43 C 113/2024-33 — Městský soud v Brně

Žalobou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky , částka, představující kapitalizovaný poplatek z prodlení s odůvodněním, že žalovaná přistoupila dne , datum, k tomuto dluhu své matky vůči žalobci. Žalovaná dluh vůči žalobci co do důvodu i výše písemně uznala a zavázala se jej uhradit, což však přes předžalobní výzvu neučinila.Žalovaná se k doručené žalobě nevyjádřila.V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout na základě listinných důkazů předložených účastníky. Účastníci s tímto postupem za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili.Z předložených listin soud zjistil následující skutkový stav. Žalobce jako věřitel a žalovaná jako dlužník uzavřeli dne , datum, písemnou dohodu, jíž žalovaná přistoupila k dluhu , jméno FO, spočívajícím v poplatku z prodlení kapitalizovaném celkem ve výši , částka, za pozdní úhrady nájemného a úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu č. , hodnota, v 2. nadzemním podlaží na adrese , adresa, , a to za měsíce září až prosinec 2006 a leden a únor 2007 a vyúčtování služeb za rok 2005; žalovaná tento dluh co do výše a důvodu uznala a zavázala se jej žalobci uhradit (přistoupení k závazku a dohoda o splátkách ze dne , datum, ). Žalobce žalovanou vyzval k úhradě dluhu dopisem ze dne , datum, odeslaným prostřednictvím , právnická osoba, ., na adresu žalované, zásilka byla uložena dne , datum, (výzva k úhradě ze dne , datum, , zásilka).Právním posouzením zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobou uplatněný nárok má oporu v ustanovení § 697 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, dále jen „obč. zák.“ (srov. § 3028 odst. 3, § 3074 odst. 1 věta první zákona č. 89/2012 Sb.). Žalovaná ve smyslu ustanovení § 533 obč. zák. přistoupila k závazku , jméno FO, písemnou dohodou se žalobcem (věřitelem). Žalovaná svůj dluh co do důvodu i výše uznala a zavázala se jej zaplatit, a proto se má za to, že dluh v době uznání v rozsahu uznání trval (§ 558 obč. zák.), a soud má tuto skutečnost ve smyslu ustanovení § 133 o.s.ř. za prokázánu. Uznání dluhu zakládá vyvratitelnou domněnku, podle které se má za to, že v době uznání závazek trval; v řízení, v němž se věřitel (žalobce) domáhá splnění tohoto závazku, pak spočívá důkazní břemeno ohledně neexistence nebo zániku závazku na dlužníku. Důsledkem uznání závazku je tedy přesun důkazní povinnosti (důkazního břemene) z věřitele na dlužníka. Žalovaná zůstala v řízení zcela pasivní, výši a složení dluhu nijak nerozporovala, netvrdila ani neprokazovala žádné skutečnosti, na jejichž základě by bylo možné učinit závěr, že žalobou uplatněný nárok je z hlediska hmotného práva nedůvodný. Soud proto žalobě vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. Lhůta k plnění byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.Soud o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce, jenž byl v řízení zcela procesně úspěšný, má právo na plnou náhradu nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, a částky , částka, představující dvě paušální náhrady hotových výdajů za dva úkony (žaloba, výzva k plnění) po , částka, (§ 151 odst. 3 o.s.ř., § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.). Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.