116 C 261/2024-27 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 14 500 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru, který byl žalované poskytnut na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 12. 11. 2021.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobce (, právnická osoba, , IČO: , IČO, ) uzavřel s žalovanou dne 12. 11. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“). Na základě smlouvy byl žalované poskytnut úvěr výši 15 000 Kč, přičemž převzetí peněžních prostředků žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit v hotovosti formou 65 týdenních splátek ve výši 495 Kč, poslední splátka ve výši 438 Kč, celkovou částku ve výši 32 118 Kč. Tato částka byla tvořena úvěrem ve výši 15 000 Kč, pojistným ve výši 1 950 Kč a poplatkem ve výši 15 168 Kč. Poplatek představoval součet úroku ve výši 9 817 Kč; poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatku za komfortní poskytnutí a splácení ve výši 1 638 Kč a poplatku za flexibilní splácení ve výši 2 213 Kč.5. Z předložené tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná sjednané splátky řádně a včas nehradila, když uhradila pouze částku ve výši 500 Kč dne 17. 11. 2021.6. Z přední strany zákaznické karty soud zjistil, že žalovaná byla svobodná, středoškolského vzdělání, měla dvě vyživovací povinnosti, žila v nájmu a pracovala na plný úvazek. Účelem úvěru bylo ošetření dcery. Zadní strana zákaznické karty obsahující příjmy a výdaje žalované nebyla soudu ani přes výzvu dodána.7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 21. 9. 2023 a přílohy, soud zjistil, že právní předchůdce žalobce s účinností ke dni 27. 9. 2023 postoupil pohledávku na žalobce. O změně v osobě věřitele byla žalovaná informována v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29.9. 2023, které bylo žalované odesláno dle předloženého podacího lístku dne 27. 10. 2023.8. Předžalobní upomínkou právního zástupce žalobce ze dne 15. 2. 2024, která byla žalované dle předloženého podacího lístku odeslána téhož dne na adresu , adresa, , byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky do 1. 3. 2024.9. Dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.10. Dle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Dle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Dle § 87 odst. 2 ZSÚ je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.14. Dle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Právní předchůdce žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel, žalovaná jako spotřebitel. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů tak, jak mu ukládá § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).16. Žalobce ani přes výzvu soudu nedoložil zadní stranu zákaznické karty obsahující mimo jiné údaje o příjmech a výdajích žalované. Nebylo tak prokázáno, že právní předchůdce žalobce ověřoval úvěruschopnost žalované. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce nepostupoval s odbornou péčí a dostatečně neprověřil úvěruschopnost žalované. Z tohoto důvodu je smlouva s odkazem na § 87 odst. 1 ZSÚ a na § 580 ve spojení s § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18).17. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 ZSÚ však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 ZSÚ je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 ZSÚ projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 ZSÚ nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).18. Žalovaná byla v řízení nekontaktní, nereagovala na výzvy soudu a nepodařilo se tak zjistit, jaké jsou její majetkové a výdělkové poměry, na základě kterých by bylo možné odvíjet dobu přiměřenou jejím možnostem ve smyslu § 87 odst. 1 a 2 ZSÚ. S ohledem na pasivitu žalované, která se ve věci nevyjádřila, neposkytla soudu žádné informace stran svých možností k vrácení dluhu, je splatnost předmětného dluhu jako neoprávněného majetkového prospěchu odvozena od výzvy k jeho vydání. V daném případě soud za výzvu k vydání považuje předžalobní upomínku ze dne 15. 2. 2024, ve které byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do 1. 3. 2024. Žalovaná je ode dne 2. 3. 2024 v prodlení s vydáním neoprávněného majetkového prospěchu a žalobci, na něhož byla pohledávka dle § 1879 a násl. občanského zákoníku postoupena, vzniklo dle § 1970 občanského zákoníku právo na úrok z prodlení.19. V ří