41 C 10/2025-37 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se původně žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal vydání rozhodnutí, podle kterého by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 14 999,40 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 999,40 Kč od 27. 6. 2024 do zaplacení ve výši 15 %, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 391,69 Kč za období od 22. 5. 2023 do 13. 6. 2024, kapitalizovaný úrok ve výši 12 488,78 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 265 Kč. V rámci skutkových tvrzení žalobce k věci uvedl, že pohledávku za žalovaným nabyl do svého majetku na základě postupní smlouvy od společnosti , Anonymizováno, s.r.o., IČO , IČO, , když s uvedenou společností žalovaný dne 21. 3. 2023 uzavřel smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu byla poskytnuta částka 15 000 Kč, kterou se zavázal zaplatit do 30 dnů. Ve skutečnosti však žalovaný na čerpané finanční prostředky nic neuhradil, mimo autorizační platby ve výši 1 Kč. Protože žalovaný dluh nezaplatil ani přes výzvu k úhradě dluhu před podáním žaloby, nezbylo žalobci než podat žalobu k soudu.2. Na výzvu soudu k doplnění skutkových tvrzení a důkazů týkajících se prověření úvěruschopnosti žalovaného, žalobce reagoval tak, že svoji žalobu vzal částečně zpět. Po částečném zastavení řízení ze strany soudu (usnesení č. j. 41 C 10/2025-20 ze dne 20. 5. 2025) zůstal předmětem řízení jen nárok, o kterém bylo soudem rozhodováno ve věci samé, tedy nárok uvedený ve výroku I. a II. rozsudku.3. Žalobce i žalovaný k výzvě soudu ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) souhlasili s projednáním věci samé bez nařízení jednání. Žalovaný na výzvu mu soudem zaslanou a jemu doručenou dne 13. 6. 2025 nereagoval. S odkazem na znění ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tak s postupem podle § 115a o. s. ř. souhlasil.4. Na základě listin do spisu založených byl zjištěn následující skutkový stav věci.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že byla uzavřená mezi věřitelem , Anonymizováno, na straně jedné a žalovaným na straně druhé, jako dlužníkem s tím, že účet, na který měly být žalovanému finanční prostředky věřitelem zaslané, byl uvedený pod č.: , č. účtu, . Sjednaná částka čerpaného úvěru činila 15 000 Kč. Doba splatnosti úvěru byla sjednána na 30 dní a smlouva byla uzavřená dne 21. 3. 2023.6. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru vyplývají jednotlivé dílčí parametry úvěru, jakož i to, že byl poskytnutý na 30 dnů, když výše dlužné částky s odměnou pro poskytovatele byla uvedená jako 18 823,68 Kč. Z potvrzení o úhradě částky 1 Kč zaslané věřiteli na jeho účet vedený u , Anonymizováno, . z bankovního účtu žalovaného, tedy z účtu č.: , č. účtu, , bylo postavené na jisto, na jaké číslo účtu mají být žalovanému finanční prostředky společností , Anonymizováno, poslány. Dne 21. 3. 2024 byly žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč na sdělené číslo účtu skutečně zaslané.7. Z oznámení o postoupení pohledávky vyplývá, že dne 1. 7. 2024 bylo žalovanému dáno na vědomí, a to na adresu podle smlouvy, že pohledávka byla postoupená do majetku současného žalobce.8. Z výzvy žalobce adresované žalovanému se podává, že žalovaný byl vyzýván k úhradě dluhu před zahájením soudního řízení.9. Podle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.12. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.13. Z listin do spisu založených je patrné a jimi bylo prokázané, že žalovaný v minulosti finanční prostředky od věřitele ve výši 15 000 Kč čerpal. Z obsahu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 98046/546984 je jasné, že šlo o smlouvu úvěrovou, uzavřenou v souladu s ustanovením § 2395 a násl. občanského zákoníku. Poskytnuté finanční prostředky však žalovaný řádně nesplácel. Jelikož byl úvěr poskytnutý na dobu 30 dnů a splacený řádně nebyl (opak v řízení prokázán nebyl), vzniklo věřiteli právo nárokovat celou dlužnou částku u soudu. Stran právního hodnocení soud uvádí, že v řízení nebylo žalobcem prokázané, že by byla řádným způsobem jeho právní předchůdce prověřil úvěruschopnost žalovaného ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Proto soud k uplatněnému nároku přistupoval jako k nároku na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 2991 občanského zákoníku.14. Protože byla pohledávka za žalovaným ze strany původního věřitele prokazatelně postoupená do majetku současného žalobce, a to platnou postupní smlouvou (§ 1879 a násl. občanského zákoníku), když postoupení pohledávky bylo žalovanému řádně oznámené na adresu podle smlouvy o spotřebitelském úvěru, má soud za to, že je žalobce osobou aktivně věcně legitimovanou k uplatnění nároku u soudu, neboť pohledávkou za žalovaným skutečně disponuje.15. Jelikož bylo v řízení prokázané, a to výpisy z účtu, že byla na částku 15 000 Kč žalovaným zaplacená jen 1 Kč a v průběhu řízení žalovaný na svoji procesní obranu nic dalšího neuvedl a z žádné z listin nevyplývá, že by žalovaným mělo být věřiteli uhrazené cokoliv dalšího, bylo možné žalobci nárok přisoudit. Jinak řečeno, jednotlivá skutková tvrzení se pohledem obsahu listinných důkazů vůči sobě navzájem nedostal do vzájemného rozporu. Proto mohl být žalobou uplatněný nárok žalobci přisouzený, a to jako bezdůvodné obohacení ve výši 14 999 Kč (výrok I. rozsudku).16. Žalobci náleží i úroky z prodlení, neboť se žalovaný do prodlení ve smyslu ustanovení § 1 970 občanského zákoníku dostal. Výše úroku z prodlení byla stanovena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.17. Naopak výrokem II. rozsudku soud žalobu zamítnul v rozsahu nárokované částky 265 Kč, neboť ta není nárokem z bezdůvodného obohacení. Proto žalobci po právu nenáleží.18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto tak, že si každý z účastníků své náklady ponese ze svého, neboť procesní úspěch i procesní neúspěch obou stran sporu byl fakticky stejný (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Tomu odpovídá výrok III. rozsudku.