55 C 232/2023-22 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne , datum, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 15.000 Kč s příslušenstvím a částku ve výši 3.540 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že dne , datum, uzavřel právní předchůdce žalobce (společnost , právnická osoba, ) s žalovanou Smlouvu o půjčce č. , číslo, (dále jen jako „Smlouva“), na základě níž byla žalované poskytnuta v hotovosti půjčka ve výši 15.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce půjčku ve výši 15.000 Kč, včetně souhrnného poplatku ve výši 10.440 Kč, prostřednictvím 53 týdenních splátek, přičemž poslední splátka byla splatná dne 8. 7. 2008. Žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobce částku v celkové výši 6.900 Kč. Na základě Smluv o postoupení pohledávek ze dne , datum, a ze dne , datum, byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovanou. Žalovaná (ačkoliv písemně upomínána) zbývající dlužnou částku žalobci dosud neuhradila.2. Žalovaná se k nároku uplatněnému žalobou nevyjádřila.3. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání i za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili.4. V daném případě provedl soud dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutkový stav. Dne , datum, byla mezi právním předchůdcem žalobce (společností , právnická osoba, ) a žalovanou uzavřena Smlouva o půjčce č. , číslo, (dále jen jako „Smlouva“), na základě které byly žalované poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, což žalovaná svým podpisem stvrdila. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce poskytnutou půjčku, a to včetně souhrnného poplatku ve výši 10.440 Kč, tedy uhradit částku v celkové výši 25.440 Kč, prostřednictvím 53 týdenních splátek ve výši 480 Kč. Nedílnou součástí této Smlouvy byly i Smluvní podmínky. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi společností , právnická osoba, jakožto postupitelem a společností , právnická osoba, . jakožto postupníkem byla na společnost , právnická osoba, postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovanou, což bylo žalované oznámeno dne , datum, . Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi společností , právnická osoba, . jakožto postupitelem a žalobcem jakožto postupníkem byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovanou, což bylo žalované oznámeno dne 11. 9. 2018. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána dopisem zástupce žalobce ze dne 26. 4. 2023.5. V projednávaném sporu nejde o právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných. Soud proto v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „občanský zákoník“) posuzoval daný závazkový vztah podle zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen jako „občanský zákoník“), neboť se jedná o právní poměr vzniklý před 1. 1. 2014. Totéž platí pro posouzení práva na úroky z prodlení.6. Dle ustanovení § 657 občanského zákoníku smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.7. Dle ustanovení § 39 občanského zákoníku neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.8. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena Smlouva o půjčce dle ustanovení § 657 a násl. občanského zákoníku (dále jen jako „Smlouva“). Právní předchůdce žalobce se touto smlouvou zavázal poskytnout žalované půjčku ve výši 15.000 Kč, přičemž žalovaná svým podpisem stvrdila, že půjčka jí byla , datum, v hotovosti vyplacena. Žalovaná se touto smlouvou zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce jak půjčku ve výši 15.000 Kč, tak i souhrnný poplatek ve výši 10.440 Kč, a to prostřednictvím 53 týdenních splátek ve výši 480 Kč. Žalovaná však poskytnutou půjčku ve sjednaných splátkách nevrátila a porušila tak svou základní povinnost z tohoto závazkového vztahu vyplývající. Pokud jde poté o ujednání o souhrnném poplatku ve výši 10.440 Kč, soud jej považuje za neplatné ve smyslu ustanovení § 39 občanského zákoníku. Souhrnný poplatek je totiž v projednávané věci cenou peněz, tedy příjmem plynoucím původnímu věřiteli za poskytnutí peněžních prostředků žalované. Není přitom podstatné, jak poskytovatel půjčky svou odměnu ve smlouvě označí, ani to, zda tuto odměnu označuje a uvádí jako celkovou částku, či zda uvádí jakékoli její složky. Za podstatné je třeba považovat to, že všechny tyto částky jsou svou povahou odměnou poskytovatele, a musí být přiměřené výši poskytované částky a délce doby, po níž je půjčka splácena (k tomu srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 101 VSPH 15/2012 ze dne 22. 3. 2012). Z porovnání výše souhrnného poplatku (tj. 10.440 Kč), výše poskytnuté částky (tj. 15.000 Kč) a její splatnosti (tj. 53 týdnů) však nelze než dovodit, že souhrnný poplatek je k výši půjčky zcela v nepoměru. Soud zde přihlédl i k okolnosti, že ujednání o souhrnném poplatku je sice obsaženo v samotné Smlouvě, ale jako takové je stále součástí formulářově předtištěného vzoru, který neumožňoval žalované jakoukoliv modifikaci a žalované tak bylo v podstatě toto smluvní ujednání vnuceno. Takové ujednání je nutno považovat za nepřijatelné a označit za neplatné pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy (k tomu srov. již nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). Neplatnost tohoto ujednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege), a to od počátku (ex tunc), proto žalobci právo na zaplacení souhrnného poplatku nevzniklo a plnění poskytnuté žalovanou na absolutně neplatné smluvní ujednání nelze započítávat. Pokud tedy žalovaná převzala dne , datum, peněžení prostředky ve výši 15.000 Kč a uhradila částku v celkové výši 6.900 Kč, je žalobou uplatněný nárok důvodný toliko co do rozdílu mezi částkou čerpanou a částkou již vrácenou. S ohledem na právě uvedené tedy soud žalobě v této části vyhověl a ve výroku I. tohoto rozsudku zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobci částku ve výši 8.100 Kč. Jelikož žalovaná nesplnila svou povinnost týkající se tohoto uplatněného práva včas, dostala se do prodlení a je tak v souladu s ustanovením § 517 odst. 2 občanského zákoníku povinna zaplatit i úrok z prodlení. Ve zbývajícím rozsahu (tj. ohledně zaplacení částky ve výši 6.900 Kč s příslušenstvím a ohledně zaplacení částky ve výši 3.540 Kč), soud žalobu ve výroku II. tohoto rozsudku zamítnul.9. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Sluší se v této souvislosti poznamenat, že soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně samotné pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30. 8. 2010). Předmětem řízení bylo zaplacení částky v celkové výši 18.540 Kč [15.000 Kč + 3.540 Kč]. Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I. tohoto rozsudku, tedy částkou ve výši 8.100 Kč, ohledně které soud žalobě vyhověl. Naopak úspěch žalované je představován výrokem II. tohoto rozsudku, tedy částkou v celkové výši 10.440 Kč [6.900 Kč + 3.540 Kč], ohledně které byla žaloba zamítnuta. Žalobce byl proto úspěšný v 43,7 % předmětu řízení, žalovaná byla úspěšná v 56,3 % a po vzájemném zápočtu úspěchu žalované vůči úspěchu žalobce, by žalovaná měla právo na náhradu 12,6 % účelně vynaložených nákladů. Vzhledem k tomu však, že žalované v tomto směru žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, jak je ve výroku III. tohoto rozsudku uvedeno.