13 C 234/2023-27 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud zavázal žalovanou k zaplacení částky 27 000 Kč představující nesplacenou jistinu úvěru ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou. Žalobkyně dále požadovala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 1 374,48 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 115 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 27 000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 22,08 % ročně z částky 27 000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila zejména tím, že na ni byla ze strany právního předchůdce žalobkyně s účinností ke dni , datum, postoupena příslušná pohledávka, když ke dni 19. 3. 2022 provedl právní předchůdce žalobkyně jakožto poskytovatel úvěru vyčíslení a dlužná jistina úvěru k tomuto dni činila 27 000 Kč. Ke dni postoupení pohledávky přitom dluh ze smlouvy bez příslušenství činil 73 278,89 Kč. Žalobkyně však neučinila předmětem řízení částku 23 617,96 Kč ani navýšení účtované právním předchůdcem žalobkyně.2. Žalovaná se k věci přes výzvu soudu nevyjádřila.3. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a z předložených listinných důkazů učinil tato skutková zjištění (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř.).4. Dne , datum, uzavřela žalovaná se společností , právnická osoba, , smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, ve výši 30 000 Kč, když tuto částku měla žalovaná splácet v měsíčních splátkách po 2 951 Kč. Prověření úvěruschopnosti žalované lze dle předložené zákaznické karty považovat za dostatečné. Částka byla žalované poskytnuta v hotovosti v den uzavření smlouvy (smlouva o úvěru). Pohledávka z úvěrové smlouvy byla postoupena žalobkyni s účinností ke dni , datum, (smlouva o postoupení pohledávek, seznam pohledávek, oznámení žalované ze dne 16. 12. 2022, podací lístek ze dne , datum, ). Žalovaná byla k zaplacení svého dluhu vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 1. 6. 2023 (výzva, podací lístek ze dne , datum, ). Z umoření dluhu je patrné, že žalovaná celkem uhradila částku 10 000 Kč, poslední splátka byla uhrazena dne 11. 11. 2021 (tabulka umoření dluhu).5. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.6. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne , datum, platně uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve výši 30 000 Kč. Součástí smlouvy bylo ujednání o „poplatcích“ v souhrnné výši 31 967 Kč, tj. více než 100 % jistiny, jenž je zcela nepřiměřené, věřiteli nevznikly žádné neobvyklé náklady. Soud se ztotožňuje s ustálenou judikaturou v názoru, že sjednání odměny úvěrujícího převyšující 100 % jistiny je zcela nemravné. Žalobkyně však učinila předmětem řízení pouze částku 27 000 Kč, tedy zůstatek nedoplatku jistiny úvěru. V řízení bylo dále zjištěno, že žalovaná uhradila celkem částku 10 000 Kč, z čehož lze dovodit, že částka 3 000 Kč byla uhrazena na jistinu úvěru a částka 7 000 Kč na „poplatky.“ Ujednání o odměně ve výši zcela zjevně nepřiměřené částce poskytnuté původním věřitelem podle názoru soudu v rozporu s dobrými mravy a v rozporu s požadavkem dobré víry znamená k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a to v části, v níž tato částka přesahuje 30 % jistiny za dobu trvání úvěrového vztahu (21 měsíců). Není přitom podstatné, jak poskytovatel úvěru svou odměnu ve smlouvě označí (typicky jako „poplatek za poskytnutí úvěru“, „obchodní úrok“, poplatek za jiné služby – stanovený ovšem fixní částkou bez ohledu na fakticitu plateb, případně jakékoli jiné označení), ani to, zda tuto odměnu označuje a uvádí jako celkovou částku, či zda uvádí jakékoli její složky (zde úrok a poplatky), dokonce ani to, které své náklady se tímto snaží pokrýt, jedná-li se o zcela standardní náklady úvěrujících (administrativa, zaměstnanci, vedení účtů, vymáhání). Za podstatné je třeba považovat to, že všechny tyto částky jsou svou povahou odměnou poskytovatele úvěru, a musí být přiměřené výši poskytované částky a délce doby, po niž je úvěr splácen (srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 3. 2012, sp. zn. 101 VSPH 14/2012 vydaný ve skutkově i právně obdobné věci).7. Jelikož žalovaná obdržela na základě jinak platné úvěrové smlouvy částku 30 000 Kč, je povinna ji vrátit po postoupení pohledávky žalobkyni spolu s „poplatky“ ve výši 30 % jistiny, tedy 9 000 Kč. Zaplatila-li tedy žalovaná celkem 10 000 Kč, přičemž z tabulky umoření dluhu je patrné, že na poplatcích bylo uhrazeno celkem 7 000 Kč a 3 000 Kč byly uhrazeny na jistině, zbývá na jistině uhradit částku 27 000 Kč. Soud proto žalobě v rozsahu částky 27 000 Kč s příslušenstvím vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 27 000 Kč s příslušenstvím, neboť žalovaná se dostala do prodlení s placením svého dluhu. Lhůtu k plnění pak soud určil třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Pokud jde o příslušenství, žalovaná se zavázala po splatnosti dále platit úrok ve výši 22,08 % ročně a úrok z prodlení v zákonné výši (§ 2395 a § 1970 občanského zákoníku). Soud jí proto uložil rovněž povinnost zaplatit žalobkyni příslušenství z přiznané částky, a to od doby, od které žalobkyně příslušenství (byť částečně kapitalizované) žádala.8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“). Sazba za úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení činí u tarifní hodnoty přes 10 000 Kč do 30 000 Kč částku 300 Kč (§14b odst. 1 písm. c) bod 2 AT). Soud přiznal žalobkyni náhradu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé). Dále byla žalobkyni přiznána paušální částka jako náhrada výdajů ve výši 100 Kč za každý z úkonů právní služby do podání návrhu (§14b odst. 5 písm. a) AT). Právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH, proto byla částka 1 200 Kč navýšena o 21% DPH, tj. o částku 252 Kč. Žalobkyni byla přiznána rovněž náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 350 Kč. Soud postupoval dle § 14b AT neboť se jedná o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, když soudu je z jeho činnosti známo, že žalobkyně podává množství typově stejných žalob, přičemž skutková tvrzení mají ustálenou podobu a v rámci formulářovým způsobem podaných návrhů dochází pouze ke změně dílčích údajů. Žalobkyně má tedy nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 2 802 Kč. Lhůtu k plnění soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), o místě plnění pak bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř.