20 C 321/2023-26 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se návrhem došlým soudu 1. prosince 2023 domáhal po žalovaném zaplacení nedoplatku se smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, a žalovaným 31. 3. 2021 na částku 35 000 Kč, kdy žalovaný po celou dobu uhradil pouze 10 802 Kč.2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil. K nařízenému jednání se nedostavil, doručení měl vykázáno. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. soud jednal v jeho nepřítomnosti. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, a to smlouvou o spotřebitelském úvěru v hotovosti (důkaz smlouvou číslo , hodnota, ), uzavřené mezi , právnická osoba, a žalovaným na částku 35 000 Kč, kdy měla být vrácena celková částka 63 840 Kč a RPSN činila 215,01 %, a půjčka měla být splácena po dobu 60 týdnů ve splátkách po 1 064 Kč. Celková částka k úhradě byla tedy 63 840 Kč, přičemž jistina činila 35 000 Kč, úrok 7 000 Kč, administrativní poplatek 7 000 Kč, odměna za hotovostní inkaso splátek 14 000 Kč, poplatek za pojištění 840 Kč. Výše úroků činila 32,15 % ročně. Z karty zákazníka k žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 31. 5. 2021 bylo zjištěno, že ohledně příjmu žalovaného bylo uvedeno, že se jedná o OSVČ s čistým měsíčním příjmem 47 000 Kč a výdaje na bydlení a osobní výdaje činí celkem 9 200 Kč. Byla předložena k ověření finanční situace žadatele, pracovní smlouva plus nájemní smlouva. Nárok byl postoupen ze společnosti , právnická osoba, na žalobce smlouvou ze dne 1. 6. 2023 včetně seznamu postoupených pohledávek (důkaz smlouvou ze dne 1. 6. 2023). Tímto je prokazována aktivní legitimace žalobce. Oznámení o postoupení pohledávky bylo zasláno žalovanému dopisem ze dne 23. 6. 2023 (důkaz dopisem včetně podacího lístku).3. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit, zaplatit úroky.4. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen „ZoSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.5. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Dle ust. § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.7. Dle ust. § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Dle ust. § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.9. Na základě prokazování soud dospěl k závěru o následujícím skutkovém stavu. Smlouva s právním předchůdcem žalobce byla uzavřena na úvěr ve výši 35 000 Kč, kdy žalovaný splatil celkem 10 802 Kč. Soud má za prokázáno, že žalobce dostatečně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného, kdy listiny prokazující majetkové poměry žalovaného nebyly doloženy. Nebyly doloženy ani listiny prokazující výdaje žalovaného. Předchůdce žalobce pouze měl k dispozici pracovní smlouvu a nájemní smlouvu žalovaného. Za této situace má soud tato, že předchůdce žalobce nesplnil svou povinnost při posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele, navíc smlouva samotná je v rozporu s dobrými mravy, kdy žalobce má určenou jistinu 35 000 Kč a má podle smlouvy vrátit částku 63 840 Kč, tedy téměř dvojnásobek půjčené částky. Soud proto považoval žalobu za důvodnou pouze v rozsahu bezdůvodné a obohacení a tj. poskytnuté jistiny po odečtení zaplacených částek a v zákonem úroku z prodlení podle § 1968 a následujících občanského zákoníku, kdy výše úroku z prodlení je ve výši vládního nařízení číslo 351/2013 Sb.. Ve zbytku proto soud žalobu zamítl. Při rozhodování o nákladech řízení soud vycházel z úspěšnosti účastníků v řízení, kdy při porovnání úspěchu a neúspěchu dospěl k závěru, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Zároveň soud rozhodl o povinnosti žalobce doplatit soudní poplatek ve výši 350 Kč, kdy žaloba byla podaná jako návrh na elektronický platební rozkaz, který však ve věci nebyl vydána (položka 2 odst. 3 sazebníků soudních poplatků).