94 C 167/2021-48 — Městský soud v Brně

1. Žalobou ze dne 31. 7. 2021 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 39 083,55 Kč s příslušenstvím z titulu smluv uzavřených mezi žalovaným a [právnická osoba] (dále jen„ [příjmení] [jméno]“), a to konkrétně smlouvy o„ půjčce“ ze dne 27. 11. 2016, smlouvy o úvěru ze dne 13. 2. 2017 a smlouvy o úvěru ze dne 1. 5. 2017. Žalovanému byla celkem poskytnuta částka 44 000 Kč, kterou měl vrátit společně s „ poplatkem ve výši 74 % jistiny. Tuto svou povinnost žalovaný beze zbytku nedodržel, když celkem zaplatil toliko 21 790 Kč. Pohledávka byla následně postoupena žalobkyni. Žalovaná částka sestává z dluhu ze smlouvy ze dne 27. 11. 2016 ve výši 6 469,10 Kč, z dluhu ze smlouvy ze dne 13. 2. 2017 ve výši 12 614,45 Kč a z dluhu ze smlouvy ze dne 1. 5. 2017 ve výši 20 000 Kč, když v tomto případě žalobkyně nepožaduje poplatky sjednané nad rámec samotného úroku. 2. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky, a z předložených listinných důkazů učinil tento závěr o skutkovém stavu věci (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř.): 3. Dne 27. 11. 2016 uzavřel žalovaný s [příjmení] [jméno] smlouvu o„ půjčce“ ve výši 10 000 Kč, kterou se zavázal vrátit v 58 týdenních splátkách po 300 Kč včetně„ poplatku“ ve výši 7 400 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřena z výplatních pásek, výpisu z účtu a nájemní smlouvy, když žalovaný uváděl, že mu měsíčně zbývá 4 835 Kč (karta zákazníka). Dle tvrzení žalobkyně žalovaný na tuto smlouvu zaplatil celkem 9 000 Kč. 4. Dne 13. 2. 2017 podepsal žalovaný s [příjmení] [jméno] smlouvu o spotřebitelském úvěru ve výši 14 000 Kč, který se zavázal vrátit v 58 týdenních splátkách po 420 Kč včetně poplatku ve výši 10 360 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřena z pracovní smlouvy a mzdového výměru, když žalovaný uvedl, že jeho příjmy jsou o 2 420 Kč měsíčně vyšší než jeho výdaje (karta zákazníka). Dle tvrzení žalobkyně žalovaný na tuto smlouvu zaplatil celkem 7 980 Kč. 5. Dne 1. 5. 2017 uzavřel žalovaný s [příjmení] [jméno] smlouvu o spotřebitelském úvěru ve výši 20 000 Kč, který se zavázal vrátit v 58 týdenních splátkách po 600 Kč společně s poplatkem ve výši 14 800 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřena z bankovních výpisů a výplatních pásek, když žalovaný uváděl, že mu měsíčně zbývá 15 260 Kč (karta zákazníka). Dle tvrzení žalobkyně žalovaný na tuto smlouvu zaplatil celkem 4 810 Kč. 6. Pohledávky za žalovaným byly postoupeny žalobkyni smlouvou ze dne 29. 11. 2019 (smlouva, seznamy pohledávek). Přípisem ze dne 29. 11. 2019 [příjmení] [jméno] žalovaného informoval o postoupení pohledávek žalobkyni (oznámení, podací lístek z 13. 12. 2019). Dne 30. 4. 2020 vyzýval zástupce žalobkyně žalovaného z kazplacení částky 80 608,19 Kč předžalobní výzvou (výzva, podací lístek z 1. 5. 2020). 7. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. Mezi žalovaným a [příjmení] [jméno] byla platně sjednána ve všech třech případech smlouva o úvěru (§ 2390 a násl. občanského zákoníku), [příjmení] [jméno] prověřil úvěruschopnost žalovaného dostatečným způsobem. Pohledávky platně přešly na žalobkyni. Ujednání o„ poplatcích“ v souhrnné výši 74 % jistiny v každém jednotlivém případě, je zcela nepřiměřené, věřiteli nevznikly žádné neobvyklé náklady, soud proto rozhodl tuto výši odměny úvěrujícího nepřipustit pro rozpor s dobrými mravy. Soud se ztotožňuje s ustálenou judikaturou v názoru, že sjednání odměny úvěrujícího ve výši 74 % jistiny za rok je zcela nemravné. Soud však musel podle ustanovení § 577 občanského zákoníku modifikovat neplatně sjednanou odměnu na výši, v níž by obstála požadavku dobrých mravů a současně odpovídala rovnosti stran tak, že úvěrující zcela jistě neměl v úmyslu uzavírat tyto smlouvy bezplatně. Ujednání o odměně ve výši zcela zjevně nepřiměřené částce poskytnuté původním věřitelem podle názoru soudu v rozporu s dobrými mravy a v rozporu s požadavkem dobré víry znamená k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a to v části, v níž tato částka přesahuje 30 % jistiny. Není přitom podstatné, jak poskytovatel úvěru svou odměnu ve smlouvě označí (typicky jako„ poplatek za poskytnutí úvěru“,„ obchodní úrok“, poplatek za jiné služby – stanovený ovšem fixní částkou bez ohledu na fakticitu plateb, případně jakékoli jiné označení), ani to, zda tuto odměnu označuje a uvádí jako celkovou částku, či zda uvádí jakékoli její složky (zde úrok a poplatky), dokonce ani to, které své náklady se tímto snaží pokrýt, jedná-li se o zcela standardní náklady úvěrujících (administrativa, zaměstnanci, vedení účtů, vymáhání). Za podstatné je třeba považovat to, že všechny tyto částky jsou svou povahou odměnou poskytovatele úvěru, a musí být přiměřené výši poskytované částky a délce doby, po niž je úvěr splácen (srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 3. 2012, sp. zn. 101 VSPH 14/2012 vydaný ve skutkově i právně obdobné věci). 8. Soud tak připouští, že žalovaný byl z titulu smlouvy ze dne 27. 11. 2016 povinen zaplatit jistinu ve výši 10 000 Kč a úroky ve výši 3 000 Kč. Ve zbývající části byl„ poplatek“ sjednán neplatně pro rozpor s dobrými mravy. S ohledem na to, že žalovaný zaplatil 9 000 Kč, po započtení na celou výši platných poplatků zbývá na jistině uhradit částku 4 000 Kč, v této části proto soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč. Žaloba však musela být zamítnuta v části 2 469,10 Kč s odpovídajícím příslušenstvím, neboť v této míře byl nárok žalobkyně pro rozpor sjednaných poplatků s dobrými mravy neopodstatněný. 9. Soud dále připouští, že žalovaný byl z titulu smlouvy ze dne 13. 2. 2017 povinen zaplatit jistinu ve výši 14 000 Kč a úroky ve výši 4 200 Kč. Ve zbývající části byl„ poplatek“ sjednán neplatně pro rozpor s dobrými mravy. S ohledem na to, že žalovaný zaplatil 7 980 Kč, po započtení na celou výši platných poplatků zbývá na jistině uhradit částku 10 220 Kč, v této části proto soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 220 Kč. Žaloba však musela být zamítnuta v části 2 394,45 Kč s odpovídajícím příslušenstvím, neboť v této míře byl nárok žalobkyně pro rozpor sjednaných poplatků s dobrými mravy neopodstatněný. 10. Soud konečně připouští, že žalovaný byl z titulu smlouvy ze dne 1. 5. 2017 povinen zaplatit jistinu ve výši 20 000 Kč a úroky ve výši 6 000 Kč. Ve zbývající části byl„ poplatek“ sjednán neplatně pro rozpor s dobrými mravy. S ohledem na to, že žalovaný zaplatil 4 810 Kč, po započtení na celou výši platných poplatků zbývá na jistině uhradit částku 21 190 Kč, v této části proto soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni požadovanou částku 20 000 Kč. 11. Lhůtu k plnění soud určil ve všech případech třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud jde o příslušenství, žalovaný se zavázal po splatnosti dále platit úrok ve výši 23,72 % ročně a úrok z prodlení v zákonné výši (§ 2395 a § 1970 občanského zákoníku). Soud mu proto uložil i povinnost zaplatit žalobkyni příslušenství z přiznané částky od těch dní, od nichž žalobkyně příslušenství (byť částečně kapitalizované) žádala. 12. O nákladech řízení soud rozhodl podle poměru úspěchu ve věci (§ 142 odst. 2 o.s.ř.) tak, že žalobkyni přiznal náhradu 75,2 % nákladů, které jí vznikly, neboť byla v této míře úspěšnější než žalovaný. Náklady žalobkyně soud určil podle ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu jako částku 1 500 Kč na odměně za právní zastoupení za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, výzva k plnění), podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu jako částku 300 Kč na paušálních náhradách výdajů při třech úkonech právní služby, náhradu daně z přidané hodnoty a jako soudní poplatek ve výši 1 955 Kč, tj. celkem 4 133 Kč. Poměrná část k náhradě činí 3 108 Kč, tuto částku je žalovaný povinen zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). 13. Výrok VII. vychází podle položky 2 odst. 2 Sazebníku soudních poplatků ze skutečnosti, že elektronický platební rozkaz nemohl být vydán s ohledem na pobyt žalovaného v zahraničí.