16 C 222/2023-39 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobci částku 22.336 Kč s příslušenstvím včetně nákladů spojených s uplatněním pohledávky představující poskytnutou nezaplacenou zápůjčku uzavřenou dne 5.10.2021, na základě které poskytl žalobce žalované částku 15.000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit žalobci poskytnutou zápůjčku včetně poplatku ve výši 5.400 Kč prostřednictvím tří měsíčních splátek se sjednaným datem poslední splátky dne 12.12.2021. Na poskytnutou zápůjčku žalovaná uhradila toliko 5.564 Kč. 2. Městský soud v Brně vydal dne 10.8.2023 elektronických platební rozkaz pod č.j. EPR 165406/2023-7, proti kterému byl včas podán odpor, který následným vyjádřením se k žalobě žalovaná uplatněný nárok zcela neuznala, a to z důvodu nedostatečného prověření úvěruschopnosti ve smyslu ust. § 85 zákona č. 257/2016 Sb., jakož i s ohledem na svůj nepříznivý zdravotní stav. 3. Následně k dotazu soudu žalobce prostřednictvím zástupce navrhl, aby soud v duchu podaného vyjádření k žalobě žalobu bez dalšího zamítl. 4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Ze smlouvy o půjčce ze dne 5.10.2021 soud zjistil a vzal za prokázáno, že žalobce jako věřitel uzavřel s žalovanou jako s klientem smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl věřitel klientovi zápůjčku v celkové výši 15.000 Kč, kdy klient se zavázal uhradit věřiteli poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 5.400 Kč, a to spolu se zápůjčkou prostřednictvím tří měsíčních splátek, kdy splatnost prvé splátky ve výši 6.800 Kč nastala 31. den ode dne poskytnutí zápůjčky, splatnost druhé splátky ve výši 6.800 Kč nastala 62. dnem ode dne poskytnutí zápůjčky a splatnost třetí splátky ve výši 6.800 Kč nastala 93. dnem ode dne poskytnutí zápůjčky. Dne 8.11.2021 byla vyhotovena upomínka, kterou byla žalovaná upomenuta k úhradě dlužné částky 7.580 Kč. Upomínkou ze dne 19.11.2021 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky 8.495 Kč a podáním ze dne 8.12.2021 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky 23.437 Kč spolu s oznámením o zesplatnění úvěru z důvodu neplacení dlužných splátek. Opakovanou výzvou k úhradě ze dne 17.12.2021 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky 24.153 Kč a pokusem o smír ze dne 30.12.2021 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky 24.097 Kč. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 12.5.2023 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky 25.435 Kč do tří dnů od sepsání výzvy. Ze závěrečné zprávy Fakultní nemocnice [obec], [anonymizována dvě slova] ze dne 16.12.2021, jakož i z výpisu ze zdravotní dokumentace bylo soudem zjištěno, že žalovaná je dlouhodobě léčena pro [anonymizována dvě slova], a to od roku 2006, kdy stav žalované výrazně snižuje její soběstačnost, [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] apod. Jedná se tak o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. 5. S ohledem na datum vzniku právního poměru mezi účastníky posuzoval soud závazkový vztah mezi účastníky ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), neboť se jedná o právní poměr vzniklý až po 1.1.2014. 6. Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby jí užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Dle ust. § 547 o.z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 8. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, a nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Ve smyslu ust. § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto usnesení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je po úpravě důvodná, byť z jiného důvodu, než bylo původně žalobcem požadováno. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky řízení byla dne 5.10.2021 uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 a následující o.z. ve spojení s ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 citovaného zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak žalobce je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 citovaného zákona). V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalované peněžní prostředky v celkové výši 15.000 Kč. 14. Ze shora uvedeného je tedy zřejmé, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Byť zákon stanoví, že soud zkoumá námitku neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka jen na návrh dlužníka, soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C [číslo], ve kterém se zcela jednoznačně soudní dvůr vyjádřil k otázce relativní či absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru. V citovaném rozhodnutí je uvedeno, že: "Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v Článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které s porušením této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu". Soud z tohoto důvodu zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobce z úřední povinnosti. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna i společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu dále srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2018, pod sp.zn. 33 Cdo 2178/2018). 15. Ohledně splnění povinnosti ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. žalobce nebyl soudu schopen předložit důkazy vážící se