33 C 149/2024-30 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou domáhá vydání rozhodnutí, dle kterého by žalovaný byl zavázán k zaplacení celkem částky 12 755,01 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru poskytnutého na základě smlouvy č. , hodnota, ze dne 25. 11. 2021 právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, . Na základě výše uvedené smlouvy žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 22 000 Kč v hotovosti, spolu s jistinou se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru ve výši 18 894 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 2 921 Kč v počtu 14. Poslední splátka připadla na den 25. 1. 2023. Žalovaný nehradil řádně a včas splátky, celkem zaplatil částku 23 000 Kč, která odpovídá sedmi řádně uhrazeným splátkám. Předchůdce žalobce alokoval úhradu ze strany žalovaného poměrně na jistinu, a to ve výši 12 027,36 Kč a na sjednané příslušenství pohledávky 10 972,64 Kč. Zůstává tak nedoplatek jistiny ve výši 9 972,64 Kč a zůstatek smluvního příslušenství ve výši 7 921,36 Kč. Předmětnou žalobou dále uplatňuje zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 782,37 Kč, a to z dlužné jistiny ve výši 9 972,64 Kč za období od 26. 1. 2023 do 1. 11. 2023 ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. V rámci skutkových tvrzení, pokud jde o prověření úvěruschopnosti žalovaného, žalobce uvedl obecné údaje, kdy posuzoval předchůdce žalobce úvěruschopnost žalovaného na základě vyplněné žádosti o úvěr, kde žalovaný uvedl základní údaje o své osobě a o finanční situaci, s tím, že na dokumentu jsou rovněž vyznačeny listiny či doklady, které byly žalovaným předloženy k posouzení jeho bonity a úvěruschopnosti.2. Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil.3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se účastníci nedostavili, žalobce se omluvil z jednání a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků dle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř.4. Soud provedl dokazování a dospěl k následujícím dílčím skutkovým závěrům.5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 25. 11. 2021 a žádosti o úvěr z téhož data soud zjistil, že na základě žádosti žalovaného poskytl předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, ., žalovanému úvěr ve výši 22 000 Kč. Převzetí finančních prostředků žalovaný stvrdil svým podpisem ve smlouvě. Vedle jistiny se žalovaný zavázal zaplatit úrok v celkové výši 1 116 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 10 780 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 3 038 Kč a inkasní poplatek ve výši 3 960 Kč, tj. příslušenství v celkové výši 18 894 Kč, to vše ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 2 921 Kč. Z žádosti o úvěr soud zjistil, že předchůdce žalobce prověřoval úvěruschopnost žalovaného tak, že ověřil výplatní lístky žalovaného a vycházel z údajů, že čistá mzda žalovaného činí 24 200 Kč. Pokud jde o náklady na bydlení, vycházel předchůdce žalobce toliko z tvrzení žalovaného, a to že náklady na bydlení činí 3 000 Kč, kdy bydlí v nájmu. Dle údajů uvedených v žádosti žalovaný dále hradil měsíční splátky stávajících půjček ve výši 2 000 Kč měsíčně. Z této listiny soud zjistil, že kromě výplatních lístků předchůdce žalobce žádné listiny k ověření úvěruschopnosti neměl k dispozici.6. Z přípisu předchůdce žalobce ze dne 2. 1. 2024 a podacího archu ze dne 3. 1. 2024 soud zjistil, že předchůdce žalobce oznámil žalovanému postoupení pohledávky na žalobce. Z předžalobní upomínky ze dne 9. 4. 2024 a podacího archu ze dne 10. 4. 2024 soud zjistil, že žalobce před podáním žaloby žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky.7. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci.8. Předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru dne 25. 11. 2021, na základě které žalovanému poskytl úvěr ve výši 22 000 Kč, kdy tuto částku žalovaný převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Dle tvrzení žalobce na předmětný úvěr žalovaný splatil částku 23 000 Kč. Žalobce dostatečně netvrdil a k důkazu neoznačil listiny, kterými by prokázal prověření úvěruschopnosti žalovaného, zejména pokud jde o jeho výdaje.9. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.13. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.14. Dle ustanovení § 1813 občanského zákoníku, má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.15. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, dne 25. 11. 2021, ve které vystupoval předchůdce žalobce jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný. Na základě této smlouvy poskytl předchůdce žalobce žalovanému téhož dne peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč. Předchůdce žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel. Soud se tedy nejprve z úřední povinnosti (SDEÚ-C-679/18 , Anonymizováno, -, Anonymizováno, ) zabýval tím, zda předchůdce žalobce posoudil před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí tak, jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 AS 30/2015 ze dne 1. 4. 2015). Pokud předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, je smlouva s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018).16. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege) a to od počátku, proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky. Žalobci tak právo na zaplacení požadovaného smluvního úroku, úhrady za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek, nevzniklo a nelze je proto žalobci přiznat. V dané věci bylo možno postupovat v souladu s ustanovením § 2991 a násl. občanského zákoníku, kdy nárok žalobce by byl dán z důvodu bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 22 000 Kč, dle tvrzení žalobce, žalovaný na předmětný úvěr uhradil částku 23 000 Kč. Z výše uvedených důvodů soud žalobu v celém rozsahu zamítl.17. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy úspěšnému žalovanému náleží náhrada nákladů řízení, tomuto však dle obsahu spisu žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, soud proto rozhodl tak, jak uvedeno shora ve výroku II.18. Výrok o povinnosti žalobce zaplat