13 C 121/2022-73 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 22. 8. 2022 se právní předchůdkyně žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 501,81 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne [datum] (smlouva o úvěru na spotřebitelské zboží) uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit úvěr včetně příslušenství prostřednictvím 30 pravidelných měsíčních splátek po 1 215,50 Kč. Kromě zaplacení jistiny se žalovaná zavázala rovněž k zaplacení smluvního úroku ve výši 15,70 %. Dluh k uvedené smlouvě činí celkem částku 10 501,81 Kč (doplatek jistiny ve výši 9 001,81 Kč, poplatky ve výši 1 500 Kč) s příslušenstvím. V průběhu řízení došlo ke vstupu společnosti [právnická osoba] na místo dosavadní žalobkyně. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, přestože byla řádně obeslána. 3. Provedeným dokazováním soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 4. Dne [datum] žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřela prostřednictvím aplikace [anonymizována dvě slova] smlouvu nazvanou„ Smlouva o úvěru [anonymizováno] půjčka“, dle níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout částku 30 000 Kč, kterou měla žalovaná spolu se smluvními úroky splácet v pravidelných měsíčních splátkách, a to v 29 splátkách po 1 215,50 Kč a závěrečné splátce ve výši 967,54 Kč. K osobě žalované bylo ze strany poskytovatele úvěru zjištěno, že je zaměstnaná v pracovním poměru na dobu neurčitou s čistým měsíčním příjmem 17 493 Kč, je svobodná a bydlí u rodičů, kterým přispívá na bydlení (úvěrová smlouva ze dne [datum] + výpis z běžného účtu žalované + formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru + materiály k procesu posouzení úvěruschopnosti). Shora uvedená částka byla žalované poskytnuta na úvěrový účet č. [bankovní účet] dne [datum] (výpis z úvěrového účtu ze dne [datum]). V důsledku porušování smluvních povinností byla žalovaná přípisem ze dne 19. 1. 2022 informována o zesplatnění úvěru ke dni 17. 1. 2022, přičemž žalovaná do zesplatnění uhradila částku 27 976,47 Kč (oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 19. 1. 2022 + soupis podaných zásilek + výpisy z úvěrového účtu). 5. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána předžalobní upomínkou (předžalobní upomínka ze dne 28. 7. 2022 + poštovní podací arch). 6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky z právní předchůdkyně žalobkyně společnosti [právnická osoba] na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek + příloha [číslo]). 7. Z výpisu žalobkyně z obchodního rejstříku, sazebníku poplatků a všeobecných produktových podmínek právní předchůdkyně žalobkyně soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti. 8. Schopnost žalované řádně hradit úvěry byla ze strany žalobkyně prověřována na základě informací poskytnutých žalovanou v žádosti o poskytnutí úvěru a na základě výpisu z běžného účtu žalované. O potřebě doplnit skutečnosti a důkazy stran ověření úvěruschopnosti žalované byla žalobkyně poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. při jednání dne [datum]. Na jednání soudu žalobkyně konkrétní skutečnosti nebo důkazy nedoplnila, ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované odkázala na listiny předložené právní předchůdkyní žalobkyně. Dle soudu tedy žalobkyně ve vztahu k prověřování úvěruschopnosti žalované neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní. 9. Soud má za to, že obdobně jako za předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platné a účinné do 30. 11. 2016, je na místě se i nyní za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, z úřední povinnosti soudu zabývat (i bez námitky žalované) v případě spotřebitelské smlouvy o úvěru předně otázkou, zda ze strany žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna její zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele (žalované) - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39). 10. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s žalobcem uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019). 11. Žalobkyně i přes poskytnuté poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. neprokázala, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, když před poskytnutím úvěru žalované nebyly zejména zkoumány její pravidelné výdaje. Soud dále dodává, že posouzení úvěruschopnosti žalované ve vztahu k jejím pravidelným výdajům nelze hodnotit pouze tvrzených výdajů. V projednávané věci navíc uvedla žalovaná výdaje 0 Kč, nebyly uvedeny výdaje na bydlení. 12. V souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Pokud žalobkyně neprokázala, že dostatečně zjišťovala a prověřovala výdaje žalované, tak je zřejmé, že jednala v rozporu s touto svojí zákonnou povinností. Dle soudu se bez reálných skutečností nelze spolehnout pouze na ekonomický model. 13. Pokud tedy byla následně mezi právní předchůdkyní žalobkyně jakožto věřitelem a žalovanou jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dále pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o. z., nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Jak již bylo konstatováno výše jde o neplatnost absolutní, tzn. že úvěrová smlouva je neplatná, aniž by žalovaná neplatnost namítala. 14. V řízení bylo prokázáno, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, přičemž žalovanou byla uhrazena částka 27 976,47 Kč. Žalovanou uhrazené splátky však nebyly hrazeny pouze na jistinu, ale rovněž na úroky. Právě proto byla právní předchůdkyní žalobkyně nesplacená jistina vyčíslena částkou 9 001,81 Kč. 15. Z hlediska výpočtu dlužné částky je situace poměrně snadná. Od celkového poskytnutého úvěru je třeba odečíst realizované platby. Zůstává tedy nesplněný dluh na jistině úvěru ve výši 2 023,53 Kč. Na straně žalované došlo ve smyslu § 2991 o. z. k bezdůvodnému obohacení ve výši 2 023,53 Kč, což je částka, kterou musí žalovaná žalobkyni jako ochuzené vydat. Zároveň soud stanovil přiměřenou lhůtu k zaplacení bezdůvodného obohacení v souladu s ustanovením § 87 ZSÚ, které je speciálním ustanovením vůči úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, to 30 dnů od právní moci rozsudku. Tímto je též stanovena splatnost částky bezdůvodného obohacení a případné prodlení žalovaného tak může nastat až po marném uplynutí soudem stanovené lhůty k zaplacení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Proto soud výrokem I. podané žalobě částečně vyhověl. 16. Vzhledem k tomu, že úvěrová smlouva byla z dů