38 C 162/2023-34 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 2. 6. 2023 po částečném zpětvzetí se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 15.000 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce, společnost , Anonymizováno, . (dále jen „věřitel“), na základě smlouvy o úvěru ze dne 19. 10. 2022 poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 15.000 Kč. Žalovaný však dosud žalobci dlužnou částku nevrátil, i když byl splatný nejpozději dne 19. 2. 2023. Pohledávka byla postoupena na žalobce. Žalobce marně vyzýval žalovaného k uhrazení dlužných částek.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. V souladu s ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili.4. Z předložených listinných důkazů, a to z výpisu z běžného účtu ze dne 18. 10. 2022 a 19. 10. 2022, smlouvy o úvěru ze dne 19. 10. 2022, z upomínky ze dne 20. 12. 2022, obchodních podmínek věřitele, výzvy ze dne 19. 1. 2023 předžalobní výzvy ze dne 19. 2. 2023 ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022 s přílohou, z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 17. 3. 2023 a výzvy ze dne 17. 3. 2023 včetně podacího lístku, soud zjistil následující skutkový stav:5. Žalobce předložil soudu žalovaným fyzicky nepodepsanou smlouvu o úvěru ze dne 19. 10. 2022, na základě které měl věřitel poskytnout žalovanému částku ve výši 15.000 Kč. Žalovaný měl splatit poskytnutou částku s úrokem ve výši 80,97 % ročně s dalšími poplatky 20 měsíčními splátkami ve výši 1.388,23 Kč. Věřitel poskytnul na účet žalovaného dne 19. 10. 2022 částku 15.000 Kč. Věřitel vyzýval žalovaného k zaplacení celé dlužné částky výzvou ze dne 19. 2. 2023. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 1. 2023. Žalobce oznámil žalovanému postoupení pohledávek oznámením ze dne 17. 3. 2023. Z ostatních provedených důkazů nebyly zjištěny pro spor žádné rozhodné skutečnosti.6. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „OZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle ust. § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.8. Podle ust. § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.9. Podle ust. § 1879 OZ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).10. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je v rozsahu po částečném zpětvzetí důvodná. Žalobce tvrdil, že byla uzavřena smlouva na dálku. Z žádného z předložených důkazů však nevyplynulo, že by konkrétně žalovaný se smlouvou souhlasil. Smlouva není žalovaným podepsána ani zde není možnost jednoznačného určení jednající osoby, když kopie občanského průkazu, nemůže jednoznačně určit, kdo byl jednající osobou, která občanský průkaz poskytla, na rozdíl od osobního kontaktu, kde má jednající možnost ověřit alespoň shodu vzhledu s osobou na občanském průkazu. Na dálku fyzicky podepsána smlouva zase umožňuje odborně posoudit pravost podpisu osoby. Způsob uzavírání smluv uvedený věřitelem neumožňuje žádnou aspoň relativní možnost identifikace osoby akceptující obsah smlouvy. K jednoznačné identifikaci vůle jednající osoby při elektronické komunikaci slouží především kvalifikovaný elektronický podpis. Dále je tu možnost sjednat mezi účastníky jiný způsob identifikace osoby prostřednictvím elektronických prostředků, ale dohoda o tomto způsobu musí být smluvně uzavřena způsobem, který dovoluje jednoznačně identifikovat jednající osobu dle zákonných prostředků, a nikoliv dohodnutým způsobem, jelikož ten je možné použít až po účinnosti smlouvy.11. Obecně písemnost smlouvy vyžaduje smlouvu sepsanou na fyzickém podkladu, který je pak stvrzen účastníky podpisem. Obsah smlouvy je pak (v teoretické rovině) neoddělitelný od podpisů. Na obdobném principu funguje kvalifikovaný elektronický podpis, který přes státem uznanou certifikační autoritu identifikuje osobu, která podpis na určitý dokument připojila, a zaručuje integritu dat a podpisu (že se podepsaná data od podpisu nezměnila). Nároky na smlouvu uzavřenou prostředky elektronické komunikace by měly pro fikci písemnosti dle ust. § 561 odst. 1 OZ pak dle názoru soudu splňovat alespoň obdobnou propojenost „podpisu“ účastníků a elektronického dokumentu. Jedině pak lze alespoň v rámci rozumných možností zaručit zachycení obsahu jednání a určení jednající osoby zároveň (v informatickém názvosloví authentication a identificiation). Opsání kódu ze SMS a jeho uvedení na konci elektronického dokumentu toto vzájemné propojení nevytváří, neboť tento kód může jakákoliv osoba umístit na jakýkoliv jiný konec elektronického dokumentu bez jakékoliv možnosti ověřit, kdo jej tam připojil (obdoba napsání jména na fyzické smlouvě na psacím stroji) a zda následně tento dokument nebyl změněn (je obecnou známostí, že většina elektronických dokumentů je přes editor změnitelná, pokud není jakkoliv chráněná před změnou např. zakódováním).12. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná z titulu vydání bezdůvodného obohacení, když předestřená smlouva nebyla ze strany žalovaného řádně podepsána a tím pádem nebylo prokázáno, že by došlo k uzavření předmětné smlouvy. Věřitel tak měl poskytnout žalovanému peněžní prostředky bez právního důvodu, a to v částce celkem 15.000 Kč. Žalovaný zůstal ve sporu neaktivní a netvrdil ani nedokazoval žádné rozhodné skutečnosti. Věřiteli tak vznikl dle § 2993 OZ nárok na vrácení poskytnuté částky ve výši 15.000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla v souladu s ust. § 1879 postoupena na žalobce, který je tak oprávněn pohledávku vymáhat. Soud tedy žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 15.000 Kč včetně příslušenství, tj. úroku z prodlení v zákonné výši stanovené dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Věřitel vyzval žalovaného k uhrazení dlužných částek přípisem ze dne 19. 2. 2023 s okamžitou splatností. Žalovaný se tak ocitnul v prodlení dne 20. 2. 2023. Od tohoto data žalobci náleží úrok z prodlení. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.13. S ohledem na neprokázání existence výše uvedené smlouvy o úvěru se soud dále zcela nezabýval otázkou případné neplatnosti smlouvy ohledně lichevního jednání věřitele (úroková sazba 80,97 % ročně) nebo nezkoumání úvěruschopnosti žalovaného, které by dle předložených důkazů mohlo rovněž přicházet v úvahu.14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Plná náhrada nákladů řízení žalobce by byla představována zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a odměnou právního zástupce žalobce ve výši 2.600 Kč dle ust. § 7, § 11 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), v platném znění, a to za tři úkony právní služby učiněné do podání žaloby po 300 Kč, jeden úkon právní služby učiněný po podání žaloby ve výši 1.000 Kč, dále za tři náhrady hotových výdajů za úkony učiněné do podání žaloby po 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 advokátního tarifu a jednu náhradu hotových výdajů za úkony učiněné po podání žaloby po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, a to za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, písemné podání soudu ve věci samé – žaloba, písemné podání soudu ve věci samé – částečné zpětvzetí, a daň z přidané hodnoty z těchto částek ve výši 525 Kč dle ust. § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. Celkem se jedná o částku 3.825 Kč. Žalobce byl úspěšný z důvodu částečného zpětvzetí pouze z 85,21 % (neúspěch počítán do podání částečného zpětvzetí) a žalovaný tak byl úspěšný z 14,79 %. Žalobci tak náleží 70,42 % z 3.825 Kč. Žalobci tak náleží částka 2.694 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobce v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. O třídenní lhůtě bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.15. Žaloba splňuje všechny náležitosti určené § 14b odst. 1 advokátního tarifu, když z praxe je soudu známo, že žalobce podává velké množství stejných žalob, ve kterých jsou měněny pouze údaje o úvěru a žalovaných.