13 C 218/2023-46 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne , datum, se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím (úroky, zákonnými úroky z prodlení) z titulu smlouvy o úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, ) poskytla žalovanému úvěrový rámec (revolvingový úvěr) prostřednictvím platební karty až do výše 40 000 Kč, přičemž maximální úvěrový rámec činil až 500 000 Kč. Z úvěrového rámce žalovaný vyčerpal částku 56 504,66 Kč. Tento úvěr se žalovaný zavázal hradit měsíčními splátkami, čemuž nedostál. Dlužná částka je představována nesplacenou jistinou ve výši 34 196,77 Kč, náklady s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, smluvní pokutou ve výši 5 678,50 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 5 099,76 Kč a kapitalizovaným úrokem ve výši 2 003,46 Kč.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, přestože byla řádně obeslán.3. Ve věci bylo nařízeno jednání na , datum, , k tomuto jednání se žádný z účastníků nedostavil, ač byli oba předvoláni řádně a včas. Žalobkyně svoji neúčast omluvila a požádala, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Žalovaný svoji neúčast neomluvil. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků řízení dle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř.4. Provedeným dokazováním soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.5. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru dne , datum, , na jejímž základě měla právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši až 40 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal uhradit poskytnutý úvěrový rámec včetně smluvního příslušenství a poplatků v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % z čerpané jistiny, nejméně však ve výši 500 Kč, se splatností vždy 17. den v měsíci. Úvěrový rámec měl úrok ve výši 23,76 % ročně. Žalovaný byl povinen dle smlouvy o úvěru žalobkyni platit poplatky dle sazebníku žalobkyně a pojistné a v případě prodlení zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nesplacené jistiny. V rámci prověřování úvěruschopnosti bylo o žalovaném zjištěno, že je svobodný, bydlí v , Anonymizováno, , pracuje jako , Anonymizováno, , jeho čistý příjem je 15 500 Kč, celkové náklady domácnosti činí 9 500 Kč (smlouva o revolvingovém úvěru, č. l. 6-9 + rámcová smlouva o poskytování bankovních produktů a služeb č. , číslo, + formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru).6. Z výpisu k předmětnému úvěru vyplývá, jak žalovaný úvěr čerpal a jaké mu byly účtovány poplatky, pojistné a pokuty. Z výpisu soud dále zjistil, že žalovaný na čerpanou částku uhradil částku 32 981 Kč (výpis z úvěrového účtu).7. Vzhledem k tomu, že se žalovaný ocitl v prodlení se splátkami, právní předchůdkyně žalobkyně odstoupila od úvěrové smlouvy a celý úvěr zesplatnila ke dni 30. 4. 2023 (odstoupení od úvěrové smlouvy).8. Smlouvou ze dne , datum, postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek vč. přílohy). Přípisem ze dne 25. 5. 2023 bylo žalovanému sděleno, že došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 5. 2023 vč. podacího archu). Zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k zaplacení dlužné částky (předžalobní upomínka ze dne 11. 9. 2023 vč. podacího archu).9. Ohledně ověřování úvěruschopnosti byla žalobkyně vyzvána ze strany soudu ještě před jednáním usnesením ze dne 27. 11. 2023. Žalobkyně na uvedené usnesení reagovala podáním ze dne 14. 12. 2023, kde popsala hodnocení úvěruschopnosti ve vztahu k žalovanému, kdy vycházela z jím uváděných skutečností v žádosti a ověřila záznamy žalovaného v registrech. K ověření tvrzení v žádosti ohledně příjmů a výdajů žalovaného konkrétně neuvedla nic, ani nedoplnila žádné důkazní návrhy.10. O potřebě doplnit skutečnosti a důkazy stran ověření úvěruschopnosti žalovaného by byla žalobkyně poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. při jednání, čemuž však svojí nepřítomností zabránila. V tomto směru soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3970/2008 (publikován v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. C 8810), když nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008).11. Dle soudu tedy žalobkyně ve vztahu k prověřování úvěruschopnosti žalovaného neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní.12. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39). Této povinnosti původní věřitel absolutně nedostál, když neověřil ani příjem žalovaného (resp. uvedené neprokázal) a dále neprokázal ověření výdajů žalovaného ve výši 9 500 Kč. Pokud žalobkyně neprokázala, že její předchůdkyně dostatečně zjišťovala a prověřovala výdaje žalovaného, tak je zřejmé, že jednala v rozporu s touto svojí zákonnou povinností.13. Pokud tedy byly následně mezi právní předchůdkyní žalobkyně jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva je tato neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dále pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o. z., nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Jak již bylo konstatováno výše jde o neplatnost absolutní, tzn. že úvěrová smlouva je neplatná, aniž by žalovaný neplatnost namítal.14. V řízení bylo prokázáno, že na úvěr byla čerpána částka 56 504,66 Kč, přičemž byla uhrazena částka 32 981 Kč a na jistině tedy zůstává částka 23 523,66 Kč. Z hlediska výpočtu dlužné částky je situace poměrně snadná. Od celkového poskytnutého úvěru je třeba odečíst realizované platby. Zůstává tedy nesplněný dluh na jistině úvěru ve výši 23 523,66 Kč. Na straně žalovaného došlo ve smyslu § 2991 o. z. k bezdůvodnému obohacení ve výši 23 523,66 Kč, což je částka, kterou musí žalovaný žalobkyni jako ochuzené vydat. Zároveň soud stanovil přiměřenou lhůtu k zaplacení bezdůvodného obohacení v souladu s ustanovením § 87 ZSÚ, které je speciálním ustanovením vůči úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, to 30 dnů od právní moci rozsudku. Tímto je též stanovena splatnost částky bezdůvodného obohacení a případné prodlení žalovaného tak může nastat až po marném uplynutí soudem stanovené lhůty k zaplacení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Proto soud výrokem I. podané žalobě částečně vyhověl.15. Vzhledem k tomu, že absolutně neplatná byla z důvodu nedostatečného zkoumání úvěryschopnosti žalovaného úvěrová smlouva, nepřiznal soud žalobkyni požadované poplatky, úroky, úroky z prodlení, smluvní pokutu, a další uplatněné náklady, neboť podklad pro jejich přiznání – úvěrová smlouva – také odpadl. Ve zbytku žaloby týkající se úroků, poplatků, smluvní pokuty a souvisejících úroků z prodlení soud žalobu výrokem II. zamítl.16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto výrokem III. v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl sice pro provedené kapitalizaci celkového nároku žalobkyně ve věci poměrně úspěšnější než žalobkyně, nicméně pro jeho pasivitu v celém řízení mu žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.