33 C 320/2023-29 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou domáhá vydání rozhodnutí, dle kterého by žalovaná byla zavázána k zaplacení částky 18 640 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru poskytnutého předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , na základě smlouvy ze dne3. 9. 2020 uzavřené pod číslem , hodnota, . V žalobě dále uvedl, že na základě výše uvedené smlouvy žalované byl poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč, který převzala v hotovosti. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaná zavázala zaplatit 2 400 Kč na úroku, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a za hotovostní inkaso splátek částku 4 800 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 360 Kč. Úrok z úvěru byl sjednán ve výši23,79 %. Žalovaná uhradila pouze částku 2 960 Kč, kterou žalobce částečně započetl na úroky a částečně na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Předmětnou žalobou uplatňuje zaplacení požadované jistiny ve výši 12 000 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 6 640 Kč, dále úrok z prodlení a úrok z dlužné jistiny.2. Žalovaná se k žalobě písemně nevyjádřila.3. Soud provedl dokazování a dospěl k následujícím dílčím skutkovým závěrům.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti č. , hodnota, ze dne 2. 9. 2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, , uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalované na základě smlouvy byl poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč, který převzala v hotovosti. Úvěr se zavázala v 60 týdenních splátkách po 360 Kč. Vedle jistiny se dále zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok ve výši 2 400 Kč, administrativní popletek ve výši 2 400 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Celkem tak byla povinna zaplatit předchůdci žalobce částku 21 600 Kč. Úrok z úvěru byl sjednán ve výši 32,15 %. Z žádosti o spotřebitelský úvěr a karty zákazníka ze dne 2. 9. 2020 soud zjistil, že žalovaná požádala o úvěr ve výši 10 000 Kč. Z karty zákazníka soud dále zjistil, že bydlí v nájemním bytě, kdy výdaje za bydlení činí 4 500 Kč. Pokud jde o příjmy žalované, tento činil částku 3 770 Kč, dále žalovaná pobírala státní podporu ve výši 1 883 Kč a důchod ve výši 4 727 Kč.5. Z přípisu společnosti , právnická osoba, ze dne 23. 6. 2023 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce oznámil žalované postoupení pohledávky na žalobce a současně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky do 10 dnů po obdržení dopisu. Z podacího lístku ze dne 23. 6. 2023 soud zjistil, že tohoto dne byl přípis předán k poštovní přepravě. Z výzvy k plnění – předžalobní výzvy ze dne 25. 8. 2023 a podacího lístku z téhož data soud zjistil, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky.6. Žalobce v žalobě netvrdil, jakým konkrétním způsobem prověřil úvěruschopnost žalované, k výzvě soudu sdělil, že nemá k dispozici od právního předchůdce listiny, na základě kterých předchůdce žalobce posuzoval úvěruschopnost žalované.7. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Dle ustanovení § 1813 občanského zákoníku, má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.13. Dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena dne 2. 9. 2020 smlouva o úvěru č. , hodnota, , ve které vystupoval předchůdce žalobce jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná. Na základě této smlouvy poskytl předchůdce žalobce žalované téhož dne peněžní prostředky ve výši12 000 Kč. Předchůdce žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel, žalovaná jako spotřebitel. Soud se tedy nejprve z úřední povinnosti (SDEÚ-C-679/18 OPR-finance) zabýval tím, zda předchůdce žalobce posoudil před uzavřením smlouvy schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí tak, jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne 1. 4. 2015). Pokud předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti posoudit schopnost žalované splácet úvěr s odbornou péčí, je smlouva s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018).15. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege) a to od počátku, proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky. Žalobci tak právo na zaplacení požadovaného úroku, administrativního poplatku a odměny za hotovostní inkaso splátek, nevzniklo a nelze je proto žalobci přiznat. Pokud však žalovaná na základě této neplatné smlouvy předmět úvěru převzala, kdy čerpala 12 000 Kč ve svůj prospěch, je povinna takto vyčerpané peněžní prostředky vrátit žalobci, jakožto bezdůvodné obohacení (ustanovení § 2991 a násl. občanského zákoníku). Pokud dle tvrzení žalobce žalovaná po uzavření smlouvy na předmětný úvěr uhradila částku 2 960 Kč, je žalobou uplatněný nárok důvodný co do rozdílu mezi částkou čerpanou, tj. 12 000 Kč a částkou již uhrazenou, tj. 2 960 Kč. S ohledem na právě uvedené, tedy soud žalobě v této části vyhověl a ve výroku I. tohoto rozsudku, zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobci částku 9 040 Kč. Jelikož žalovaná nesplnila svoji povinnost týkající se uplatněného práva včas, dostala se do prodlení a je tak v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, povinna zaplatit z této částky i úrok z prodlení. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena zákonem a v posuzovaném případě nebyla ani účastníky dohodnuta, stává se závazek z bezdůvodného obohacení splatný bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku. Za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení lze v tomto případě považovat přípis předchůdce žalobce ze dne 23. 6. 2023, ve kterém předchůdce žalobce stanovil lhůtu k úhradě dlužné částky nejpozději do 10 dnů od doručení přípisu. Předmětný přípis byl předán k poštovní přepravě dne 23. 6. 2023. Soud vychází ze skutečnosti, že dne 26. 6. 2023 byl přípis žalované doručen, následujícím dnem, tj. 27. 6. 2023 počal