94 C 208/2022-40 — Městský soud v Brně

1. Žalobou ze dne 23. 9. 2022 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 88 221,40 Kč s příslušenstvím. 2. Žalobkyně uvedla, že žalovaná dne 9. 1. 2019 uzavřela s [právnická osoba] smlouvu o zápůjčce ve výši 20 000 Kč. Spolu s jistinou se žalovaná smlouvou zavázala zaplatit i„ poplatek“ ve výši 16 259 Kč. Žalovaná porušila své smluvní povinnosti, když dlužnou částku řádně a včas nevrátila. Žalovaná na svůj dluh uhradila částku 20 200 Kč. 3. Následně žalovaná dne 30. 6. 2019 uzavřela s [právnická osoba] smlouvu o zápůjčce ve výši 45 000 Kč. Žalovaná opět porušila své smluvní povinnosti, když jistinu spolu s „ poplatkem“ ve výši 28 855 Kč řádně a včas nevrátila. Žalovaná na svůj dluh uhradila částku 18 468 Kč. 4. Nakonec žalovaná dne 5. 12. 2019 uzavřela s [právnická osoba] smlouvu o úvěru ve výši 45 000 Kč. I v tomto případě žalovaná porušila své smluvní povinnosti, když jistinu spolu s „ poplatkem“ ve výši 35 554 Kč řádně a včas nevrátila. Žalovaná na svůj dluh uhradila částku 3 900 Kč. 5. Původní věřitel dne 28. 1. 2022 postoupil všechny tři pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Předmětnou žalobou se žalobkyně domáhá pouze zůstatku jistiny z jednotlivých smluv včetně úroků a úroků z prodlení, nikoliv zůstatku na„ poplatku“. 6. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 7. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a z předložených listinných důkazů učinil tento závěr o skutkovém stavu věci (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř.): 8. Dne 9. 1. 2019 podepsala žalovaná smlouvu o zápůjčce od [právnická osoba] ve výši 20 000 Kč, kterou měla vrátit v 18 měsíčních splátkách po 2 015 Kč včetně„ poplatku“ ve výši 16 259 Kč. Částka úvěru byla žalované poskytnuta v hotovosti v den uzavření smlouvy (ze Smlouvy [číslo]). Žalovaná na svůj dluh zaplatila částku 20 200 Kč (z přehledu plateb ke smlouvě [číslo]). 9. Dne 30. 6. 2019 podepsala žalovaná smlouvu o zápůjčce od [právnická osoba] ve výši 45 000 Kč, kterou měla vrátit ve 24 měsíčních splátkách po 3 078 Kč včetně„ poplatku“ ve výši 28 855 Kč (ze Smlouvy [číslo]). Částka byla poskytnuta bezhotovostně na účet žalované dne 30. 6. 2019. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkovou částku ve výši 18 468 Kč (z přehledu plateb ke smlouvě [číslo]). 10. Dále dne 5. 12. 2019 žalovaná se společností [právnická osoba] uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru ve výši 45 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit dlužnou částku spolu s „ poplatkem“ ve výši 35 554 Kč ve 21 měsíčních splátkách po 3 836 Kč. Částka byla poskytnuta v hotovosti v den uzavření smlouvy (ze Smlouvy [číslo]). Žalovaná na svůj dluh zaplatila celkovou částku ve výši 3 900 Kč (z přehledu plateb ke smlouvě [číslo]). 11. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 28. 1. 2022 byly pohledávky za žalovanou postoupeny na žalobkyni (ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 včetně seznamu pohledávek). Tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem původního věřitele ze dne 29. 11. 2019 (z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2022 včetně podacího lístku). Výzvou ze dne 12. 5. 2022 byla žalovaná vyzvána k zaplacení celkové dlužné částky (z předžalobní upomínky, podacího lístku). 12. Původní věřitel ověřoval v době uzavření smluv úvěruschopnost žalované z údajů, které žalovaná vyplnila v zákaznické kartě, a nahlédnutím do žalovanou předložených dokumentů. 13. V případě smlouvy ze dne 9. 1. 2019 žalovaná uvedla, že je zaměstnaná jako kuchařka pro 1. německé zemském gymnázium s měsíčním příjmem 25 179 Kč a žije v nájmu. Mezi další příjmy domácnosti uvedla částku 20 000 Kč, kterou blíže nespecifikovala. Výdaje uvedla v celkové výši 12 700 Kč. Uvedené informace měla žalovaná podložit výpisy z bankovních účtů a pracovní smlouvou (z karty zákazníka ze dne 9. 1. 2019). 14. V případě smlouvy ze dne 30. 6. 2019 žalovaná uvedla, že je zaměstnaná jako kuchařka pro 1. německé zemském gymnázium s měsíčním příjmem 28 115 Kč. Mezi další příjmy domácnosti uvedla blíže nespecifikovanou částku 34 000 Kč. Výdaje stanovila částkou 14 300 Kč. Uvedené informace měla žalovaná opět podložit výpisy z bankovních účtů a pracovní smlouvou (z karty zákazníka ze dne 30. 6. 2019). 15. V případě smlouvy ze dne 5. 12. 2019 žalovaná uvedla, že je zaměstnaná jako pomocná kuchařka pro společnost [právnická osoba] s měsíčním příjmem 15 155 Kč a žije v nájmu. Mezi další příjmy domácnosti uvedla částku 36 900 Kč, kterou ani v tomto případě blíže nespecifikovala. Výdaje uvedla v celkové výši 13 400 Kč. Uvedené informace měla žalovaná totožně jako v předchozích případech podložit výpisy z bankovních účtů a pracovní smlouvou (z karty zákazníka ze dne 5. 12. 2019). 16. Právním posouzením prokázaného skutkového stavu soud dospěl k těmto závěrům: 17. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná uzavřela s původním věřitelem ([právnická osoba]) smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalované částku 20 000 Kč, dále smlouvu o spotřebitelském úvěru na jejímž základě poskytl původní věřitel žalované částku 45 000 Kč a nakonec smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalované částku 45 000 Kč. Následně v souladu se smlouvou o postoupení pohledávek přešly předmětné pohledávky platně na žalobkyni. Vzhledem ke skutečnosti, že při sjednávání předmětných smluv vystupoval věřitel jako podnikatel ve smyslu ust. § 420 odst. 1 o.z. a žalovaná jako spotřebitel ve smyslu ust. § 419 o.z. dopadá na dané závazky úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 18. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností původního věřitele před uzavřením smlouvy prvně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované tento spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39). 19. Žalobkyně tvrdila, ale ani v jednom případě nedoložila (vyjma zákaznických karet), že by se právní předchůdkyně žalobkyně zabývala odpovědně posuzováním schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně uvedla, že při posuzování schopnosti zápůjčky splácet předchůdkyně žalobkyně vycházela z informací, které žalovaná uvedla v rámci zákaznické karty a dále z dokumentů, které jsou uvedeny v kartě zákazníka. Mimo kartu zákazníka však k důkazu žádné další dokumenty nedoložila. 20. Soud tedy dospěl k závěru, že předmětné smlouvy, na jejichž základě se žalobkyně domáhá žalovaných nároků, jsou neplatné, když právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smluv s odbornou péčí neposoudila dostatečně schopnost spotřebitele splácet předmětné zápůjčky. Žalobkyně vycházela toliko z údajů, které sama žalovaná uvedla v kartě zákazníka. Žalobkyně nepředložila žádné důkazy o skutečných příjmech a zejména výdajích žalované (pracovní smlouvu, výplatní pásky, výpis z účtu, doklady o výši nákladů na bydlení apod.), na jejichž základě by posoudila úvěruschopnost žalované. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a řádně posuzovala úvěruschopnost žalované ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. Z těchto důvodů soud posoudil smlouvu ze dne 9. 1. 2019, ze dne 30. 6. 2019 a ze dne 5. 12. 2019 jako neplatnou (srovnej NS 33 Cdo 2178/2018). 21. Mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně tak nebyla ani v jednom případě platně uzavřena smlouva, a proto částky, jež žalovaná od žalobkyně obdržela představují bezdůvodné obohacení dle ust. § 2991 občanského zákoníku. 22. Z provedeného dokazování vyplynulo, že pokud jde o smlouvu ze dne 9. 1. 2019, žalovaná obdržela částku celkem 20 000 Kč a na svůj dluh zaplatila toliko 20 200 Kč. Ze strany žalované tudíž došlo k vrácení celé výše bezdůvodného obohacení a soudu nezbylo než žalobu v tomto rozsahu zamítnout. 23. Co se týče smlouvy ze dne 30. 6. 2019, žalovaná obdržela částku celkem 45 000 Kč a na svůj dluh zaplatila toliko 18 468 Kč. Rozdíl těchto částek ve výši 26 532 Kč představuje míru, v jaké bylo nutno žalobě z titulu bezdůvodného obohacení vyhovět. 24. Co se týče smlouvy ze dne 5. 12. 2019, žalovaná obdržela částku celkem 45 000 Kč a na svůj dluh zaplatila toliko 3 900 Kč. Rozdíl těchto částek ve výši 41 100 Kč rovněž představuje bezdůvodného obohacení na straně žalované, v jehož rozsahu soud žalobě vyhověl. 25. Pro přehlednost soud zachoval formulaci výroků rozsudku odděleně pro každou za smluv, v pořadí dle žaloby. 26. Neplatnost právní