115 C 100/2025-29 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 26. 5. 2025 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 25 324 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, ., (dále je „právní předchůdce“) a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě dne 20. 11. 2023 právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku nejpozději do 30 dnů od poskytnutí úvěru, neplnila však řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostala se do prodlení s úhradou dlužné částky; na svůj dluh neuhradila ničeho. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou na společnost , právnická osoba, a ta na žalobce, což bylo žalované dopisem oznámeno. Podanou žalobou se žalobce domáhal zaplacení dlužné jistiny ve výši 12 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 360 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 320 Kč, poplatků za upomínky ve výši 800 Kč, poplatku za administraci prodlení ve výši 700 Kč, poplatku za písemné upomínky ve výši 1.000 Kč a smluvní pokuty ve výši 6 144 Kč.2. V průběhu řízení vzal žalobce žalobu ohledně úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 000 Kč od 21. 12. 2023 do zaplacení, částky 360 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 360 Kč od 21. 12. 2023 do zaplacení, částky 4 320 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 320 Kč od 21. 12. 2023 do zaplacení a částky 800 Kč, částky 700 Kč, částky 1 000 Kč a částky 6 144 Kč žalobu zpět, proto soud řízení výrokem II. rozsudku v souladu s § 96 odst. 2 o.s.ř. v rozsahu zpětvzetí částečně zastavil.3. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena, nevyjádřila.4. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci, resp. jejich zástupci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili).5. Dne 23.05.2023 byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou prostřednictvím webových stránek uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, . Žalované byla dne 23. 5. 2023 ve prospěch účtu č. , č. účtu, poskytnuta částka ve výši 12 000 Kč (jak také plyne z potvrzení o provedené platbě). Následně právní předchůdcem žalobce a žalovanou prostřednictvím webových stránek uzavřel smlouva o úvěru č. , hodnota, , kterou byla prodloužena splatnost poskytnuté částky do 20. 12. 2023. Současně se žalovaný zavázal uhradit kapitalizovaný úrok ve výši 360 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 320 Kč, poplatky za upomínky (SMS a e-mail), poplatky za administraci v případě prodlení s úhradou dluhu, poplatky za písemné upomínky a smluvní pokutu pro případ prodlení s úhradou dluhu ve výši 0,1 % denně.6. Předchůdce žalobce opakovaně vyzýval žalovanou k úhradě dluhu, a to dopisem ze dne 5. 1. 2024 a 23. 1. 2024.7. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 20. 2. 2024 byla pohledávka za žalovaným postoupena na přechodného věřitele , právnická osoba, , který smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 2. 2024 postoupil pohledávku za žalovaným na přechodného věřitele , právnická osoba, , který následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 6. 2024 postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce.8. Předžalobní výzvou ze dne 20. 6. 2024 žalobce upozornil žalovanou na výši dluhu a vyzval ji k úhradě; výzva byla odeslána téhož dne.9. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.10. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.15. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.16. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.17. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.18. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C–679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru.19. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.20. Z předložené smlouvy o úvěru nevyplývá, že by se právní předchůdce žalobce řádně a s odbornou péčí zabýval schopností žalované splácet poskytnutou částku. Žalobce nadto uvedl, že nedisponuje doklady o prověřování úvěruschopnosti ze strany jeho předchůdce; v důsledku této skutečnosti proto také žalobce vzal žalobu částečně zpět, jak je uvedeno výše, a domáhal se pouze úhrady poskytnuté a nevrácené jistiny ve výši 12 000 Kč.21. Právní předchůdce žalobce tedy postupoval formálně, aniž by dostatečně zjistil a ověřil příjmy a výdaje žalované; nedostál tak své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobce tedy řádně neposoudil, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalované a zda žalovaná bude schopna hradit splátky úvěru. Za této situace neměl být úvěr žalované vůbec poskytnut.22. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit po