42 C 169/2022-79 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhal zaplacení částky ve výši 37.672 Kč s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Svoji žalobu odůvodnil tím, že dne , datum, uzavřel s žalovanou dohodu o narovnání, jež plně nahradila práva a povinnosti týchž stran ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne , datum, . V dohodě se žalovaná zavázala splatit částku 39.888 Kč formou 18 pravidelných měsíčních splátek ve výši 2.216 Kč, splatných vždy do konce příslušného měsíce počínaje dubnem 2021, pod ztrátou výhody splátek. Pohledávka byla zesplatněna, žalovaná zaplatila celkem částku 2.216 Kč. Protože žalovaná neuhradila celou dlužnou částku ani přes zaslání předžalobní výzvy, obrátil se žalobce s předmětným návrhem na soud.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že toho dne byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru, dle které byl žalované poskytnut úvěr s limitem do 50.000 Kč. Výše minimální splátky úvěru činila jednu pětinu částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce; nejméně však výše minimální splátky úvěru činí 300 Kč; pokud byla částka dlužná k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce nižší než 300 Kč, byla výše minimální splátky úvěru rovna částce dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce. Žalovaná se zavázala za každé čerpání úvěru uhradit poplatek ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru. Výše poplatku za čerpání úvěru je stanovena s ohledem na náklady žalobkyně související zejména se zpracováním, vyhodnocením, přijetím a schválením žádosti o úvěr a se zajištěním zdrojů peněžních prostředků ze strany žalobkyně, jejich rezervací pro úvěr a vyplacením peněžních prostředků žalované. Dále se žalovaná zavázala zaplatit z dlužné částky úrok ve sjednané celkové výši 20 % měsíčně. V případě, že by se stal celý dluh splatným postupem dle čl. 6 smlouvy (zesplatnění v důsledku prodlení žalované), je za dobu od prvního dne splatnosti celého dluhu až do splacení dluhu žalovaná povinna zaplatit z peněžních prostředků sjednaný úrok z peněžních prostředků ve výši 15 % ročně místo sjednaného úroku ve výši 20 % měsíčně. Z bodu 6 smlouvy se také podává, že v případě prodlení byla žalovaná povinna zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 121 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení. Dle bodu 9 smlouvy dosahovalo RPSN 519 %.6. Z výpisu z účtu žalované za období 02/2020 vyplývá, že počáteční zůstatek na účtu žalované za daný měsíc dosahoval částky 39.801 Kč a konečný zůstatek částky 38.980 Kč s tím, že kreditní obrat na účtu dosahoval částky 25.100 Kč.7. Z výpisů z účtu žalované k revolvingovému úvěru vyplývá, že žalovaná prostřednictvím dílčích plateb čerpala částku ve výši 34.100 Kč. Z výpisu k revolvingovému úvěru a vyúčtování žalobce je zřejmé, že se žalovaná dostala do prodlení se splácením revolvingového úvěru. Žalobce eviduje dílčí úhrady žalované na poskytnutý úvěr v celkové částce 36.283 Kč, které započetl na jednotlivé položky dlužné částky (jistinu, úroky, poplatky, smluvní pokutu).8. Z emailové zprávy ze dne , datum, vyplývá, že žalobce kontaktoval žalovanou ohledně dlužné částky z titulu úvěrové smlouvy s tím, že žalované učinil návrh na uzavření dohody o narovnání s opětovný nastavením dílčích splátek ve vztahu k vzniklému dluhu. Žalovaná v reakci na to uvedla v další emailové právě výši svých tvrzených výdajů v částce 11.000 Kč na nájemném a 5.000 Kč na ostatních výdajích.9. Z výplatní pásky za období 02/2021 soud zjistil, že žalovaná doložila žalobci před uzavřením dohody o narovnání výplatní pásku k potvrzení svého příjmu v částce čisté mzdy 24.586 Kč.10. Z dohody o narovnání ze dne , datum, je zřejmé, že toho dne uzavřel žalobce s žalovanou dohodu o narovnání, jež měla dle svého obsahu plně nahradit práva a povinnosti týchž stran ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, . Z obsahu dohody je zřejmé, že žalovaná se zde zavázala uhradit žalobci částku 39.888 Kč (bez navýšených úroků) formou 18 pravidelných měsíčních splátek ve výši 2.216 Kč, splatných vždy do konce příslušného měsíce počínaje dubnem 2021, pod ztrátou výhody splátek. Důvodem uzavření dohody bylo prodlení žalované se splácením dluhu vzniklého ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 34.100 Kč. Z bodu 2 dohody vyplývá, že úvěrující v dohodě uvedl, že před poskytnutím úvěru řádně posoudil úvěruschopnost žalované splácet revolvingový úvěr, že smlouva o úvěru je platná a účinná a že na zde uvedenou částku má právní nárok. V čl. 3 dohody je uvedeno, že se „smluvní strany za účelem odvrácení případného řízení o nárocích Úvěrujícího vůči Klientce na úhradu výše uvedené dlužné částky dohodly, že Smlouva a veškerá práva, povinnosti a dluhy, které kdy mezi smluvními stranami v souvislosti se Smlouvou vznikly, ke dni účinnosti této dohody zanikají a v plném rozsahu se nahrazují následujícím závazkem Klientky“.11. Z výzvy k úhradě ze dne 13. 10. 202 vyplývá, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě dluhu z titulu dohody o narovnání a splátkovém kalendáři ze dne , datum, , když k úhradě zbývala nadále dlužná částka 37.672 Kč. Současně žalobce upozorni žalovanou na zesplatnění dluhu v případě, že svůj dluh neuhradí. Z podacího archu vyplývá, že výzva byla adresována žalované dne , datum, .12. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě dluhu před podáním žaloby. Z podacího archu je zřejmé, že výzva byla odeslána na adresu žalované téhož dne.13. Věc byla s ohledem na ust. § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. z."), účinného od 1. 1. 2014, posouzena dle tohoto zákona, neboť se jedná o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014, současně dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, dále „ZSÚ.“14. Soud případ právně kvalifikoval jako tvrzený závazek ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v právní formě úvěru, později nahrazený závazkem z narovnání, resp. změněný restrukturalizací poskytnutého úvěru (§ 2 odst. 1 ZSÚ ve spojení s § 2395n o. z. s § 1903n o. z. a s § 5 odst. 4 ZSÚ).15. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.16. Podle § 580 odst. 1 o. z. je právní jednání neplatné, jestliže odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ustanovení § 586 o. z. platí, že je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.17. Ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. uvádí, že ten kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. A dle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.18. Dle ustanovení § 86 ZSÚ je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 je povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele stanovena nejen na ochranu spotřebitele jako strany smlouvy, ale celé společnosti. V nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. US 4129/18 ústavní soud uvádí: „je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům - tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům - které evidentně poškozují práva svých klientů“. Z uvedeného nálezu pak vyplývá, že pokud soud nezkoumá, zda poskytovatel úvěru splnil svoji povinnost pověřit úvěruschopnost spotřebitele, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu.19. Podle § 87 odst. ZSÚ může spotřebitel namítnout neplatnost úvěrové smlouvy do tří let od jejího uzavření a je-li úvěrová smlouva neplatná je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.20. Dle dikce § 75 ZSÚ je poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí. Z ustanovení § 5 o. z. vyplývá, že jedná-li bez odborné péče ten, kdo k tomu má povinnost, jde takové jednání k jeho tíži.21. Nejprve soud zkoumal otázku, zd