43 C 102/2023-55 — Městský soud v Brně

Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 15 000 Kč s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 15 000 Kč od 24.5.2017 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 000 Kč od 24.6.2018 do zaplacení z titulu smlouvy o úvěru ze dne 23.5.2017, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce (, právnická osoba, ) žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná ničeho neuhradila, vznikl ji tak dluh, který je předmětem žaloby. Žalobce nabyl pohledávku za žalovanou smlouvou o postoupení pohledávek.Žalovaná se k doručené žalobě nevyjádřila.V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili.Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaná a společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , uzavřely dne 23.5.2017 smlouvu o úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, , na jejímž základě poskytla společnost , právnická osoba, žalované při podpisu smlouvy v hotovosti 15 000 Kč, žalovaná se zavázala vrátit částku 25 950 Kč v 13 měsíčních splátkách po 1 950 Kč (smlouva o úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, ). V žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaná uvedla, že je svobodná, bydlí v nájmu, domácnost tvoří jedna výdělečná osoba, je zaměstnána jako pomocná síla, jako příjmy za poslední tři měsíce byl uveden jeden příjem žalované, a to příjem ze závislé činnosti (mzda) ve výši 13 573 Kč a jako výdaje za poslední tři měsíce byly uvedeny výdaje na bydlení 3 500 Kč, na stravování 4 000 Kč a ostatní výdaje 1 000 Kč, jako doklady k příjmům byly uvedeny výplatní pásky a pracovní smlouva, k výdajům smlouvy a pokladní doklady (žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru). Příjem žalovaného z dohody o provedení práce činil za měsíc 2/2017 15 210 Kč, z toho prémie přesčas 4 500 Kč, za měsíc 3/2017 13 400 Kč, z toho prémie přesčas 3 200 Kč, a za měsíc 4/2017 12 100 Kč, z toho prémie přesčas 1 900 Kč (dohoda o provedení práce, tři výplatní pásky). Žalovaný měl od data 1.1.2017 pronajatou část bytu, zavázal se pronajímateli platit 3 500 Kč měsíčně (dohoda, tři pokladní doklady). Poskytovatel úvěru vycházel při finanční analýze žalované z průměrného příjmu 13 573 Kč a z výdajů 8 500 Kč, k nimž přičetl rezervu ne neočekávané výdaje 1 000 Kč, dle výsledku finanční analýzy měla žalovaná volné finanční zdroje ve výši 4 073 Kč (finanční analýza). Smlouvou o prodeji části závodu nabyla pohledávku za žalovanou společnost , právnická osoba, . (smlouva o prodeji části závodu ze dne 6.9.2018), která pohledávku postoupila smlouvou o postoupení pohledávek společnosti , právnická osoba, (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019, oznámení o postoupení ze dne 6.2.2022), jenž pohledávku postoupila žalobci (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 9.6.2021, oznámení o postoupení ze dne 14.10.2022). Žalovaná byla vyzvána k úhradě ve lhůtě sedmi dnů od odeslání předžalobní výzvou ze dne 17.10.2022, odeslanou prostřednictvím pošty téhož dne (předžalobní výzva z 17. 10. 2022, podací lístek).Právním posouzením zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. Společnost , právnická osoba, a žalovaná uzavřely smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) a ve smyslu ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), neboť poskytovatel úvěru jednal v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaná jako nepodnikající fyzická osoba.Poskytovatel spotřebitelského úvěru má podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“) povinnost posoudit schopnost žadatele úvěr splácet a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy. Schopnost žadatele úvěr splácet je poskytovatel povinen posoudit na základě dostatečných informací, nespoléhá se pouze na údaje tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá doložit, na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26.1.2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).Soud dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, neboť u příjmů žalované vycházel z průměru příjmů za poslední měsíce, aniž vzal jakkoli v úvahu, že příjem žalované má výrazně klesající tendenci, přičemž příjem za 4/17 byl o více než 3 000 Kč nižší než za 2/17. V měsíci 4/17 činil příjem pouze 12 100 Kč (z toho 1 900 Kč prémie přesčas) a rozdíl po odečtení výdajů ve výši 9 500 Kč činil pouze 2 600 Kč. Navíc kromě výdajů na bydlení poskytovatel úvěru vycházel pouze z tvrzených celkových výdajů ve výši 5 000 Kč, které nijak neprověřil ani si je nenechal nijak doložit. Pokud poskytovatel úvěru za tohoto stavu úvěr žalované poskytl, počínal si nezodpovědně a musel si být vědom vysokého rizika nesplnění závazku ze strany žalované. Protože poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, je uzavřená smlouva neplatná dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a podle ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.z.“), neboť též zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž k této neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti (srov. opět shora uvedené nálezy Ústavního soudu a rozsudky Nejvyššího soudu, jakož i rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C-679/18).Jelikož uzavřená smlouva o úvěru byla od počátku neplatná, práva z ní nelze přiznat. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. má žalobce, jehož aktivní legitimace vyplývá ze smluv uzavřených podle ustanovení § 2079 a § 1879 o.z., právo na vrácení nesplacené jistiny. Žalobce tak má právo na vrácení částky 15 000 Kč. Žalovaná byla vyzvána k úhradě (§ 1958 o.z.) dopisem odeslaným prostřednictvím pošty dne 17.10.2022, který se při běžném chodu věcí dostal do sféry dispozice žalované třetí pracovní den, tj. ve čtvrtek 20.10.2022, posledním dnem poskytnuté lhůty bylo pondělí 24.10.2022. Od 25.10.2022 je žalovaná v prodlení, a žalobce má dle ustanovení § 1970 o.z. právo na úrok z prodlení, jehož požadovaná výše 8,5 % ročně je nižší než výše dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě co do částky 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 000 Kč od 25.10.2022 do zaplacení vyhověl (výrok I) a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II). Lhůta k plnění byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. Žalobci, jenž neměl procesní úspěch pouze co do části příslušenství, soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč, odměny advokáta po 300 Kč a paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 1 a 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, žaloba) a z částky 252 Kč odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty z odměny a náhrad (§ 137 odst. 3 o.s.ř.), tj. celkem 2 252 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., platební místo podle § 149 odst. 1 o.s.ř.