115 C 58/2025-27 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 15. 11. 2024 domáhala zaplacení 19 721,55 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel dne 30. 11. 2022 s předchůdcem žalobkyně (, právnická osoba, ) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalovanému v hotovosti poskytnuta částka 20 000 Kč. Žalovaný se zavázala vrátit tuto částku spolu s úrokem ve výši 9 942 Kč, poplatkem za zpracování úvěru ve výši 1.500 Kč a poplatkem za komfortní a flexibilní splácení ve výši 3 996 Kč v 52 týdenních splátkách ve výši 719 Kč. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostal se do prodlení s platbou pravidelných splátek; celkem uhradil 751 Kč.2. S účinností ke dni 29. 4. 2024 předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky za žalovaným na žalobkyni.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“); žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, souhlas žalovaného se předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).5. Dne 30. 11. 2022 byla mezi společností , právnická osoba, a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný svým podpisem potvrdil, že část poskytnuté částky ve výši 7 052 Kč byla použita na splacení dlužného zůstatku ze smlouvy o zápůjčce či spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, a část ve výši 12 948 Kč byla žalovanému vyplacena v hotovosti. Žalovaný se zavázal se tuto částku vrátit spolu s poplatkem a pojistným v celkové výši 37 362 Kč v 52 týdenních splátkách ve výši 719 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 86 %.6. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru 535574669 byla dne 29. 1. 2022 vyplněna zákaznická karta žalovaného. Žalovaný uvedl, že je svobodný, žije s rodiči, pracuje na plný úvazek a nemá žádnou vyživovací povinnost. Žalovaný dále uvedl jeden zdroj příjmu s tím, že jeho čistý příjem činil 19 950 Kč a další příjem domácnosti činil 20 000 Kč. Měsíční výdaje byly odhadnuty ve výši 3 208, žalovaný také hradil další splátky ve výši 1 698 Kč měsíčně. Z karty vyplývá, že údaje uvedené žalovaným byly předchůdcem žalobkyně ověřeny z pracovní smlouvy a výplatních pásek za září, říjen 2022.7. Podle přehledu plateb ze dne 6. 5. 2024 žalovaný na dluh ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uhradila celkem 751 Kč.8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024 byly pohledávky postoupeny na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávek informována dopisem ze dne 29. 4. 2024, kterým byla současně vyzván k zaplacení. Dopis byl odeslán dne 30. 5. 2024.9. Předžalobní upomínkou ze dne 29. 7. 2024 žalobkyně upozornila žalovanou na výši dluhu a opětovně ji vyzvala k úhradě do 13. 8. 2024. Upomínka byla odeslána 29. 7. 2024.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem13. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.14. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.15. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.16. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětných smluv o úvěru.17. Smluvní ujednání mezi účastníky byla svým charakterem spotřebitelskými smlouvami, neboť žalobkyně, resp. její předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.18. V posuzované věci žalovaný sdělil předchůdci žalobkyně informace o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak ani z jedné žádosti o úvěr a listin předložených žalobkyní nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany předchůdce žalobkyně dostatečně zjišťovány, ověřovány a následně hodnoceny. Příjem žalovaného byl ověřen předložením výpisů z výplatních pásek. Předchůdce žalobkyně ale žádným způsobem nezkoumal a neověřoval, co je zdrojem dalších příjmů domácnosti, když žalovaný uvedl, že je svobodný a má pouze jeden zdroj příjmu. Jistě bylo v možnostech předchůdce žalobkyně ověřit si výši těchto dalších příjmů; pokud se předchůdce žalobkyně spokojil s tvrzením žalovaného o celkovém příjmu, aniž se zajímal o všechny jeho zdroje, nelze dospět k závěru, že při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr postupoval s odbornou péčí.19. Ohledně výdajů se předchůdce žalobkyně zjevně spokojil s prohlášením žalovaného, nijak údaje, které uvedl, neověřoval. Předchůdce žalobce nezjišťoval, jaké jsou konkrétní výdaje žalovaného na bydlení, osobní potřeby nebo volnočasové aktivity. Přihlédnout je potřeba také k tomu, že předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr, i když byl žalovaný zatížen úhradou jiných dluhů a části poskytnutého úvěru byl splácen nedoplatek z jiné úvěrové smlouvy. Poskytnutí úvěru žalovanému zatíženému předchozími dluhy při současném nedostatečném zjištění výdajů nelze hodnotit jako obezřetný a pečlivý přístup poskytovatele úvěru.20. Předchůdce žalobkyně tedy postupoval formálně a do žádosti o úvěry uvedl údaje sdělené žalovaným bez toho, aniž by dostatečně ověřil jeho výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do žádostí k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správníh