94 C 139/2022-107 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 33 570,90 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi [právnická osoba] s.r.o. a žalovaným byla dne 17. 1. 2021 uzavřena smlouva o hotovostním úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil částku 13 195 Kč. Na základě projektu fúze došlo ke sloučení [právnická osoba] s.r.o. a žalobkyně, kdy nástupnickou společností se stala žalobkyně. 2. Z provedených důkazů má soud prokázáno, že mezi [právnická osoba] s.r.o. a žalovaným byla dne 17. 1. 2021 uzavřena smlouva, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč, který se zavázal splácet prostřednictvím splátek ve výši 2 639 Kč měsíčně. Strany si sjednaly úrok ve výši 19,99 % ročně a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 800 Kč. Pro případ prodlení se splácením úvěru si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každou opožděnou platbu (ze Smlouvy o úvěru ze dne 17. 1. 2021 včetně úvěrových podmínek). 3. Žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného z údajů, které jí sdělil žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěru a nahlédnutím do dostupných databází (potvrzení [právnická osoba] s.r.o. ze dne 17.1.2023). Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je zaměstnán ve [právnická osoba], a.s., kde pobírá průměrný čistý měsíční příjem ve výši 18 000 Kč. Tuto skutečnost právní předchůdkyně žalobkyně ověřila nahlédnutím do výpisů z účtu žalovaného za měsíce 10/2020 až 1/2021 (č.l. 31), z nichž vyplývá průměrná výše čistého měsíčního příjmu žalovaného 17 068 Kč, kdy zůstatek na účtu byl v záporných číslech (- 12 545 Kč). Dále žalovaný sdělil, že má další příjmy ve výši 8 000 Kč, které nijak nedoložil, nebyly tedy v rámci úvěruschopnosti zohledňovány. Mezi výdaji žalovaný uvedl výdaje za bydlení u partnerky ve výši 2 000 Kč a ostatní výdaje ve výši 3 000 Kč Tyto informace právní předchůdkyně žalobkyně porovnala s normativními náklady na bydlení a životním minimem. Nahlédnutím do registru klientských informací právní předchůdkyně žalobkyně dále zjistila, že žalovaný měl závazek z kontokorentu s předpokládanou výší splátky 2 364 Kč (z úvěrové zprávy). 4. Žalovaný čerpal úvěr dne 18. 1. 2021 (z výpisu z účtu [právnická osoba] s.r.o.). 5. Žalovaný na svůj dluh vůči žalobkyni uhradil celkovou částku ve výši 13 195 Kč. Neuhrazena zůstala částka 33 570,90 Kč sestávající z nesplacené jistiny ve výši 30 584,59 Kč, z úroků ve výši 1 986,31 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč (ze splátkového kalendáře). Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil dlužnou částku řádně a včas, stala se ke dni 25. 10. 2021 splatnou celá částka úvěru ve výši 33 570,90 Kč (z přípisu ze dne 25. 10. 2021 včetně podacího lístku). Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky (z přípisu ze dne 25. 11. 2021 včetně historie zásilek). 6. Právním posouzením prokázaného skutkového stavu soud dospěl k těmto závěrům: 7. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaným uzavřena Smlouva o úvěru (dále jen jako„ Smlouva“) ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela Smlouvu jakožto podnikatel, žalovaný poté jakožto spotřebitel. Soud se tedy nejprve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením Smlouvy posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak jí ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1. 4. 2015). Z předložených listinných důkazů však nevyplývá, že by původní věřitel schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí posoudil. Tvrzení o bydlení a tvrzení o výdajích žalovaný nijak nedoložil a právní předchůdkyně žalobkyně se prověřováním jejich skutečné výše vůbec nezabývala. Schopnost řádně splácet úvěr přitom není určena pouze výší příjmu, ale celou řadou dalších faktorů, zejména výší reálných výdajů, otázkou životního stylu či skutečností, zda dlužník nesplácí současně i jiné splátky. Přitom právě výdajovou stránku úvěrované osoby má věřitel povinnost řádně zkoumat, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis jejich příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy, jaká je její reálná schopnost uvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet. Tvrzení žalobkyně o lustraci žalovaného ve veřejně přístupných rejstřících poté není žádným způsobem doloženo. 8. Právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatel úvěru své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí nedostála a Smlouva je s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019). 9. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatně sjednané smlouvy, pak je jeho povinností tuto částku vrátit v souladu s výše citovaným ustanovením § 2991 odst. 1 o. z. jako bezdůvodné obohacení na základě plnění bez právního důvodu. Žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně obdržel částku 40 000 Kč a uhradil částku 13 195 Kč. Rozdíl těchto částek ve výši 26 805 Kč představuje míru, v jaké bylo nutno žalobě vyhovět z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 občanského zákoníku). 10. Neplatnost právního jednání postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních (§ 576 o. z.). Soud proto ohledně dalších požadovaných nároků žaloby zamítl, neboť nad přisouzené částky, které představují bezdůvodné obohacení žalovaného, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouvy jsou jako celek neplatné z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru. 11. Pokud jde o požadovaný úrok z prodlení z jistiny, důvodová zpráva zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, stanoví se na ochranu spotřebitele, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022). 12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně se v řízení domáhala po žalovaném zaplacení částky 33 570,90 Kč. Žalobkyně byla procesně úspěšná co do zaplacení částky 26 805 Kč (79,80 %) a procesně neúspěšná co do částky 6 765,90 Kč (20,2 %). Poměr úspěch – neúspěch tak činí 59,60 % ve prospěch žalobkyně. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 679 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.“) sestávající z částky 2 460 Kč za každý ze 4 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby včetně písemného podání ze dne 25. 1. 2023, účast u jednání dne 6.6.2023) včetně 4 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 2 318,40 Kč. Žalobu a její doplnění ze dne 25. 1. 2023 soud posoudil pro účely výpočtu náhrady nákladů řízení jako jediný úkon, neboť skutečnosti nezbytné pro rozhodnutí ve věci je žalobkyně povinna uvést již v samotném návrhu na zahájení řízení. Celková výše nákladů řízení tedy činí 15 037,40 Kč, přičemž soud žalobkyni přiznal 59,60 % této částky. Náhradu nákladů řízení ve výši 8 962,30 Kč soud uložil zaplatit žalovanému, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).