700 Kč a úroky kapitalizovanými částkou ve výši 1.444 Kč. Žalovaná měla úvěr splácet prostřednictvím 14 měsíčních splátek po 1.948 Kč. Žalovaná však své povinnosti včas a řádně neplnila, v důsledku čehož po ní žalobce, na kterého byla pohledávka za žalovanou postoupena, požaduje zaplacení částky jistiny ve výši 15.000 Kč s úrokem z prodlení z dlužné jistiny částky od 19. 3. 2019 do zaplacení. Ačkoli byla žalované ze strany žalobce zaslána předžalobní výzva, ta do dnešního dne svůj dluh neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: 5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 18. 1. 2018 se podává, že právní předchůdce žalobce s žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru, na základě které se zavázal, že poskytne žalované peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč. Totožnost žalované ověřil předchůdce žalobce doloženou kopií OP. Z prohlášení ve smlouvě vyplývá, že žalovaná převzala částku vyplaceného úvěru v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala spolu s poskytnutou jistinou v celkové částce 15.000 Kč vrátit právní předchůdci žalobce též poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6.750 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 1.378 Kč, inkasní poplatek ve výši 2.700 Kč a úroky ve výši 1.444 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr uhradit formou 14 měsíčních splátek po 1.948 Kč, jak vyplývá z obsahu smlouvy. Úroková sazba úvěru dle smlouvy dosahovala 15 % ročně. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila, jak soud zjistil z tvrzení žalobce, kterému neměl důvod nevěřit. 6. Z žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaná při uzavírání smlouvy uvedla, že je od 1. 6. 2017 zaměstnaná a pobírá mzdu ve výši 17.703 Kč měsíčně. K tomu žalovaná doložila dohodu o pracovní činnosti ze dne 29. 5. 2017, ze které vyplývá, že žalovaná od 1. 6. 2017 dle dohody vykonávala úklidové práce. Rozsah pracovní činnosti byl sjednán v maximálním rozsahu 20 hod. týdně s tím, že žalované náležela odměna ve výši 80 Kč za hodinu. V žádosti o úvěr dále žalovaná vyplnila, že její výdaje dosahují částky 7.410 Kč měsíčně, z toho částku 3.410 Kč vydá na bydlení, částku 2.000 Kč na dopravu, jídlo, osobní náklady a částku 2.000 Kč na jiné výdaje s poznámkou„ exe“. Použitelný měsíční příjem vypočetl poskytovatel úvěru tak, že odečetl tvrzené výdaje od tvrzeného měsíčního příjmu žadatelky a dospěl k částce 10.293 Kč. K bydlení žalované uvedla, že bydlí u rodičů s tím, že nemá žádnou vyživovací povinnost. Ve formuláři dále věřitel uvedl, že ověřil aktiva a pasiva žalované nejen prostřednictvím pracovní smlouvy, ale rovněž jiného dokladu – příjmový doklad. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 1. 12. 2019 mezi poskytovatelem úvěru, tedy právním předchůdcem žalobce jako postupitelem, a společností [právnická osoba], v postavení postupníka, soud zjistil, že byla na nastupující společnost postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovanou. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6. 2. 2020. Následně ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 6. 2021 mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], coby postupitelem a žalobcem v postavení postupníka, soud zjistil, že byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovanou. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 10. 10. 2022. 8. Předložená předžalobní výzva ze dne 26. 2. 2020 byla žalované odeslána téhož dne, jak vyplývá z podacího lístku. Žalovaná však do dnešního dne dlužnou částku neuhradila. 9. Věc byla posouzena dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen„ o.z.“), neboť se jedná o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014. 10. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 580 odst. 1 o. z. je právní jednání neplatné, jestliže odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ustanovení § 586 o. z. platí, že je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. 12. Podle ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle ustanovení § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Dle dikce § 75 ZSÚ je poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí. Z ustanovení § 5 o. z. vyplývá, že jedná-li bez odborné péče ten, kdo k tomu má povinnost, jde takové jednání k jeho tíži. 16. Ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. uvádí, že ten kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. A dle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17. Soud posoudil zjištěný skutkový stav na podkladě shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části požadované jistiny. Soud se přito, nejdříve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy. 18. Mezi účastníky existovala vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na základě které žalobce poskytl žalované částku ve výši 15.000 Kč a žalovaná se zavázala žalobci tuto částku vrátit navýšenou o poplatky a úroky v částce 12.272 Kč, to vše formou 14 měsíčních splátek. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Soud se proto z úřední povinnosti zabýval tím, zda předchůdce žalobce jako věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované – dlužníka. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZSÚ). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39). 19. Z předložených listin vyplývá, že příjmy a výdaje žalované nebyly dos