72 C 150/2023-99 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se podanou žalobou, ve znění částečného zpětvzetí žaloby co do zákonného úroku z prodlení za období od 7. 6. 2023 do 16. 8. 2023, po žalovaném domáhal zaplacení částky v celkové výši 173.700 Kč s příslušenstvím, a to s tím, že žalobce v žalobě uvedl, že dne 16. 2. 2023 uplatnil u Ministerstva spravedlnosti svůj nárok dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, který spočíval v poskytnutí finančního zadostiučinění ve výši 203.700 Kč z titulu průtahů v soudním řízení a jeho nepřiměřené délky. V reakci na žádost Ministerstvo vydalo dne 7. 6. 2023 stanovisko, v rámci kterého došlo k zamítnutí uplatněného nároku v rozsahu tvrzené majetkové újmy, přičemž v rozsahu tvrzené nemajetkové újmy byl částečně nárok přiznán. S ohledem na skutečnost, že žalobce nesouhlasí se závěrem žalovaného stran části tvrzené majetkové újmy, podává žalobu. Žalobce k tomu uvedl, že dne 21. 10. 2020 podal žalobce u Městského soudu v Brně žalobu o určení obvyklého nájemného proti žalované , jméno FO, , nar. 7. 2. 1949, nájemkyni bytu č. , hodnota, na adrese , adresa, v , jméno FO, . Řízení bylo vedeno u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 43 C 224/2020. V této věci nebylo po dobu 20 měsíců (zpětvzetí žaloby), resp. 22 měsíců (pravomocné skončení věci) nařízeno první jednání a řízení bylo usnesením soudu ze dne 5. 8. 2022, č.j. 43 C 224/2020-84, zastaveno podle § 107 odst. 5 o. s. ř., neboť žalovaná dne 27. 3. 2022 zemřela a žalobce z tohoto důvodu vzal dne 15. 6. 2022 svou žalobu zpět. Předmětné usnesení nabylo právní moci dne 2. 9. 2022, tento den je třeba považovat z pohledu uplatňovaného nároku za konec řízení. K průtahům a nečinnosti soudu došlo bez jakéhokoliv zapříčinění žalobce či jiné objektivní překážky. Naopak právní zástupkyně žalobce se v průběhu celé doby řízení před soudem prvního stupně snažila urgovat nařízení jednání, a to zejména telefonicky, ale i písemně neformálním dotazem ze dne 21. 10. 2021. Předmětem posuzovaného řízení bylo určení obvyklého nájemného, a to za situace, kdy nájemné v daném bytě bylo naposledy zvýšeno dle zákona č. 107/2006 Sb., o jednostranném zvyšování nájemného z bytu, a to na základě oznámení žalobce ze dne 18. 10. 2010 na částku 10.315 Kč. Nájemné v této výši nájemkyně platila od února 2011 do února 2022. Důvodem této skutečnosti je fakt, že paní , jméno FO, v roce 2011 podala žalobu na určení neplatnosti zvýšení nájemného dle oznámení žalobce o jednostranném zvýšení nájemného ze dne 23. 9. 2011, resp. i dle oznámení žalobce ze dne 18. 10. 2010, tato věc byla pravomocně skončena až dne 28. 12. 2019. Po dobu tohoto řízení nájemkyně nebyla povinna platit vyšší nájemné. Následně žalobce požádal soudní znalkyni , tituly před jménem, , jméno FO, o vypracování znaleckého posudku na určení obvyklého nájemného za užívání předmětného bytu. Znalkyně ve svém posudku č. 754/6/20 ze dne 18. 5. 2020 došla k závěru, že min. výše nájemného obvyklého v daném místě a čase za užívání výše popsaného bytu činí 19.000 Kč měsíčně. Posléze tedy žalobce učinil nájemkyni písemný návrh na zvýšení nájemného na částku 19.000 Kč měsíčně, a to na základě dopisu ze dne 18. 6. 2020 zaslaného nájemkyni doporučeně s dodejkou, doručeného dne 22. 6. 2020, na který nájemkyně nijak nereagovala. Žalobce se tedy s nájemkyní na výši nového nájemného nedohodl a podal žalobu na soud. Dále žalobce shrnul časovou souslednost jednotlivých úkonů posuzovaného řízení, kdy s ohledem na vše uvedené má žalobce za to, že došlo ze strany soudu k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu především v časové prodlevě od podání žaloby do nařízení a konání prvního jednání ve věci, kdy žalobce je toho názoru, že k průtahům docházelo mezi jednotlivými uvedenými úkony soudu tj. v době od 21. 10. 2022 do 6. 1. 2021, dále v době od 6. 1. 2021 do 3. 5. 2021, v době od 31. 5. 2021 do 29. 7. 2021, v době od 29. 7. 2021 do 21. 1. 2022, v době od 21. 1. 2022 do 17. 5. 2022 a v době od 15. 6. 2022 do 5. 8. 2022. Soud jednotlivé úkony nečinil v přiměřených lhůtách, čímž porušil svou zákonnou povinnost. Žalobce v této souvislosti poukazuje i na nepřiměřenou celkovou délku řízení, kdy vycházel z Výroční statistické zprávy o délce řízení u Městského soudu v Brně v roce 2020 a 2021, přičemž považuje za přiměřenou celkovou délku řízení v trvání necelých devíti měsíců. Dále žalobce poukázal na skutečnost, že v soudním řízení o určení neplatnosti zvýšení nájemného vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 43 C 1/2012 byla otázka žádosti paní , jméno FO, o osvobození od soudního poplatku a ustanovení zástupce soudem vyřešena během 2,5 měsíce. Žalobce má tedy za to, že posuzované řízení mělo s ohledem na jeho oprávněné zájmy skončit nejpozději do 12 měsíců od podání žaloby. V neposlední řadě s ohledem na dále uvedený nárok na náhradu škody žalobce poukazuje na skutečnost, že v řízení o určení obvyklého nájemného soud rozhoduje zpětně s účinky ke dni podání žaloby. Nesprávný úřední postup tedy žalobce spatřuje v tom, že soud nečinil jednotlivé úkony v přiměřených lhůtách, přičemž tyto průtahy v souhrnu zapříčinily i to, že soud rovněž nevydal rozhodnutí v přiměřené lhůtě. V této souvislosti žalobce poukazuje na skutečnost, že i žalovaný ve svém stanovisku zhodnotil celkovou délku řízení jako nepřiměřenou. Z hlediska posouzení významu řízení a složitosti případu žalobce uvedl, že se jedná o klasické civilní řízení bez zvláštních nároků co do rychlosti, které však nemůže být považováno za řízení extrémně náročné vyžadující rozsáhlé dokazování, posuzování právně složitých otázek, neboť šlo v zásadě o jednoduché posouzení nároku žalobce bez komplikovaných skutkových okolností. Žalobce dále poukázal na skutečnost, že sám svým chováním nezapříčinil žádné průtahy řízení. Přitom řízení jako celek by mělo odpovídat dobou svého trvání času, v němž by uzavření řízení bylo možné očekávat a který vyhovuje požadavku dle článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Délku 20, resp. 22 měsíců, bez nařízení prvního jednání ve věci žalobce považuje za naprosto nepřiměřenou, porušující jeho základní právo na projednání věci bez zbytečných průtahů a postup soudu hodnotí jako nesprávný úřední postup.2. S ohledem na zmíněný průběh a délku posuzovaného řízení tak žalobce konstatoval, že popsaný postup soudu zapříčinil žalobci vznik škody ve výši minimálně 173.700 Kč, kdy tato částka představuje žalobcův ušlý zisk z obvyklého nájemného. Kdyby nedošlo k průtahům v řízení, majetek žalobce by se dle důvodného očekávání s ohledem na pravidelný běh věcí zvětšil o rozdíl mezi nájemkyní placeným a obvyklým nájemným. Žalobce tak mohl dle svých tvrzení zcela důvodně očekávat, že soud v přiměřené době 9 až 12 měsíců vydá rozsudek, kterým vyhoví jeho žalobě, přičemž účinky tohoto rozhodnutí by nastaly ke dni podání žaloby, tj. ke dni 21. 10. 2020. Výše obvyklého nájemného za byt v udržovaném domě v širším centru , jméno FO, byla určena na základě znaleckého posudku č. 754/6/20 ze dne 18. 5. 2020 vyhotoveného soudní znalkyní , tituly před jménem, , jméno FO, . Výše obvyklého měsíčního nájemného v předmětném bytě v roce 2020 činila 19.000 Kč, přičemž nájemkyně hradila nájemné pouze ve výši 10.315 Kč. Žalobce dále odkázal na závěry posudku s ohledem na rok 2020, kdy dle posudku se jednalo o částku ve výši 19.000 Kč, přičemž ve skutečnosti nájemkyně hradila částku ve výši 10.315 Kč a rozdíl tak činil částku ve výši 8.685 Kč, přičemž rozdíl v řízení žalobce vyčíslil částkou ve výši 173.700 Kč. Žalobce tak požadoval ušlý zisk spočívající v rozdílu obvyklého nájemného určeného na základě znaleckého posudku a nájemkyní hrazeného nájemného za období ode dne podání žaloby, tj. od 21. 10. 2020 do 15. 6. 2022 (20 měsíců), kdy vzal svou žalobu zpět, částka ve výši 8.685 Kč za 20 měsíců.3. Na výzvu soudu žalobce podáním ze dne 31. 10. 2023 upřesnil, že žalobce uplatnil u Ministerstva spravedlnosti svůj nárok na majetkovou újmu v částce 173.700 Kč. K příčinné souvislosti mezi řízením o určení obvyklého nájemného vedeným u zdejšího soudu, resp. úspěšnosti žalobce v tomto sporu a mezi ušlým ziskem z nájemného žalobce doplnil následující tvrzení. Nájemné mezi účastníky posuzovaného řízení bylo naposledy určeno na základě zvláštního právního předpisu (z. č. 107/2006 Sb., o jednostranném zvyšování nájemného z bytu) dle oznámení žalobce o jednostranném zvýšení nájemného ze dne 18. 10. 2010 v částce 10.315 Kč. Nájemné v této výši nájemkyně platila od února 2011 do svého úmrtí v březnu 2022. Důvodem této skutečnosti je fakt, že nájemkyně v roce 2011 podala žalobu na určení neplatnosti zvýšení nájemného dle oznámení žalobce o jednostranném zvýšení nájemného, přičemž tato věc byla pravomocně skončena až dne 28. 12. 2019 (sp. zn. 43 C 1/2012 u zdejšího soudu). Dle ust. § 3 odst. 6 zákona č. 107/2006 Sb. žalobce nemohl do pravomocného rozhodnutí soudu v dané věci zvýšit náje