38 C 265/2024-41 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 5. 10. 2024 po částečném zpětvzetí žaloby ze dne 20. 1. 2025 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán k povinnosti zaplatit částku 63.776 Kč s příslušenstvím a k náhradě nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , se , adresa, (dále jen „věřitel“), na straně věřitele uzavřel s žalovaným na straně dlužníka dne 30. 6. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 30.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit věřiteli úvěr spolu s úrokem, s úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 14.700 Kč, s náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 4.154 Kč a s inkasním poplatkem ve výši 5.400 Kč formou 14 měsíčních splátek po 3.984 Kč. Žalovaný věřiteli zaplatil částku 7.000 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 20. 5. 2024. Žalobce marně žalovaného vyzýval k uhrazení dlužné částky, od data výzvy požaduje další úroky z prodlení a úrok z úvěru.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z předložených listinných důkazů (žádost o úvěr ze dne 30. 6. 2022, pracovní smlouva ze dne 4. 11. 2019, výplatní lístek za duben 2022 a květen 2022, smlouva o úvěru ze dne 30. 6. 2022, bilance platby žalovaného, smlouva o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024 včetně přílohy, potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 3. 6. 2024, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2024, výzva k plnění ze dne 10. 9. 2024, podací lístek ze dne 11. 9. 2024, výpis z obchodního rejstříku žalobce) soud zjistil následující skutkový stav:4. Dle žádosti o úvěr ze dne 30. 6. 2022, pracovní smlouvy ze dne 4. 11. 2019 a dle výplatních lístků za duben 2022 a květen 2022 měl být žalovaný zaměstnaný s příjmem ve výši 28.003 Kč a s výdaji 10.000 Kč (za nájem 5.000 Kč, za dopravu 4.000 Kč a 1.000 Kč za další půjčky), když dle výplatních lístků žalovaný obdržel za duben 2022 příjem 26.901 Kč a v květnu 2022 obdržel příjem ve výši 29.105 Kč na jeho účet.5. Dle smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 30. 6. 2022 měli věřitel a žalovaný uzavřít smlouvu, na základě které měl věřitel poskytnout žalovanému částku 30.000 Kč, kterou měl žalovaný věřiteli vrátit spolu s úrokem ve výši 1.522 Kč, s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 14.700 Kč, s náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 4.154 Kč a s poplatkem za inkaso plateb v hotovosti ve výši 5.400 Kč, celkem ve výši 55.776 Kč, a to formou 14 měsíčních splátek po 3.984 Kč. Žalovanému byla v hotovosti vyplacena částka 30.000 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činí při splatnosti úvěru 14 měsíců 272,44%.6. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024 včetně přílohy byla pohledávka za žalovaným postoupena z věřitele na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno dne 14. 6. 2024.7. Žalobce vyzýval žalovaného k uhrazení dlužných částek výzvou k plnění ze dne 10. 9. 2024 se splatností dne 25. 9. 2024, podanou k přepravě dle podacího lístku dne 11. 9. 2024.8. Z ostatních provedených důkazních prostředků soud nezjistil žádné další pro rozhodnutí soudu rozhodné skutečnosti.9. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „OZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Dle ust. § 419 OZ spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.11. Dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do 31. 12. 2023 (dále jen „ZoSU“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.12. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Dle ust. § 86 odst. 2 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Dle ust. § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.16. Podle ust. § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.17. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 OZ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZoSU). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (srov. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).18. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s věřitelem uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019).19. Soud zkoumal ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele v souladu s § 87 odst. 1 ZoSU.20. Věřitel v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházel z toho, že měl vlastní měsíční příjem ve výši 28.003 Kč, výdaje pak ve výši 10.000 Kč. Z žádosti o úvěr, z pracovní smlouvy a z výplatních lístků nijak nevyplývá, že by věřitel jakkoliv ověřoval výdaje žalovaného, které mohou v případě pronájmu bytu včetně úhrady jednotlivých služeb přesahovat dle zkušeností soudu částku 5.000 Kč, kterou uvedl žalovaný. Z žádosti o úvěr nijak nevyplývá, že by věřitel výdaje žalovaného jakkoliv ověřoval. Tyto informace vytvářejí nesoulad, který by logicky měl vést k podrobnějšímu zkoumání solventnosti žalovaného. So