20 C 244/2023-28 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se návrhem došlým soudu 28. 7.2023 domáhal po žalářované zaplacení nedoplatku ze tří smluv o úvěru, které byly uzavřeny mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, a žalovanou.2. Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalované, neboť měla doručení vykázáno podle § 101 odst. 3 o.s.ř..3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, ze kterých má prokázaný následující skutkový stav.4. První žalovanou smlouvu uzavřela se společností , právnická osoba, 23. 10. 2020 na 10 000 Kč, kterou žalovaná měla splácet v 60. týdenních splátkách po 300 Kč a celkově měla vrátit 18 000 Kč a RPSN činí 206,15 % a zápůjční úroková sazba činí 32,15 % p.a. (důkaz smlouvou o spotřebitelském úvěru v pohotovosti číslo , hodnota, ) . Na tuto smlouvu uhradila 7 800 Kč, součástí smlouvy je karta zákazníka – žádost o spotřebitelský úvěr, ze kterého bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce si ověřoval finanční situaci žalované vyplněním dotazníku, ze kterého vyplývá, že měsíční příjem žalované je státní podpora ve výši 30 913 Kč a výdaje na bydlení 18 500 Kč.5. Druhá žalovaná půjčka byla uzavřena 10. 8.2020 na 10 000 Kč a měla být splácena ve splátkách. 60 týdnů po 300 Kč, celkem 18 000 Kč, za stejných podmínek (důkaz smlouvou číslo , hodnota, ). Na tuto smlouvu zaplatila žalovaná 11 000 Kč.6. Třetí smlouvu uzavřela právní předchůdkyně žalobce a žalovaná na částku 30 000 Kč dne 22. 5. 2020 (důkaz smlouvou číslo , hodnota, ), kdy částka v celkové výši 58 200 Kč měla být splácena ve 80. splátkách po 728 Kč a poslední splátka ve výši 688 Kč, přičemž RPSN je 163,22 Kč a úrok za zápůjčku 32,15 %. Součástí smlouvy je karta zákazníka pro žádost o spotřebitelský úvěr, kde jsou majetkové poměry žalované zjišťovány tak, že její příjem ze sociálních dávek je 28 032 Kč a měsíční výdaje 13 966 Kč, kdy je zde uvedena splátka úvěru ve výši 666 Kč.7. Smlouva o postoupení pohledávek ze společnosti , právnická osoba, na žalobce je ohledně všech tří smluv dne 23. 3. 2023. Oznámení o postoupení pohledávky bylo učiněno dopisem z 19. 4. 2023. Předžalobní výzva byla učiněna dopisem právního zástupce žalobce ze dne 10. 7. 2023 (důkaz dopisy ze dne 19. 4.2023 včetně podacího lístku a předžalobní výzva včetně podacího lístku poště z 10. 7. 20).8. Soud nárok žalobce posuzoval podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, kdy smlouvu o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve stavu k 31. 12. 2020 je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, poskytovatel posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopností spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami nebo že z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit pojistnou jistotu spotřebitelskému úvěru v době přiměřené jeho možnostem10. Při posouzení skutečnosti, jak poskytovatel úvěru zkoumal majetkové poměry žalované, soud dospěl k závěru, že tyto poskytovatel dostatečně nezkoumal, neboť se spokojil pouze s dokladem o výši důchodů a výši nájemného, přičemž tyto listiny nejsou ke podkladu o zkoumání majetkových poměrů připojeny. Žádným jiným způsobem příjmy a výdaje žalované právní předchůdce žalobce nezkoumal.11. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 „ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“. Vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Navíc v projednávané věci již poskytovatel úvěru poskytl úvěr opakovaně v období téhož roku. Soud tedy po zhodnocení předložených důkazů dospěl k závěru, že smlouvy o úvěru jsou neplatné a žalovaná je povinna vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve formě poskytnuté částky každého z úvěrů po odečtení toho, co již žalovanou bylo vráceno. V prvním žalovaném úvěru je tedy žalovaná povinná zaplatit částku 2 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od doby postoupení pohledávky do3 dnů od právní moci rozsudku, kdy povinnost vydat bezdůvodné obohacení podle § 2991 a následujících občanského zákoníku a povinnost platit úrok vyplývá z § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 vládního nařízení číslo 351/2013 Sb.. Ve zbytku soud nárok zamítl.12. Ohledně druhého nároku, kdy byla zapůjčena částka 10 000 Kč a zaplacena částka 11 000 Kč, soud žalobu zamítl, neboť žalovaná uhradila více, než jí bylo zapůjčeno. Ohledně třetího uplatněného nároku byla zapůjčená částka 30 000 Kč a na tuto žalovaná zaplatila 28 550 Kč. Soud tedy uložil žalované zaplatit bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu, tj. 1 450 Kč se zákonným úrokem z prodlení od doby postoupení pohledávky do 3 dnů od právní moci rozsudku (lhůta k plnění vyplývá z § 160 odst. 1 o.s.ř.). Ve zbytku soud žalobu zamítl.13. Při rozhodování o nákladech řízení soud vycházel z úspěchu účastníků řízení, kdy v rozhodující části je úspěšná žalovaná. Proto soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěšné žalované žádné náklady nevzniklý.